Článek
Je slunečné páteční odpoledne 25. května 1979 a na letišti O’Hare v Chicagu v americkém státě Illinois se věnuje předletové přípravě posádka letounu McDonnell Douglas DC-10 společnosti American Airlines. Na palubu 7 let starého velkokapacitního třímotorového proudového letounu, mířícího do Los Angeles, nastupuje 258 pasažérů ze 6 zemí. O ně se po dobu čtyřapůlhodinového letu bude starat 10 členů palubního personálu.
Hlavní slovo v kokpitu má třiapadesátiletý kapitán Walter Lux. Za kniplem dopravních letounů strávil úctyhodných 22 000 hodin, z toho přes 3 000 právě na tomto typu letounu. Patří k nejzkušenějším a nejlépe hodnoceným pilotům American Airlines. Zkrátka, lepšího kapitána byste hned tak nenašli. Sekundovat mu bude devětačtyřicetiletý první důstojník, James Dillard, který za 9 275 letových hodin také nasbíral zkušeností na rozdávání a ani na DC-10 není žádným nováčkem.
Jak už to v době analogové bývalo zvykem, doplňuje dvojici pilotů ještě palubní inženýr, šestapadesátiletý Alfred Udovich, odborník na palubní systémy s dlouholetou praxí. Kapitán Lux měl mít původně volno, ale zaskočil za nemocného kolegu.
Pasažéři letu American Airlines 191 jsou prvními klienty této letecké společnosti, kteří si vyzkouší převratnou novinku. Na monitorech v kabině pro cestující budou moci sledovat záběry z kamery, umístěné v kokpitu. Tudíž uvidí totéž, co piloti.
Posádka dokončí předletovou kontrolu, obří décédesítka roluje k prahu dráhy 32 pravá a v 15 hodin dostává zelenou. První důstojník přebírá řízení od kapitána, který dovedl stroj k ranveji, nastavuje motory na vzletový výkon a vzdušný kolos se dá do pohybu. Cestující se zájmem sledují na obrazovkách rozjezd po dráze snímaný z pilotní kabiny, neboť dosud nic takového neviděli. V 15: 04 dosahuje letoun rychlosti rozhodnutí (V1), po níž již nelze přerušit vzlet a vzápětí se odpoutá od země.
Pár sekund poté zaslechnou piloti jakýsi lomoz a pocítí otřesy. Domnívají se, že se jedná o turbulence, ovšem skutečnost je podstatně horší.
Najednou zhasnou všechny všechny palubní přístroje na kapitánově straně. Z toho usoudí, že vysadil motor číslo jedna. Letoun je již ve vzduchu a posádce nezbývá nic jiného, než pokračovat ve stoupání, které by měli zvládnout i se dvěma funkčními motory. Pouze je třeba vyrovnávat náklon, jelikož stroj má vždy tendenci klopit na tu stranu, kde se nachází nefunkční motor.
Piloti musí nabrat potřebnou výšku, přitom vyhlásit stav nouze, požádat o návratový kurz zpět na letiště, otočit se a přistát na první pokus, jelikož průlet a následné stoupání s ochromeným letounem by bylo značně riskantní.
Dispečer na věži chicagského letiště sleduje vzlet DC-10 American Airlines a nevěří vlastním očím. Vidí, jak letounu upadl motor na levé straně. Nejen, že vysadil, ale utrhl se a spadnul na ranvej. Kapitán v domnění, že jedničku prostě postihla závada, prochází checklist při poruše motoru a netuší, že o motor přišli doslova, tedy fyzicky. První důstojník mezitím přitahuje knipl, aby urychlil stoupání, ale rychlost povážlivě klesá. Jsou pouhých 100 metrů nad zemí a stroj se prudce naklání doleva. Oba piloti točí kniplem doprava až na doraz, ale letoun nereaguje a náklon se stále zvyšuje.
A teď si představte, že tenhle strašlivý pohled z pilotní kabiny na šikmý horizont vidí pasažéři na obrazovkách před sebou. Hrůza pomyslet.
Letoun se stává naprosto neovladatelným, ztrácí výšku i rychlost, překročí maximální úhel náklonu a řítí se k zemi. Naráží do hangáru na samém okraji letiště přibližně 1 400 metrů od konce ranveje, z níž vzlétl a tuny paliva v nádržích způsobí mohutnou explozi.
Přestože jsou záchranáři a hasiči na místě prakticky okamžitě, plameny zničí obří stroj během jediné minuty. Záchranáři, zvyklí ze své praxe na ledacos, jsou v šoku, takovou spoušť v životě neviděli a je jim jasné, že jsou tu zbyteční. Havárii nikdo z 271 lidí na palubě DC-10 nepřežil a jejími oběťmi se stali i 2 zaměstnanci letiště, kteří se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě.
