Článek
My se dnes budeme zaobírat obdobným případem, ovšem s jedním podstatným rozdílem. Oslavovaní ruští piloti, kteří přistáli mezi kukuřičnými klasy a od prezidenta Putina převzali státní vyznamenání za hrdinství, nesou na nehodě hlavní podíl viny.
Je časné čtvrteční ráno 15. srpna 2019, meteorologové slibují krásný letní den a na mezinárodním letišti ve městě Žukovskij 36 kilometrů jihovýchodně od Moskvy před chvílí přistál Airbus A321 ruské společnosti Ural Airlines. Ale dlouho se tu neohřeje. Po doplnění paliva a výměně posádky vyrazí na další trasu, pravidelnou linku do Simferopolu na Rusy okupovaném ukrajinském Krymu.
Na palubu letu Ural Airlines 178 nastupuje 226 pasažérů, o které se bude starat 5 letušek a stewardů. Piloti procházejí kontrolní seznam a provádějí rutinní úkony před vzletem. V kapitánském křesle sedí dvaačtyřicetiletý Damir Jusupov, původním povoláním právník, který absolvoval leteckou školu až ve svých 36 letech. Poté začal létat na malém dvouplošníku AN-2, kterému u nás nikdo neřekne jinak než Andula. Po krátké praxi na stroji z 50. let minulého století se začal přeučovat na diametrálně odlišné letouny vybavené sofistikovanou avionikou, Airbusy A320 a 321 a nastoupil jako pilot do společnosti Ural Airlines. A že to byl fofr! Po roce už se z něj stal kapitán, který má nyní na svém kontě 4 200 letových hodin, převážnou většinu na Airbusech. Ano, nám se to zdá nereálné, ale nezapomeňte, že jsme v Rusku.
To první důstojník, třiadvacetiletý Georgij Murzin je naprostý začátečník, který teprve sbírá zkušenosti. Leteckou akademii absolvoval před pouhými dvěma lety a první praxi získával na malých strojích Diamond. Tudíž stejně jako kapitán neměl při nástupu k Ural Airlines vůbec žádné zkušenosti s velkými dopravními letouny. Takže posádka nic moc, což se také vzápětí projeví, ale nepředbíhejme.
Ještě pár slov k letišti v Žukovském. Bylo otevřeno v roce 2016, aby odlehčilo Moskvě a disponuje ranvejí dlouhou 4 500 metrů. Jenže má i svá negativa. Kolem dokola se nachází spousta vodních ploch a také nelegálních skládek odpadu, které lákají hejna ptáků. A právě ty budou v našem příběhu hrát stěžejní roli.
Airbus A321 s 233 lidmi na palubě roluje k prahu dráhy číslo 12 a v 6 hodin 10 minut dostává povolení ke vzletu. Dispečer upozorňuje posádku na možný výskyt ptáků, ale jelikož je toto letiště známé pod přezdívkou „ptačí“, nijak ji to nerozhodí. Tedy zatím. Pokud piloti ptáky v blízkosti ranveje vidí, mají to nahlásit řídícím na věži a počkat, až je letištní personál rozežene. K tomu je také u ranveje instalováno speciální zařízení, zvuková plašička, která má ptáky odhánět, jenže na tomto letišti není v provozu. U nás se k tomuto účelu používají i speciálně vycvičení dravci, zejména orli a sokoli, kterých se ostatní ptáci bojí, a tak jim raději zmizí z dohledu.
Ale vraťme se zpět k letu Ural Airlines 178.
Ještě než odstartuje, spatří piloti hejno obrovských bílých ptáků s rozpětím křídel kolem 1,5 metru. Ale jelikož rackové a husy patří ke koloritu letiště, tak se na nějaké hlášení vykašlou a doufají, že je hluk motorů vyplaší. Ty nastavují na vzlet, ovšem nikoliv na maximální tah, což se jim za pár sekund stane osudným.
V 6 hodin 12 minut se 15 let starý Airbus A321 rozjíždí po dráze. Když dosáhne rychlosti 60 uzlů nebo-li 111 kilometrů v hodině, spatří kapitán hejno monstrózních opeřenců přímo nad ranvejí. Ještě může bez problémů přerušit vzlet, neboť nedosáhl rychlosti rozhodnutí (V1), ale neudělá to. Pokračuje dál a netuší, že si tím zadělá na obrovské problémy.
Po překročení rychlosti V1, kdy již musí pokračovat ve vzletu, se letoun dostane přímo do hejna, které mu zprava zkříží dráhu. Posádka i cestujících slyší, jak několikakilogramoví ptáci narážejí do trupu jako obří projektily. A co je nejhorší, nevyhnou se ani motorům a ty je nasají. Vyšlehnou z nich plameny a je cítit zápach spáleného masa. Motor číslo jedna vzápětí vypoví službu a povážlivě klesají i otáčky motoru číslo dva.
Piloti jsou naprosto dezorientovaní a vůbec nevědí, co mají dělat. Přitom tuto situaci absolvovali na trenažéru mnohokrát, tedy alespoň podle záznamů. Kapitán přitáhne řídící páku k sobě, aby nabral výšku. Jenže levý motor nepracuje vůbec a výkon pravého je nestabilní. Přitom Airbusy jsou konstruovány tak, aby dokázaly vzlétnout i na jeden motor, ovšem za určitých podmínek. Především musí piloti ihned zatáhnout podvozek, jelikož ten značně zvyšuje odpor vzduchu a tím stroj zpomaluje. Tito pánové ho nechají vysunutý a to je spolu s nepochopitelným jednáním kapitána začátek konce.
