Článek
A právě jeden takový případ vám nyní přiblížím podrobněji.
Příběh, který se nesmazatelně zapsal do historie letectví, se začíná odvíjet 17. dubna 2018 dopoledne na letišti LaGuardia v New Yorku. K pravidelnému vnitrostátnímu letu do Dallasu v Texasu se tu připravuje posádka Boeingu 737-700 společnosti Southwest. Velení v kokpitu 18 let starého stroje má na starosti šestapadesátiletá kapitánka Tammie Jo Shults, bývalá stíhací pilotka letounu F-18 Hornet amerických vzdušných sil. Pro společnost Southwest pracuje již 14 let a na svém kontě má 11 700 hodin strávených za kniplem dopravních letounů, z toho 10 500 v Boeingu 737. Na pozici prvního důstojníka sedí rovněž velice zkušený čtyřiačtyřicetiletý veterán války v Iráku Darren Lee Ellisor, s praxí na letounu včasné výstrahy Boeingu E-3 Sentry. Má nalétáno 9 500 hodin, z toho 6 900 strávil v kokpitu Boeingu 737. O 144 pasažérů se budou starat 3 letušky.
Po provedení nezbytné předletové přípravy pojíždí posádka letu 1380 na start, dostává povolení ke vzletu a v 10 hodin 43 minuty se Boeing 737 se 149 lidmi na palubě odlepí od ranveje. Informace o počasí slibují příznivé povětrnostní podmínky po celou dobu letu a stroj stoupá do cestovní hladiny tři osm nula, tedy 38 000 stop, což je 11 582 metrů.
Po dvaceti minutách zcela rutinního poklidného letu, když se Boeing nachází ve výšce 32 000 stop, se ozve mohutná rána, letoun se začne silně otřásat, prudce se naklání doleva a v kabině pro cestující dochází k dekompresi. Okamžitě vypadnou kyslíkové masky, vše, co není přiděláno nebo připoutáno létá vzduchem a mezi pasažéry vypukne panika.
A co se děje v kokpitu? Rozezní se několik alarmů, svítí kontrolka požáru motoru, která vzápětí zhasne, ale vystřídá ji jiná a hlásí výpadek motoru číslo 1. Letoun stále klopí doleva, až dosáhne velice nebezpečného náklonu 41°. První důstojník, který je pro tento let pilotem řídícím, se ze všech sil snaží náklon vyrovnat. Pokud by se mu to nepovedlo a stroj se nakláněl dál, ztratí vztlak a zřítí se. Po usilovném boji s řízením, se mu to podaří, ale stejně se letoun velice těžko ovládá.
A aby problémů nebylo málo, ještě jsou piloti varovným systémem upozorněni na pokles tlaku, čili dekompresi v kabině pro cestující. Příčinu však zatím neznají. Palubu zaplavuje velice hustá mlha, neboť dovnitř proudí ledový vzduch zvenčí. A kudy? Rozbitým oknem ve 14. řadě vlevo. Jak může prasknout několikavrstvé sklo vyrobené tak, aby vydrželo obrovský rozdíl tlaku vzduchu mezi palubou a vnějším prostředím? To se dozvíte za chvíli.
Hustá mlha začíná pronikat i do kokpitu, piloti nevidí na přístroje a cítí problémy s dýcháním. Okamžitě nasazují masky a kapitánka hlásí řízení letového provozu v New Yorku výpadek a pravděpodobný požár motoru číslo 1, dekompresi v kabině a ztížené ovládání stroje. Žádá o povolení nouzového sestupu a kurz k nejbližšímu letišti, kterým je Harrisburg.
Jenže vyvstává další komplikace. Jsou příliš vysoko, konkrétně ve výšce 28 000 stop (8 534 metrů) a klesnout k letišti nestihnou. Rozhodnou se tedy pro vzdálenější mezinárodní letiště ve Filadelfii, které je také podstatně lépe vybaveno pro nouzové přistání a disponuje záchranářskými týmy na vysoké úrovni.
Posádka v kokpitu netuší, co se děje v kabině pro cestující, protože nemá čas se spojit s personálem. Letušky s přenosnými dýchacími přístroji procházejí uličkou a kontrolují, zda mají pasažéři správně nasazené masky. Když v tom spatří obraz, který jim vyrazí dech. Z rozbitého okna ve 14. řadě trčí ven horní polovina těla jedné z cestujících. Pokoušejí se ji dostat dovnitř, ale nemají na to sílu. Podaří se jim to až s pomocí dvou pasažérů. Jenifer Riodanová, kterou rozdíl tlaků při dekompresi doslova vycucnul ven, je těžce zraněná a kdyby nebyla připoutaná, vypadla by z letadla docela.
Na dotaz, zda je mezi cestujícími zdravotník, se přihlásí jeden záchranář a zdravotní sestra. Ti poskytnou postižené první pomoc a starají se o ní celou cestu.
Let 1380 se blíží k Filadelfii, cestující mohou sundat dýchací masky a piloti dostávají povolení klesat do 6 000 stop. Nemohou však letět příliš rychle ani využít maximální možné vertikální rychlosti při sestupu, jelikož Boeing se velice silně otřasá. Při vyšších rychlostech se vibrace ještě stupňují a posádka má obavy, aby se letoun nerozpadl ve vzduchu, neboť neví, do jaké míry je poškozen.