Trosky ještě doutnají a na místo tragédie se sjíždějí experti na letecké nehody z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických. Čeká je nesmírně náročný úkol, musí nalézt příčinu nejtragičtější letecké havárie v dějinách své země. Zpráva o neštěstí se rychlostí zvuku šíří nejen napříč Spojenými státy, ale celým světem. A spolu s ní, jak už v podobných situacích bývá zvykem, i řada konspiračních teorií. Vyšetřovatelé proto chtějí objasnit záhadu letu American Airlines co nejdříve.
Pomohou jim v tom dispečeři z věže O’Harova letiště? Jejich výpověď experty hned na samém začátku poněkud zaskočí. Jeden z řídících letového provozu na vlastní oči viděl, že décédesítce krátce po odpoutání se od země upadl motor. Ten inspektoři z NTSB najdou 763 metrů od konce dráhy 32 pravá. Ale jak se to mohlo stát? Znepokojeni jsou nejen letečtí odborníci, ale i laická veřejnost, jelikož se jedná o třetí havárii DC-10 za uplynulých 5 let.
K objasnění příčin mohou přispět záznamy z černých skříněk. Obě oranžové schránky jsou však značně poškozené a není jisté, zda se záznamová média uvnitř zachovala. To se ukáže až ve washingtonské laboratoři. Mezitím experti pečlivě ohledávají místo dopadu letounu i celou vzletovou dráhu. A učiní objev, o němž se domnívají, že je přivedl na stopu. Je jím zlomený šroub, který najdou nedaleko utrženého motoru. Skutečně se jedná o šroub, kterým byl uchycen ke křídlu pylon, držící motor. Ale praskl před nehodou nebo až v jejím důsledku? To musí zjistit specialista z oboru metalurgie. A ten si je stoprocentně jistý, že se šroub zlomil až při nárazu a tudíž příčinou havárie není. Vyšetřovatelé se tedy ocitají opět na začátku.
Po několika týdnech mají konečně k dispozici zvukový záznam z kokpitu. Posune je ve vyšetřování kupředu? Kdepak, zařízení přestalo nahrávat v okamžiku, kdy upadl motor a do té chvíle probíhalo vše zcela standardně. A co zapisovač letových údajů? Ten dopadl podobně.
Poslední naději experti vkládají do analýzy trosek. A jestli zklame i ta, zůstane tragédie letu American Airlines navždy zahalena rouškou tajemství. Po několika dnech doslova mravenčí práce se podaří metalurgovi nalézt všechny úlomky pylonu, na němž byl motor uchycen. S nimi odletí do laboratoře ve Washingtonu a podrobí je detailnímu zkoumání. Vyšetřovatelé mezitím pátrají v knihách údržby a zjistí, že 8 týdnů před havárií mechanici motor sundali kvůli jistému servisnímu zákroku. Utržený motor ovšem není jediná otázka, na niž experti hledají odpověď. Nabízí se další. Jak je možné, že stroj nebyl schopen letu na zbývající dva motory?
Vypadá, že se vyšetřování přece jen pohne kupředu. Specialista na metalurgii objeví únavovou trhlinu ve výztuze pylonu, která evidentně vznikla před nehodou. A experti, kteří navštíví servisní středisko, se taky nestačí divit. Zjistí, že se opravy motorů provádějí v rozporu s předpisy. Správně mají technici odmontovat motor z pylonu, kdežto ten zůstává připevněn na křídle.
Ale to je strašná piplačka, tak si práci usnadní a odmontují motor i s pylonem, který drží na křídle pouze 3 šrouby. Jenže při opětovném nasazení značně těžkého pylonu s připevněným motorem může dojít k deformaci úchytu a trhlinám, které se postupně zvětšují, až se ucho, v našem případě motor, utrhne.
To bychom měli, ale zbývá rozluštit ještě jednu tajenku. Proč piloti nedokázali přistát se dvěma plně funkčními pohonných jednotkami? I na to experti přijdou. Utržený motor poškodil hydraulické potrubí, z něhož unikla kapalina a letoun se stal neovladatelným.
Po této havárii odhalili inspektoři dalších 8 letadel DC-10 s obdobně poškozenými pylony a zabránili tak dalším ztrátám na životech. Tomuto typu letounu už motor nikdy neupadl a příběh letu American Airlines 191 zůstává dodnes připomínkou nejtragičtější letecké havárie na území Spojených států amerických.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/DPYVz8sYRWI?is=UPy7QI28weh08f1m
https://youtu.be/wkQAQv1gLZ4?is=5MaToGvgO6hyRnaJ
https://youtu.be/DT2Qcy_sGLM?is=QxiMDFvcILQef6Mq
https://youtu.be/n-wbtO7WPGI?is=ShRnnwVqaqSUyDs6
DCA79AA017.aspx https://share.google/zhWxq9JXJHsrG7jSh
