Článek
Či se hodláme uložit k zimnímu spánku a musíme si před tím řádně nacpat bříška? Kdepak! To jen přicházejí Vánoce, svátky klidu, míru a pohody! A tudíž končí období obědů v letu a svačin za chůze, hambáčů a hotdogů do ruky a začíná doba nechutného obžerství a alkoholového opojení.
Někdy mi připadá, že nejeden čecháček drží celý rok hladovku a nemůže se dočkat svátků narození Ježíše Krista, aby se mohl konečně do sytosti najíst; často i přes sytost. A jelikož schopnosti trávicího traktu jsou přeci jen omezené, často bývá lednice a mrazák pro vánoční krmi pouze přestupní stanicí na cestě z nákupního vozíku do popelnice. Ano, pohled na přeplněné vozíky, praskající tašky a auta úpící pod tíhou nákladu před svátky a do přetékajících odpadních nádob po nich, dokládá, že český národ netře bídu s nouzí, jak se traduje a soustavné zdražování ho rozhodně na lopatky nepoložilo, ba právě naopak. Tak si vážení nestěžujte, až dle neoblomného ekonomického zákona ceny a poptávky, přijde další.
Bohužel se na této vlně nákupního šílenství vezeme i my, kdož jsme předvánočnímu soutěžení „kdo víc, kdo dráž“, nepodlehli: Jdu si o pauze pro svačinu do obchodu přes ulici a mám problém, abych to za půl hodiny stihla. Cestou domů z práce doprava na kruháči u Globusu na stupni číslo pět, neboť parkoviště nepřijímá, o kus dál u Alberta na čtyřce. A jet v tomto období městskou hromadnou dopravou doporučuji pouze nejotrlejším jedincům, tam vám stoupne hodnota adrenalinu v krvi víc než při seskoku padákem, nebo akrobatickém letu s Martinem Šonkou.
Lidičky, kam jsme to dospěli? Oslava narození Ježíše Krista se zvrhla v bohapusté svátky obžerství, konzumu a peněz, v nákupní blázinec v obchodních centrech, narvaných frontovými bojovníky, kteří si v ničem nezadají s vojáky v první linii.
A Ježíšek? Ten už se na tuhle spoušť a všudypřítomného Santu se sobím spřežením nemohl dívat. Znechucen pohledy na uhoněné pozemšťany obtěžkané dárky a jídlem na vánoční stůl a vánoční kamion s Coca-Colou, utekl zpět do své domoviny, smutný z toho, kam se poděly právě lidské hodnoty. Kde je láska k bližnímu, zdraví, nezištná pomoc druhým, pohoda a porozumění? Převálcovala je komerce a honba za tím, kdo víc vydělá, víc nakoupí a víc vyhodí. Ale vězte, největší a nejvzácnější lidské hodnoty vám žádný Santa, dokonce ani Ježíšek nepřinese a právě o tom by měly být pravé Vánoce. O zastavení, zamyšlení, setkávání, rozjímání, rodinné pohodě, klidu a vzpomínkách na naše blízké, s nimiž je již nikdy neoslavíme. A o hřejivém pocitu v každém z nás. To je ten největší dar, dar z nebes!