Jusupov stále zvedá příď letounu, aby začal stoupat, jenže tím ho ještě víc zpomalí. Přitom by stačilo udělat pouhé tři úkony: Zatáhnout podvozek, nastavit tah alespoň částečně funkčního pravého motoru na maximum a zapnout autopilot. Toť vše, o ostatní by se počítačový systém moderního Airbusu postaral sám.
Let Ural Airlines se nachází ve výšce pouhých 300 stop, což je 91 metrů a blíží se k pádové rychlosti. Kontrolky na přístrojové desce svítí jak vánoční stromeček a na displejích vyskakuje jedna chybová hláška za druhou. Mimo jiné i upozornění na aktivaci reverzu u levého motoru. A piloti tento problém začínají řešit, aniž by si uvědomili, že je to nesmysl, neboť když nefunguje motor, nemůže fungovat ani jeho zpětný tah. Soustředí se na neexistující závadu a vůbec nesledují, že stále klesají a ztrácí rychlost.
Jakmile to kapitán zjistí, instinktivně přitáhne řídící páku k sobě, čímž dílo zkázy dovrší. Opět zvedne příď až tak, že se v kokpitu rozezní výstraha překročení maximálního podélného úhlu náklonu a hrozící ztráty vztlaku. Posádka vysílá signál nouze a je jí jasné, že zpět na ranvej nedoletí. Ve výšce 55 metrů se rozezvučí další výstraha upozorňující na blízkost země.
Pilotům nezbývá nic jiného, než se pokusit o přistání do terénu. Letoun stále klesá, když v tom spatří první důstojník v přímém směru kukuřičné pole. Od země je dělí pouhých 27 metrů, ale ještě musí přeletět široký vodní příkop. To se jim naštěstí podaří a hned za ním se podvozek mnohatunového stroje zaboří do pole. Ulomí se a Airbus klouže po břiše asi 350 metrů, než zastaví.
Všichni na palubě letu Ural Airlines 178 vyváznou z téhle šlamastiky živí, 28 lidí se zraněním, ve třech případech vážným. Airbus se udržel ve vzduchu pouze 1,5 minuty a uletěl vzdálenost 5 kilometrů. Nouzové přistání pozorují lidé z okolí a volají záchranné jednotky. Za 15 minut dorazí hasiči, naštěstí nemusí nic hasit. Ale pro jistotu postříkají motory a křídla pěnou. O 9 minut později přijíždějí záchranáři a zraněné odvážejí do nemocnice.
Pro ostatní pasažéry jsou vypraveny autobusy a na jejich místo nastupují vyšetřovatelé. Nejprve se jejich zájem soustředí na černé skříňky, které vyjímají a odvážejí k dešifrování do Moskvy.
A teď se podržte! Hned následující den po nehodě přijímá celou posádku prezident Putin. Piloty vyznamenává Řádem zlaté hvězdy a titulem Hrdina Ruska. Vysoké ocenění obdrží i všichni stewardi a letušky.
Ruští členové vyšetřovacího týmu nechtějí připustit selhání lidského faktoru, jenže záznamy ze zapisovače letových údajů a záznamníku hovorů v kokpitu hovoří jasně. Piloti se dopustili řady pochybení. Naprosto ignorovali dané postupy při vysazení motoru. Kapitán se absolutně neorientoval a jeho jednání lze označit jako jeden velký chaos. Nedokázal si poradit v krizové situaci, kterou nesčetněkrát cvičil na trenažéru. Znal pouze rutinní úkony a nečekaná situace ho úplně vykolejila, totálně rozhodila jeho uvažování a způsobila takzvané tunelové vidění.
Proto se experti začnou zajímat o osoby pilotů a jejich personální záznamy podrobněji a nestačí se divit. Oba měli již v minulosti problémy s psychotesty. Udělali je až na poněkolikáté a s odřenýma ušima. U kapitána se ve stresových situacích a v časovém presu projevovaly sklony k dezorientaci, chaotickému a zkratkovitému jednání. Je s podivem, že oba piloti zdárně prošli výcvikem na trenažéru. Pravděpodobně proto, že nebyli vystaveni stresové situaci. A jakmile se s ní setkali v reálu, byli v háji. Psychicky nestabilní jedinci zkrátka za knipl nepatří. Celý řetězec pochybení sice odstartovala srážka s ptáky, ale pokud by posádka zareagovala správně, doķázala by se vrátit zpět na výchozí letiště.
Vyšetřovací komise zjistila ještě jeden závažný fakt, který mohl mít vliv na kapitánovy rozhodovací schopnosti. Byl ve službě 96 dnů za sebou, což mohlo vést k chronické únavě a vyčerpání.
V roce 2022 vydal Mezinárodní letecký výbor (MAK) závěrečnou vyšetřovací zprávu, v níž označil jako hlavní příčinu nehody selhání lidského faktoru. Ano, toho, který v souvislosti s touto nehodou obdržel od ruského prezidenta vysoké státní vyznamenání. Zkrátka, příběh „Zázrak v kukuřičném poli aneb výroba hrdinů na počkání“ by se snad ani v jiné zemi odehrát nemohl.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/-sTLigmJz4I?si=zdLoONP1X1-XYUlv
https://youtu.be/6B6qx_kZ9GA?si=ep6o5oWlehzGGEin
https://youtu.be/JwKWRVmgI60?si=P-k6LYyLjxTvToc1
Russia’s Potemkin Miracle: The story of Ural Airlines flight 178 | by Admiral Cloudberg | Medium https://share.google/pWoEhtnTJElFpkkq0
