Článek
Do denního tisku a časopisů bylo absolutně nemožné dostat článek, který by nebyl v souladu s komunistickou ideologií. Ale rozhlas a televize a zejména jejich živé vysílání představovalo pro komunistické mocipány značné nebezpečí zneužití.
Tam už by se totiž něco propašovat dalo. Soudruzi z toho měli pěkně stažené půlky a ztráta kontroly nad televizním a rozhlasovým vysíláním je nejspíš budila i ze sna. V osmašedesátém v této oblasti totiž Státní bezpečnost totálně selhala.
A tak o devět let později papaláši na Ministerstvu vnitra dali rudé hlavy dohromady a vymysleli scénář této černé komedie s krycím názvem Vlna. Pojďme si nyní o této přísně tajné akci nechvalně proslulé komunistické Státní bezpečnosti povědět víc.
Jejím hlavním úkolem bylo zamezit, v krajním případě přerušit nekontrolovaný vstup do vysílání státní televize a rozhlasu. Přesná formulace zněla: Ochrana Československé televize a Československého rozhlasu před zneužitím nepřátelskými osobami. Jakýkoliv pokus o necenzurované vysílání či nabourání do systému měl být podle tohoto scénáře tvrdě potlačen a to i za použití zbraní.
Tento projekt potlačování svobody slova se nezaobíral pouze vysíláním jako takovým, ale i „ochranou“ celé přenosové sítě.
Všichni televizní a rozhlasoví pracovníci byli pravidelně lustrováni a podrobně prověřováni byli i jejich rodinní příslušníci. Estébáci došli až tak daleko, že se neštítili ani rasismu, o čemž svědčí seznamy zaměstnanců židovského původu. Seznamů bylo po revoluci nalezeno opravdu hodně, například soupis pracovníků, kteří ve svém volnu navštěvují restaurace a holdují alkoholu nebo se stýkají s pochybnými jedinci. Zkrátka zaměstnanci médií byli rozděleni do skupin od těch nejspolehlivějších, to jest donašečů až po ty „potencionálně nebezpečné“. Samozřejmě o tom nikdo z nich neměl ani tušení.
Ano, jak už jsem nakousla, StB měla přímo v řadách zaměstnanců rozhlasu a televize své vlastní zvědy nebo-li konfidenty. A jeden speciální oddíl StB nasazený na tuto akci se dokonce zabýval přeřeky redaktorů a moderátorů a vyhledával ve vysílání dvojsmysly! To je síla, co? Kupříkladu v den výročí upálení Jana Palacha se nesmělo mluvit o ohni. Takže kdyby v ten den vypukl v Československu požár století, nenašli bychom o něm ve sdělovacích prostředcích ani zmínku. Zajímalo by mne, jestli se toto ohňové moratorium vztahovalo i na výročí upálení mistra Jana Husa.
Estébáci také měli přesné instrukce, jak objekty televize a rozhlasu bránit před případným napadením. Ty počítaly se zásahem jednotky rychlého nasazení včetně použití samopalů a dalších zbraní. A samozřejmě také věděli, jak co nejrychleji odstřihnout nežádoucí vysílání, tedy alespoň teoreticky. Jak jinak než opět za použití zbraní.
Už už se zdálo, že akce Vlna ve svém plném rozsahu se nikdy nedočká ostrého spuštění. Ale přece na ni došlo. A sice v listopadu 1989, kdy měla StB převzít absolutní kontrolu nad televizním a rozhlasovým vysíláním za pomoci armády. A skutečně, 23. listopadu ve 13 hodin byl areál Kavčích hor obsazen příslušníky pohotovostního pluku bezpečnosti (bílé helmy a pendreky nám dobře známé z potlačování demostrací), jimž sekundovali Lidové milice a vojsko.
Nikdo však neví, zda by bývali byli schopni plně převzít vysílání do svých rukou. Naštěstí k tomu nedošlo, takže už se to asi nedozvíme, ale myslím, že to vůbec nevadí. Den po generální stávce, 28. listopadu 1989, kdy mocipáni viděli, že už nic nezmůžou, byla akce ukončena.
A od 1. ledna 1990 u nás byla zrušena cenzura. Doufejme, že navždy, neboť svoboda projevu patří mezi základní práva občana civilizované země.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
akce Vlna I (StB): TOTALITA https://share.google/yNavISa8zMQzyBG1z
https://youtu.be/OqH5CvgRELk?si=f-J_Q5lcYFz_BZ5×
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10209991308-tajne-akce-stb/409235100221026/
