Článek
Někdy by člověk potřeboval vidle, aby nejprve odházel ten hnůj, pod nímž se kdesi dole choulí pár rozumných komentářů, které mají hlavu a patu, nikoho nenapadají a neuráží. Jenže ty aby slušný jedinec lupou hledal. Zato projevy evidentně psychicky nemocných uživatelů sociálních sítí najdeme například i pod zdánlivě nevinnými příspěvky o přírodě, cizích zemích či cestování.
Posledně jmenovaná oblast zájmu věčných brblalů a kritiků ovládla sociální sítě právě v této době, kdy řada lidí zůstala uvězněna na Arabském poloostrově, v Thajsku či jinde v Asii. Komentáře typu, že si za to cestující mohou sami, mě fakt vytočily. Oni snad vyvolali konflikt na Blízkém východě a zavřeli letiště? Ne, oni odletěli dávno před jeho vypuknutím na svoji vysněnou dovolenou a třeba na ni i řadu měsíců šetřili. A poznámky typu, že měli sedět doma a naše republika by ušetřila za repatriační lety, mne opravdu zvedly ze židle. Psali je pravděpodobně nepřejícní obyvatelé české kotliny, kteří nebyli dál, než na Mácháči. Zkrátka, opět se projevila nejtypičtější česká vlastnost, závist! Mimochodem, všem závistivcům sděluji, že jsem taky navštívila Katar i Omán, naštěstí o nějaký ten měsíc a rok dříve.
Další vydatné téma pro trolly se drží na předních příčkách kanálových diskuzí již několik let. Ano, Ukrajinci v Čechách a naše pomoc napadené zemi. Nemohu zde zveřejnit výrazy, kterými jsem byla častována pod mojí upoutávkou na sbírku pro ukrajinskou armádu, neboť by neprošly výstupní kontrolou. O komentářích pod příspěvky nadačních webů Zbraně pro Ukrajinu či Dárek pro Putina, ani nemluvě. Ty už jsem přestala číst, jelikož by tyto žalostné výplody chorých mozků nemusela moje nervová soustava unést.
Stará ohraná písnička typu Ukrajinci nám berou práci a my je živíme, se také stále drží na předních příčkách hitparády projevů nenávisti. Co kdybyste se, vážení kritici, mrkli na údaje Českého statistického úřadu, které hovoří jasně a tyhle lži si odpustili? A v těsném závěsu za uprchlíky z válkou zmítané země máme našeho pana prezidenta a první dámu, na nichž také nenechají hejtři suchou nit. Nezdá se vám, že je s naší společností něco špatně?
Často si při čtení těch nejodpornějších komentářů říkám, jestlipak by jejich autoři dokázali totéž sdělit dotyčným osobám z očí do očí. Těžko, jenže displej zkrátka snese všechno. A proč na sítě chodím, když mají neblahý vliv na moji psychiku? Používám je k prezentaci své tvorby, jinak bych tam ani nepáchla, to mi věřte.
Možná teď namítnete, vždyť máme svobodu projevu. Ale kydat špínu na druhé a plivat kolem sebe o žádné svobodě projevu není. Také mám značné výhrady vůči současné vládě, ale dokážu je zformulovat slušně a podpořit věcnými argumenty. A o tom to je.
A co děti, mají mít přístup na sociální sítě? Následujícím názorem vás asi překvapím. Já bych jim je nezakazovala. Doba zákazů už tu byla a rozhodně nám nepřinesla nic dobrého. Nehledě na to, že každý zákaz se dá obejít. Řešení bych viděla jinde. A sice v důsledné kontrole příspěvků a komentářů provozovateli a administrátory sociálních sítí či diskuzních fór, jelikož lidé, kteří se neumí slušně vyjadřovat, tam nepatří.
Zkrátka, chovejme se v anonymním online prostoru stejně, jako bychom se chovali na veřejnosti, ať může dál sloužit svému účelu bez jakýchkoliv omezení.
Zpracováno na základě vlastních zkušeností a poznatků.
