Článek
Je krásný letní den, neděle 26. června 1988 a desetitisíce návštěvníků letecké show ve východofrancouzském Habsheimu se těší na letovou ukázku a prezentaci zbrusu nového supermoderního Airbusu A320. Tento dopravní letoun je jako první na světě vybaven technologií Fly-by-wire. Jedná se o pokročilý řídicí systém, který nahrazuje tradiční mechanická táhla a lanka elektronickým rozhraním. Posádka tudíž neovládá řídicí prvky mechanicky, nýbrž prostřednictvím počítače, jemuž zadává příkazy.
Pilotováním letadla budoucnosti při prvním předváděcím letu je poctěn čtyřiačtyřicetiletý, velmi zkušený kapitán Michel Asseline. Pro Air France létá více než 20 let a za kniplem dopravních letounů strávil přes 10 000 hodin. U své mateřské společnosti působí také jako instruktor a šéf výcvikové divize pro Airbus A320. Post prvního důstojníka zastává rovněž kapitán, pětačtyřicetiletý Pierre Mazieres, který má na svém kontě 10 853 letových hodin a 6 let instruktorské praxe. Zkrátka, zkušenější posádku byste asi nenašli.
Přestože se jedná o předváděcí let, nastupuje na jeho palubu 130 cestujících, převážně novinářů, leteckých publicistů a výherců soutěže. Všichni jsou natěšeni a v žádném případě netuší, že se za několik minut ocitnou tváří v tvář smrti. Ale nepředbíhejme.
Airbus A320, který obdržela společnost Air France před pouhými dvěma dny, se blíží k malému letišti v Habsheimu. Posádka navazuje spojení s tamějšími dispečery a popisuje jim průběh letové ukázky. Má v plánu předvést natěšeným divákům dechberoucí přelet ve výšce pouhých 30 metrů nad ranvejí, nejnižší možnou rychlostí a v podélném sklonu 30°, lidově řečeno nosem nahoru.
Stroj řídí autopilot, kapitán zadává do systému pokyn k provedení manévru Alfa max a sděluje prvnímu důstojníkovi, aby vše nechal na něm. Tento manévr prováděl minimálně 20 krát a je si naprosto jistý. Klesají do 30 metrů a chystají se ukázat světu letoun budoucnosti v celé své kráse a dokonalosti. První důstojník vypíná automat tahu, aby dosáhli co nejnižší rychlosti. Ten by totiž v takto malé výšce sám zrychloval.
Ocitají se nad ranvejí a diváci si vychutnávají unikátní zážitek. Takhle nízko a blízko Airbus hned tak nikde neuvidí. Piloti se soustředí na náročný prvek, když v tom se přímo před nimi objeví les, o němž neměli ani ponětí. Jen pro úplnost, před vystoupením neobdrželi žádný plán letiště ani mapu okolí, jak bývá na obdobných akcích pravidlem.
Kapitán okamžitě přitahuje knipl a přidává plyn, leč marně. Místo, aby Airbus reagoval na jeho pokyny, stále klesá a řítí se mezi stromy. Větve šlehají do trupu, stroj se silně třese, pasažéři propadají panice a tuší, že je zle. Letoun se prodírá hustým lesem jako razící kombajn a bere sebou vše, co mu stojí v cestě. Vzápětí naráží do země a exploduje. Mohutný výbuch a plameny šlehající až do výše 20 metrů vidí tisíce svědků a jsou přesvědčeni, že tuto tragédii nemohl nikdo přežít.
Na místo okamžitě spěchají hasiči a záchranáři, i když se též obávají, že nebude koho zachraňovat. Ovšem i v letectví se čas od času dějí zázraky. Je to k nevíře, ale trup letounu mohutné explozi odolal a všech 136 osob na palubě letu Air France 296Q přežilo. Jenže zdaleka nemají vyhráno. Paluba se plní toxickým kouřem, který dráždí dýchací cesty, sliznice i oči a není vidět na krok. Ke vší smůle se palubnímu personálu nedaří otevřít nouzové východy. S pomocí několika cestujících to přece jen zvládnou, jenže venku zuří ohnivé peklo. Hasiči se ho snaží zkrotit a pasažéři klopýtají co nejdál od hořícího vraku.
Bohužel, ne všichni mají štěstí, tři se udusí zplodinami hoření a dalších 50 utrpí zranění středního až těžkého charakteru, převážně popáleniny a poškození dýchacích cest. Piloti záchranářských vrtulníků, kteří za svoji praxi zažili ledacos, jsou při pohledu na tuto apokalypsu v šoku. Ohnivá koule ani trochu nepřipomíná nejmodernější dopravní letoun, který měl pozvednout bezpečnost letecké dopravy na novou, dosud nevídanou úroveň.
Proč zbrusu nový stroj vybavený špičkovou elektronikou nereagoval na kapitánovy pokyny? Je na vině technická závada nebo lidský faktor? Odpověď na tuto otázku budou hledat experti z francouzského úřadu pro vyšetřování leteckých nehod společně se zástupci firmy Airbus. A vědí, že je čeká tvrdý oříšek.
