Článek
Je sychravé čtvrteční odpoledne 20. dubna 1978 a na mezinárodním letišti Charlese de Gaulla v Paříži dokončuje předletovou přípravu posádka Boeingu 707 jihokorejské společnosti Korean Air. Na palubě 11 let starého čtyřmotorového proudového letounu se usazuje 97 pasažérů, o něž bude po dobu dálkového letu do Soulu, s mezipřistáním v Anchorage, pečovat 9 členů palubního personálu.
Tříčlenné posádce v kokpitu velí letecký matador, šestačtyřicetiletý kapitán Kim Chang-kyu, bývalý vojenský letec se zkušenostmi z korejské války. Pro tentokrát mu připadla úloha řídícího pilota, zatímco první důstojník, Cha Soon-do, který také není žádným nováčkem, bude sledovat přístroje a komunikovat s řízením letového provozu.
Dvojici mužů za kniplem doplňuje palubní inženýr Lee Khun-shik, jehož doménou jsou palubní systémy. Dá se říci, že supluje činnost dnešních palubních počítačů. A to není jeho jediná funkce, ještě zastává post navigátora. Tuto polární trasu zná dokonale, letěl jí více než stokrát. Všichni členové posádky mají zkušeností na rozdávání a vězte, že se jim v tomto případě budou opravdu hodit.
Ve 13 hodin, 39 minut středoevropského letního času dostává let Korean Air 902 zelenou a vzápětí se Boeing se 109 lidmi na palubě odpoutá od ranveje pařížského letiště. Zamíří na severozápad a stoupá do cestovní hladiny tři dva nula, tedy 32 000 stop, což představuje 9 753 metrů.
Stroj řídí autopilot a pasažéři i posádka si užívají naprosto klidný let. Nikdo z nich netuší, že se pohoda zanedlouho změní v urputný boj o holý život. Takzvaná severní polární trasa do Soulu s mezipřistáním v Anchorage na Aljašce, kde bude muset posádka dotankovat, vede v těsné blízkosti severního magnetického pólu a tento fakt sehraje v našem dnešním příběhu stěžejní roli.
Let Korean Air si poklidně pluje v cestovní hladině nad Barentsovým mořem, když se zblázní navigační přístroje a pošlou Boeing 707 se 109 lidmi na palubě na jihovýchod místo severozápadu. O tom, že letí špatně, nemají piloti tušení celých 2 400 kilometrů. Ve 21 hodin, 19 minut se ocitají v sovětském vzdušném prostoru nad poloostrovem Kola. Jakmile to zjistí, okamžitě se otočí a zamíří k rusko-finským hranicím.
Jenže bdělému oku sovětského soudruha ve zbrani neunikne nic. Tamější protivzdušná obrana vysílá k vetřelci stíhací letoun Suchoj Su-15 z 365. stíhacího leteckého pluku, za jehož řízením sedí kapitán Alexandr Bosov. Pozemní středisko sovětské protivzdušné obrany se údajně pokouší s posádkou zbloudilého letounu spojit, ale pozdější vyšetřování tuto informaci vyvrátí.
Kapitán Bosov se k civilnímu stroji Korean Air přiblíží na dohled a svým nadřízeným referuje, že se jedná o pasažérský letoun, který pravděpodobně zabloudil a nepředstavuje pro zemi ani armádu žádnou hrozbu.
Jelikož se stíhací letoun přiblíží k Boeingu jinak, než nařizují předpisy Mezinárodní organizace pro civilní letectví, posádka ho zprvu nevidí. Jakmile ho piloti spatří, zachovají se přesně podle pravidel. Zpomalí a rozsvítí přistávací světla na znamení, že jsou připraveni sovětský letoun následovat a jít přistání. První důstojník se pokouší s Bosovem spojit vysílačkou, ale veškerá snaha marná.
Přestože pilot SU-15 ujistil svého velitele, že se jedná o civilní let, který pro ně nepředstavuje žádné nebezpečí, dostane příkaz zbloudilce sestřelit. Vypálí dvě rakety vzduch-vzduch. První cíl mine, druhá trefí levé křídlo jihokorejského letounu a exploduje. Šrapnely prorazí trup a okamžitě dochází k prudké dekompresi. Vypadnou kyslíkové masky a na palubě vypukne panika. Letušky se snaží cestující uklidnit a instruují je, jak se v krizové situaci zachovat.
Boeing 707 se 109 lidmi na palubě, jemuž chybí část křídla, začíná prudce klesat a stává se prakticky neovladatelným, jelikož střela narušila i hydraulické potrubí. Z něho uniká kapalina a stroj postupně přichází o hydraulické okruhy. Zásah vyřadil z provozu i jednu pohonnou jednotku, ale to je asi ten nejmenší problém, neboť čtyřmotorový letoun se bez problémů udrží ve vzduchu i se třemi funkčními motory.
V historii letectví najdeme řadu případů, kdy piloti v pořádku dostali na zem stroj po výpadku všech pohonných jednotek a s obřím „kluzákem“ uletěli i více než 100 kilometrů. Kdežto případy, kdy se posádce podařilo úspěšně přistát po výpadku hydrauliky, jsou velice vzácné. A jelikož se má zato, že to vůbec není možné, netrénuje se tato nouzová situace ani na simulátoru. A tak pilotům letu Korean Air 902 nezbývá nic jiného, než dát na intuici a improvizovat.