Kapitánka Tammie Shults přebírá od prvního důstojníka řízení. Ne proto, že by mu nevěřila, jedná se o vynikajícího pilota, ale proto, že jí to nařizují předpisy letecké společnosti Southwest. Podle nich musí při výpadku jednoho z motorů s letounem přistávat kapitán.
Takže si role vymění a první důstojník se věnuje řešení problémů a kontrolnímu seznamu před nouzovým přistáním. A taky se konečně dovolá do kabiny pro cestující. Jakmile obdrží zprávu o vážně zraněné pasažérce, rozhodne se posádka přistání urychlit. Okamžitě navazuje spojení s řízením letového provozu, vyhlašuje stav nouze a kapitánka se rozhodne pro takzvané krátké finále. Jelikož je velice dobrá viditelnost, nebude přistávat podle přístrojů (ILS), nýbrž vizuálně, tudíž se nemusí držet sestupové roviny a zvolí tu nejkratší a nejrychlejší možnost, jak se dostat na ranvej.
Palubní personál připravuje kabinu na nouzové přistání a piloti mají značně naspěch. Udělají něco do té doby nevídaného, a sice záměrně vynechají některé body kontrolního seznamu. A kapitánka přijme ještě jedno závažné rozhodnutí, vysune klapky pouze částečně. Bude tedy přistávat podstatně vyšší rychlostí, než bývá běžné.
Posádka obdrží povolení k přistání na dráhu 27 levá, k níž se řítí rychlostí 180 uzlů, což je přibližně 333 kilometrů v hodině. Obvykle se přistávací rychlost tohoto typu letounu pohybuje kolem 250 kilometrů za hodinu. A proč tak rychle? Stroj se stále třese, velice těžko ovládá a Tammie má obavy, aby se jí při nízké rychlosti řízení nevymklo z rukou. Jen pro úplnost, každé letadlo je při vyšších rychlostech lépe ovladatelné.
V 11 hodin a 20 minut Boeing 737 společnosti Southwest se 149 lidmi na palubě bezpečně dosedá na dráhu 27 mezinárodního letiště ve Filadelfii. Jakmile zastaví, okamžitě jsou na místě záchranáři a přebírají těžce zraněnou cestující do své péče. Ta bohužel po převozu do nemocnice umírá. Hasiči nejsou potřeba, protože motor sice vypověděl službu, ovšem nehořel. 8 pasažérů se při dekompresi lehce zranilo, ale všichni odcházející z letadla po svých. Piloti provádějí předepsané úkony po nouzovém přistání a palubu opouštějí jako poslední.
Prakticky okamžitě je sestaven vyšetřovací tým z expertů na letecké nehody Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických (NTSB), zástupců společnosti Boeing a odborníků z francouzského úřadu pro vyšetřování a bezpečnost civilního letectví. Posledně jmenovaní se účastní vyšetřování proto, že motory byly vyrobeny ve Francii.
Vyšetřovatelé podrobným zkoumáním levé pohonné jednotky zjistí poměrně rychle původce jejího poškození. Postupem času se v jedné z lopatek ventilátoru motoru vytvořila únavová prasklina, která při běžných technických prohlídkách nebyla vidět. A přesně v ní se ve výšce 32 000 stop lopatka ulomila. Poté narazila do opláštění gondoly motoru, které se utrhlo. Poškodilo náběžnou hranu křídla a rozbilo okno ve 14. řadě.
K objasnění průběhu nehody přispěly značnou měrou záznamy z černých skříněk, to jest ze zapisovače letových údajů a záznamníku hovorů v kokpitu. Padající části krytu motoru zachytil i radar řízení letového provozu. Podle záznamu jeho obrazovky bylo možné určit pravděpodobné místo dopadu úlomků a skutečně byly poblíž města Bernville v Pensylvánii nalezeny.
19. listopadu 2019 vydal americký národní úřad pro bezpečnost dopravy závěrečnou vyšetřovací zprávu, podle níž byla příčinou nehody únavová trhlina ve spoji lopatky ventilátoru levého motoru. Mimochodem, ve zprávě experti vyhodnotili rozhodnutí kapitánky o vynechání některých bodů kontrolního seznamu jako správné řešení. Po této havárii bylo uloženo leteckým společnostem provozujícím Boeingy 737 s tímto typem motorů provádět pravidelné ultrazvukové kontroly lopatek ventilátorů po dosažení 20 000 cyklů vzlet/přistání.
Piloti i palubní personál se s touto kritickou situací vypořádali, jak nejlépe mohli. Po zásluze převzali ocenění od mezinárodního sdružení dopravních pilotů, mateřské letecké společnosti a osobně jim poděkoval i prezident Donald Trump.
Technika zkrátka občas selže, ale perfektní pilotní výcvik, dokonalá spolupráce posádky a vynalézavost lidského mozku dokáže její chyby napravit.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/8VcWX1zAuEs?si=UuEdsf5RNOVeJ1i_
https://youtu.be/l3b8g2HpAkc?si=ge51jnvnoF1MTWPf
https://youtu.be/fYmXVuXi6VI?si=rkBwJqMbqqJuGp1T
NTSB Issues 7 Safety Recommendations Based on Findings from Southwest Airlines Flight 1380 Investigation https://share.google/jexvoYljmqgWhQpoD