Nejprve se zaměří na záznamy z palubních zapisovačů. Přestože z letounu prakticky nic nezbylo, obě černé skříňky zůstaly nepoškozené a měly by ukrývat data potřebná k rozluštění záhady letu Air France 296Q. Experti na letecké nehody je okamžitě odesílají k dešifrování do speciální laboratoře a doufají, že výsledky obdrží během několika dnů. Stojí totiž před velkou výzvou, dosud nevyšetřovali žádnou havárii letounu, vybaveného systémem Fly-by-wire. Tento sofistikovaný počítačový systém totiž umí sám napravovat pochybení lidského jedince tím, že nevyplní, respektive zruší pilotův příkaz, pokud ho vyhodnotí jako chybný. Stalo se tak i v případě našeho předváděcího letu?
Vyšetřovatelé netrpělivě čekají na výstup ze zapisovače letových údajů, který by jim měl na tuto otázku poskytnout jednoznačnou odpověď. Mezitím vyslechnou řadu svědků a kapitána Asselina. Že by tak zkušený pilot a dokonce letový instruktor pro Airbus A320 chyboval? To se jim nechce věřit. Ten jim popisuje celý průběh takzvaného manévru Alfa max až do tragického konce.
Ovšem nic nového se nedozví, tedy až na jednu „maličkost“. Posádka se dopustila zásadního prohřešku proti francouzským leteckým předpisům. Ty stanoví minimální možnou výšku průletu dopravního letounu nad ranvejí v rámci air show na 150 metrů, nikoliv 30! Ale stromy nedosahovaly do 30 metrů, tak kde je ten zakopaný pes?
Experti stále nemají k dispozici data z černých skříněk, zato získali cenný materiál, který by je mohl posunout dál. A sice velice kvalitní videozáznam celého průletu včetně havárie. Pečlivě ho analyzují a nestačí se divit. Airbus neletěl v deklarované výšce 30 metrů, ale mnohem níž, v pouhých 10 metrech. Jak je to možné? Kapitán tvrdí, že se v tom případě musel porouchat výškoměr. To je holý nesmysl, jelikož piloti mají k dispozici několik různých typů výškoměrů a rozhodně neselžou všechny najednou.
Zkrátka, kapitán netušil, že letí tak nízko, proto ho překvapil les, který se vynořil za ranvejí. A když mu to došlo, snažil se letoun na poslední chvíli zvednout a katastrofu odvrátit. To bychom měli, ale vyšetřovatelé stále nevědí, proč stroj vybavený nejmodernějšími palubními systémy, na kapitánovy pokyny nereagoval. Tuto záhadu by mohla ozřejmit data ze zapisovače letových údajů, která právě přišla. A ta kapitánova slova potvrdí. Opravdu přitáhl knipl a nastavil motory na plný výkon. Letadlo mělo začít okamžitě stoupat, ovšem místo toho dál klesalo, jak znázorňuje křivka na grafickém výstupu ze zapisovače.
To přece nedává smysl, jedině že by snad sofistikovaný systém Fly-by-wire postihla závada. Nebo ho zmátl let v nízké výšce s vysunutým podvozkem a spustil přistávací mód? Experti se znovu ponoří do výstupu z palubního zapisovače. Jenže odpověď na otázku, zda byl letoun v přistávacím módu, v letových datech nenajdou a ocitají se ve slepé uličce.
Pomůže záhadu havárie nejmodernějšího letounu objasnit testovací let, který provedou společně se zkušebními piloty společnosti Airbus? Nastaví přesné parametry onoho osudného letu v Habsheimu, ale kvůli zajištění bezpečnosti ho uskuteční na letišti v Toulouse, kde mají k dispozici ranvej o délce 3 500 metrů. A co je nejdůležitější, není za ní žádný les ani jiné překážky. Provedou manévr Alfa max v téže výšce, stejnou rychlostí a pod stejným úhlem podélného sklonu. Poté přitáhnou knipl a zvýší výkon motorů. A co se stane? Do průběhu letu zasáhne počítač, který spustí ochranu, aby zabránil ztrátě vztlaku, neboť Airbus letí příliš pomalu a se značně zvednutou přídí. Palubní systém tudíž skloní nos letounu dolů, aby proudění vzduchu pod křídly opět zvýšil.
Automatický systém neměl v úmyslu přistát, jak se původně experti domnívali, ale naopak zabránit pádu. Proto nemohl kapitán zvednout příď, ač se o to vehementně snažil. Nejdřív by musel vypnout ochranu, jenže čas hrál proti němu.
Příčinou havárie Airbusu A320 společnosti Air France na letecké show v Habsheimu byl riskantní manévr prováděný příliš nízko nad zemí malou rychlostí a při otáčkách motorů na volnoběh. Tak hovoří závěrečná vyšetřovací zpráva.
Po této nehodě zkvalitnila společnost Airbus výcvik pilotů, zpřísnila bezpečnostní předpisy a zakázala vykonávat předváděcí lety s cestujícími. Nutno dodat, že od onoho osudného 26. června 1988 k žádné obdobné havárii nedošlo. A navzdory zpackanému prvnímu předváděcímu letu, se Airbus A320 stal jedním z nejrozšířenějších a nejbezpečnějších dopravních letounů všech dob.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/EMUgTByPWpk?is=09y1skAKeW3o9FhA
https://youtu.be/Y-Ll2HAjZVc?is=3oo7wkEUxogwEp5t
https://youtu.be/SMZ8jkUY1Cc?is=1pkNs7i1Z__fUywS
Accident Airbus A320-111 F-GFKC, Sunday 26 June 1988 https://share.google/pmbVLG56j0nEk6LUF
