Článek
Je páteční večer, 18. března 2016, a na jednom z nejrušnějších letišť světa, v Dubaji, se chystá ke startu posádka Boeingu 737-800 tamější nízkonákladové letecké společnosti Flydubai. Na palubu 5 let starého letounu, který má namířeno do ruského Rostova na Donu, nastupuje 55 pasažérů ze 4 zemí. O ně bude po dobu více jak čtyřhodinového letu pečovat 5 členů palubního personálu.
V kokpitu sedí mezinárodní posádka. Kapitánský post zaujímá sedmatřicetiletý Kypřan Aristos Sokratous. Za kniplem dopravních letounů strávil přes 6 000 hodin, z toho 4 905 na Boeingu 737. Tento let má být jeden z jeho posledních u Flydubai, neboť získal místo kapitána u kyperské pobočky Ryanair. A nesmírně se těší, až bude zase bydlet doma se svou rodinou. Pro tentokrát mu připadla role řídícího pilota, kdežto první důstojník, šestatřicetiletý Španěl Alejandro Álava Cruz bude monitorovat přístroje a zajišťovat komunikaci s řízením letového provozu. Na svém kontě má 5 700 letových hodin, z nichž 1 100 absolvoval právě na tomto typu stroje. Oba piloti se mohou pyšnit bohatou praxí a značnými zkušenostmi, ale Rostov na Donu pro ně bude premiérou, ještě tam nebyli. V tuto chvíli nikdo netuší, že i derniérou, ale hezky popořádku.
V 18 hodin 37 minut koordinovaného světového času nebo-li UTC dostává let Flydubai 981 zelenou a vzápětí se odpoutá od země. Vzlet i stoupání do cestovní hladiny proběhne naprosto standardně. Stroj řídí autopilot a cestující si užívají pohodový let. Ale jak se Boeing 737 s 62 lidmi blíží k ruským hranicím, klídek je tatam. Zhoršuje se povětrnostní situace a letounem začínají otřásat turbulence. A bude hůř. Piloti právě dostávají aktuální informace o počasí v oblasti Rostova na Donu a ty nevěstí nic dobrého. Spodní hranice oblačnosti se nachází ve výšce 630 metrů, ranvej smáčí déšť a na sestupové rovině i letišti vane silný vítr o rychlosti 13 m/s, s nárazy až 18 m/s.
Boeing 737 Flydubai klesá k cílovému letišti, nachází se ve výšce 2 600 stop nebo-li 792 metrů a turbulence sílí. S mnohatunovým strojem cloumají poryvy větru, kapitán vypíná autopilota a automat tahu a přechází na ruční řízení. Už teď je oběma pilotům jasné, že přistání za těchto hraničních podmínek nebude procházka růžovou zahradou. Přesto se nevzdávají a ani neuvažují o divertu na jiné letiště. Což se později ukáže jako nejhorší rozhodnutí v jejich životě.
Ve výšce 1 575 stop, čili 480 metrů se konečně dostanou pod mraky a mají ranvej v dohledu. O několik sekund později se ozve signalizace blížícího se střihu větru, a tak v souladu s předpisy přistávací manévr přeruší. Je 22 hodin 42 minut UTC (1:42 místního času), kapitán přitahuje knipl a zvyšuje tah motorů. Letoun stoupá do 8 000 stop a míří do vyčkávacího obrazce poblíž letiště, kde bude kroužit a čekat na uklidnění větru. A to téměř 2 hodiny!
Mezitím se pokouší přistát posádka letu Aeroflot 1166. Když se jim to ani napotřetí nepodaří, odletí pryč a bezpečně přistanou na záložním letišti v Krasnodaru. První důstojník Flydubai navrhuje kapitánovi, že by také měli divertovat jinam, neboť už čekají nad Rostovem jediní, ale ten nechce ani slyšet.
Piloti jsou ve vzduchu téměř 6 hodin, monotónní kroužení ve vyčkávacím obrazci působí neblaze na psychiku a únava si vybírá svou daň. Začínají být ve stresu a atmosféra v kokpitu by se dala krájet. Počasí na záložních letištích ve Volgogradu nebo Mineralnych Vodach je příznivé, ale kapitán trvá na svém, počkají na zlepšení povětrnostních podmínek zde.
A skutečně, po hodině a 40 minutách vítr mírně zeslábne. Let Flydubai začne podruhé klesat k letišti a dostává povolení k přistání na dráhu 22. Ale situace se opakuje jako přes kopírák. Ve 3 600 stopách se opět dostávají do oblasti silných turbulencí. Letoun se třese, jako by jel po české okrsce a pasažéři zažívají velice nepříjemné přetížení. Ale piloti nedbají tohoto varování shůry a pokračují v přiblížení.