Boeing rychle klesá, ocitá se v mracích a mizí z dosahu nedokonalých radarů sovětské protivzdušné obrany. Operátoři se tudíž domnívají, že byl sestřelen a zřítil se. Tomu napovídá i hlášení kapitána Bosova o splnění mise. Ten se vrací na základnu, protože mu dochází palivo.
A co dělá posádka neovladatelného prostřeleného Boeingu? Ta má plné ruce práce, aby udržela stroj ve vzduchu, našla vhodné místo pro nouzové přistání a připravila na ně letoun i cestující. Aby snížili hmotnost letounu, musí vypustit palivo, což má na starosti palubní inženýr. První důstojník studuje mapy a hledá rovný nezalesněný pás země, který by jim alespoň částečně nahradil ranvej a kapitán se snaží ovládnout neřiditelný stroj. Palubní personál mezitím připravuje kabinu a cestující na nouzové přistání.
O 40 minut později, po vypuštění většiny paliva a několika neúspěšných pokusech, přistane náš hrdina, kapitán Chang-kyu na zamrzlou hladinu jezera Korpijärvi v Karelii přibližně 140 kilometrů od finských hranic. Doletět až do Finska se s prakticky neovladatelným letadlem nedalo, i když by to samozřejmě bylo lepší.
A jak dopadli pasažéři? Jednoho přímo zasáhla střela a okamžitě zemřel, druhý, těžce zraněný skonal po přistání, jelikož pomoc přišla pozdě. První záchranáři dorazili až za dvě hodiny a spíš jen lelkovali, než aby skutečně zachraňovali. Ještě několik dalších cestujících utrpělo zranění v souvislosti se zásahem raketou, ale při nouzovém přistání nikdo zraněn nebyl.
Posádka v kokpitu odvedla obdivuhodný výkon. Díky okamžité reakci, dokonalé koordinaci a absolutnímu soustředění zachránila ve zdánlivě bezvýchodné situaci 107 lidských životů.
A co Sověti? Ti zatkli kapitána i navigátora a všemožně ztěžovali a zdržovali vyšetřování, které prováděla mezinárodní komise složená z nejlepších jihokorejských a amerických expertů na letecké nehody. 29. dubna 1978 byli oba členové posádky na základě stížnosti u prezidia Nejvyššího sovětu propuštěni z vazby a vyhoštěni ze země.
Jistě vás zajímá odpověď na otázku, proč se na tu dobu modernímu letounu porouchaly navigační přístroje a poslaly ho na opačnou stranu? Tak v tom má prsty fyzika, konkrétně působení magnetického pólu Země. Závadu navigačního přístroje, takzvaného směrového gyroskopu, pracujícího na bázi kompasu, způsobily magnetické síly. Kompas funguje na principu slabého magnetického pole Země. Pokud se v jeho blízkosti objeví silnější magnetické pole, tato síla přebije přirozený vliv planety a začne ukazovat jiným směrem. Takže se navigační přístroj nechal zmást a poslal let Korean Air 902 do spárů sovětské protivzdušné obrany.
Jenže tu máme ještě jednu záhadu. Touto trasou se létalo běžně. Například palubní inženýr ji absolvoval stodvacetkrát a nikdy nikoho navigace neposlala opačným směrem. A nebo, že by si toho jiné posádky všimly včas a tím pádem se nad nepřátelské území nedostaly? Tak to už se asi nikdy nedozvíme.
Ano, let Korean Air 902 narušil vzdušný prostor jiné země, ale Sověti reagovali naprosto neadekvátně a v rozporu s předpisy Mezinárodní organizace pro civilní letectví. S narušiteli se nepokusili spojit, nevarovali je a stíhačka se k Boeingu přiblížila zezadu, takže piloti neměli šanci ji včas zahlédnout. Když ji spatřili, signalizovali Bosovovi přesně podle mezinárodních úmluv rozsvícením světel, že ho budou následovat. Na to nereagoval a proti zcela neškodnému letounu s civilisty, mířícímu do Soulu, vystřelil.
A bizarní perlička na závěr: Sovětský svaz poslal letecké společnosti Korean Air fakturu na částku 100 000 amerických dolarů za péči o cestující po nouzovém přistání! Ta ji samozřejmě nikdy neuhradila.
Od této tragédie neuplynulo ještě ani 5 let a sovětská armáda sestřelila další dopravní letoun Korean Air, který se zatoulal k ostrovu Sachalin. Tento případ skončil tragicky, všech 269 osob na palubě Boeingu 747 zahynulo.
Směrové gyroskopy jsou dávno minulostí. Současné dopravní letouny jsou vybaveny špičkovými satelitními a inerciálními navigačními systémy, které žádný magnetismus neovlivní. A společně s hustou sítí satelitů, vysílačů a radiomajáků jsou zárukou, že vaše letadlo nezabloudí.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/93urphXNVLI?is=cNDShianVQUDVG7T
https://youtu.be/3W-QchYUWeI?is=AmF6QdNVhxf0N0GW
https://youtu.be/K7JkYb39CnE?is=2m4VnL_gCSzOiYdG
Unlawful Interference Boeing 707-321B HL7429, Thursday 20 April 1978 https://share.google/iDoRJDf2jtCrkuKBY