V necelých 2 000 stopách nebo-li 600 metrech zachycují paprsek systému ILS, který je má po sestupové rovině dovést až k prahu dráhy. Od něho je dělí 13 kilometrů. Konfigurují letoun na přistání a ve výšce 300 metrů vypínají autopilota. Kapitán přebírá řízení stabilizovaného stroje do svých rukou a vše se zdá být v naprostém pořádku. Jenže vzápětí si posádka všimne, že letí o 10 uzlů (18,52 km/h) rychleji, než má a mírně nad sestupovou rovinou. Kapitán tedy potlačí knipl od sebe, aby sklopil příď a dostal se na ni. A v tom se to stane. Do letounu se opře mohutný poryv větru a ten během jedné sekundy zvýší rychlost o 15 uzlů! A za další 2 sekundy vzroste až na 176 uzlů, tudíž přesahuje maximálně možnou přistávací mez o více než 20 uzlů, což představuje 37 km/h.
Pilotům je jasné, že ji během krátkého okamžiku, který zbývá do přistání, nedokážou snížit, tudíž jim nezbývá nic jiného, než znovu provést průlet. Ovšem tentokrát se zcela rutinní manévr naprosto zvrtne. Kapitán přitahuje knipl a nastavuje motory na plný výkon, aby začal stoupat. Zároveň zatahuje podvozek a ubírá klapky. Ovšem ani jeden z pilotů si zprvu nevšimne, že Boeing letí moc rychle a s abnormálně zvednutou přídí, tudíž stoupá příliš strmě.
Kapitán tuto nebezpečnou odchylku zpozoruje až ve výšce 3 000 stop. Razantně potlačí a letoun okamžitě sklopí příď, jenže příliš. Míří nosem dolů, letí pod úhlem 45° a piloti ztrácí prostorovou orientaci. Připomeňme si, že je hluboká noc a pohybují se v mracích. Poloha stroje nevytváří potřebný vztlak a Boeing 737 s 62 lidmi na palubě se rychlostí 91 m/s a v levém náklonu 60° řítí dolů. Kapitán se ze všech sil snaží z této prekérní situace dostat okamžitým přitažením kniplu k sobě, ale je pozdě. A jaká muka v tuto chvíli zažívají pasažéři, vám ani nebudu popisovat.
19. března 2016 ve 3 hodiny 42 minut moskevského času Boeing 737 společnosti Flydubai s 55 pasažéry a 7 členy posádky naráží do země v těsné blízkosti dráhy 22 rostovského letiště, na níž měl přistát. Trosky bleskurychle zachvátí plameny a nikomu se z ohnivého pekla nepodaří dostat. Na místo dopadu okamžitě míří letištní záchranáři a hasiči. Ale když spatří spoušť, jakou v životě neviděli, je jim jasné, že není koho zachraňovat.
Vyšetřování se ujímá Mezistátní letecký výbor Ruské federace společně se zástupci Leteckého úřadu Spojených arabských emirátů, experty z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických a specialisty z firmy Boeing.
Vyšetřovatelé pečlivým ohledáním trosek jednoznačně vyloučí závadu motorů. Podle poškození lopatek ventilátorů a nečistot uvnitř, je jasné, že pracovaly správně až do nárazu. Přestože je vrak letounu silně poškozen, obě černé skříňky se zachovaly a experti je ihned odesílají k dešifrování. Výstup ze zapisovače letových údajů, který zanedlouho obdrží, hovoří jasně. Všechny palubní systémy byly zcela v pořádku. Technickou závadu si tedy ze seznamu potencionálních příčin mohou vyškrtnout.
Pomůže expertům s objasněním záhady letu Flydubai 981 záznam hovorů z kokpitu? Z něho je patrné, že se vše začalo hatit po prvním přerušeném přistání. S prodlužujícím se vyčkáváním na zlepšení povětrnostních podmínek rostla v kokpitu nervozita a úroveň stresu. Kapitán si vzal do hlavy, že musí co nejdříve přistát v Rostově, a to za každou cenu. To se bohužel vyplnilo do posledního písmenka. Letoun dostal na zem za cenu 62 lidských životů.
Na katastrofu bylo zaděláno již po prvním průletu a školácká chyba kapitána při druhém přerušení přistávacího manévru dílo zkázy dokonala. Kromě selhání lidského faktoru sehrála svoji roli v tragédii i únava posádky a nepříznivé počasí, které celý řetězec nešťastných událostí a chyb spustilo.
Od této doby již k žádné havárii letounu společnosti Flydubai nedošlo. V současnosti zažívají tyto aerolinky obrovský rozmach, disponují flotilou nejmodernějších Boeingů včetně typu 787-Dreamliner a patří k nejbezpečnějším leteckým dopravcům na světě.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/hq84tjaUHeA?is=YUuwFbmOZRDwv7_0
https://youtu.be/J7oSzXK1I7c?is=IgCtN8tJNLy-OGyf
https://youtu.be/mU55KIMlzzc?is=yGpvSA0t7J_9dEn6
Accident Boeing 737-8KN (WL) A6-FDN, Saturday 19 March 2016 https://share.google/OC6MYHKZTgyp3jr5u
