Článek
My se dnes zaměříme na jednu z mála výjimek se šťastným koncem.
Začíná nový den 12. září 2023 a v ruském městě Soči na pobřeží Černého moře se chystá ke startu posádka Airbusu A320 letecké společnosti Ural Airlines na pravidelné lince do Omska na Sibiři. Na palubu letu 1383 nastupuje 159 pasažérů, o něž se budou starat dva stewardi a dvě letušky.
V kokpitu velí dvaatřicetiletý kapitán Sergej Bělov, který má na svém kontě údajně 8 000 letových hodin, z toho 3 500 na pozici kapitána Airbusu A320. Proč údajně? Tato čísla jsou vzhledem k jeho věku příliš vysoká. Pilot s desetiletou praxí mívá nalétáno maximálně kolem 5 000 hodin. Ale jak jsem koupila, tak prodávám. A ono to v našem příběhu stejně nehraje žádnou významnou roli. To první důstojník, šestapadesátiletý Eduard Semjonov je proti němu břídil. Za celou svoji kariéru strávil za kniplem dopravních letounů 7 000 hodin.
Posádka 19 let starého Airbusu A320-214 s imatrikulací RA-73805 dostává povolení ke vzletu z dráhy 24. Krátce po jedné hodině noční se letoun se 165 lidmi na palubě odpoutá od ranveje a zamíří na východ. Stoupá do letové hladiny tři sedm nula, tedy 37 000 stop nebo-li 11 279 metrů a piloty čekají 4 hodiny rutinního pohodového vnitrostátního letu. Teda, to si v tuto chvíli alespoň myslí.
Když si však vezmeme bezpečnostní záznamy společnosti Ural Airlines, o nějaké pohodě nemůže být ani řeč. Hemží se to v nich závadami motorů, podvozku, problémy s přetlakováním kabiny, selháním autopilota. A tak bychom mohli ve výčtu pokračovat, pochybení pilotů nevyjímaje. Zkrátka, záznamy hovoří o dlouhodobých problémech s údržbou letounů a zásadních nedostatcích ve výcviku posádek.
Ale vraťme se zpět na palubu letu 1383. Ten zatím opravdu probíhá bez problémů. Nachází se nad kazašskou stepí a cestujícím se naskýtá úžasný pohled na východ slunce. Po 3,5 hodinách letu se Airbus A320 dostává zpět do ruského vzdušného prostoru, posádka přechází na frekvenci řízení letového provozu v Novosibirsku a pomalu začíná klesat na sestupovou rovinu k cílovému letišti v Omsku.
Do přistání na 2 500 metrů dlouhou dráhu 07 letiště v milionovém sibiřském městě zbývá pár minut, palubní personál připravuje kabinu a piloti konfigurují letoun. A v tom se to stane. Při vysunutí podvozku se v kokpitu rozezní výstraha poklesu tlaku hydraulické kapaliny v jednom ze tří hydraulických okruhů, který je označený zeleně. Ten posléze vypoví službu. Na správném fungování tohoto systému závisí všechny hydralicky ovládané části letounu, to jest řídící plochy, klapky, sloty, brzdy či podvozek (ten lze vysounout i ručně působením gravitace).
Ale vysazení jednoho hydraulického okruhu bezpečnost letu nijak neohrozí. Ztrátu lze z velké části nahradit druhým. Stroj může bez problémů letět na autopilota a dokonce na něj i přistát, a to do viditelnosti na ranveji pouhých 200 metrů. Vzhledem k tomu, že letiště v Omsku je vybaveno zařízením pro přesné přístrojové přiblížení (ILS), které letoun samo navede na práh dráhy, nemělo by vysazení jednoho hydraulického systému způsobit žádný problém. Pouze je třeba počítat s delší brzdnou dráhou, ale 2,5 kilometru by malému Airbusu mělo v pohodě stačit.
Přesto piloti váhají, zda přistát a žádají dispečery o povolení opustit sestupovou rovinu a nalétnout do vyčkávacího prostoru u letiště, aby měli dostatek času na rozmyšlenou. Jak se později ukáže, ani ho příliš nepotřebují, neboť za pouhé 4 minuty se rozhodnou pro odklon na záložní letiště v 600 kilometrů vzdáleném Novosibirsku, jehož ranvej je dlouhá 3 600 metrů.
Přerušují tedy přiblížení, stoupají a letí dál. Ovšem s vysunutým podvozkem a otevřenými kryty podvozkové šachty. Při poruše hydraliky je již nelze zasunout zpět. Podle manuálu pro Airbus A320 mohou v této situaci vystoupat pouze do 18 000 stop, což je 5 486 metrů a letět značně pomaleji, než je v cestovních hladinách běžné. Takže nepřekročí rychlost 260 uzlů nebo-li 481,5 kilometru. A to se jim stane osudným. Ale nepředbíhejme.
Když se posádka rozhodla divertovat do Novosibirska, měla v nádržích 4,2 tuny paliva, ale to ubývá podstatně rychleji, než je běžné. Jak je to možné? V nižší výšce je vyšší hustota vzduchu a tudíž musí motory podávat vyšší výkon. Stejně tak zvyšuje spotřebu nízká rychlost. A co na rychlý úbytek paliva působí nejvíc? Vysunutý podvozek zvyšuje spotřebu o neuvěřitelných 180%! Tyto okolnosti piloti při rozhodování o změně letiště vůbec nevzali v potaz. Kapitán se řídil tabulkami pro let ve standardní cestovní hladině 39 000 stop při průměrné rychlosti 450 uzlů, což je přibližně 833 kilometrů v hodině.
Piloti jsou povinni během každého letu průběžně kontrolovat spotřebu a zůstatek paliva. Tito dva se na to však vybodnou a že jsou v háji, zjistí až když se jim rozsvítí kontrolka signalizující jeho nedostatek. Zbývá jim pouze takzvaná rezerva, to jest 1 500 kilogramů, s nimiž do Novosibirska v této konfiguraci a výšce rozhodně nedoletí a blíž se žádné letiště s potřebnou délkou ranveje nenachází.
Zbývá jediné, vyslat signál nouze a najít místo vhodné pro přistání v terénu. Mají na to maximálně 15 minut, než bude palivoměr na nule. Letí v husté oblačnosti, takže nevidí na zem. Musí okamžitě sklesat a najít nezalesněný pás země, což je na Sibiři značný problém. Ale přeci jen se na ně v poslední chvíli usměje štěstí. Mraky se rozestoupí a kapitán si všimne dlouhého rovného pole.
Palubní personál připravuje pasažéry na náraz, letoun tvrdě dosedá a po chvíli zastaví. Kupodivu se ani příliš nezaboří, jelikož pole, které posádce letu Ural Airlines 1383 seslalo samo nebe, je vyschlé a povrch téměř připomíná beton. Cestující i posádka tudíž vyváznou z této šlamastiky nezraněni. Po skluzavkách se dostanou ven a bezradně pobíhají v pustině, kde není ani živáčka.
Po tom, co letoun dosedl na zem 190 kilometrů od Novosibirska, zbylo v jeho nádržích palivo na tři minuty letu!
A co se dělo dál? Posádka si užívala chvíle slávy a piloti poskytovali rozhovory pro neodbytná média. Zpráva o této havárii se na rozdíl od těch tragických, velice rychle rozlétla do světa. Jenže nastoupil vyšetřovací tým a najevo vyšly okolnosti, které stavěly posádku i celou leteckou společnost do zcela jiného světla. Z hrdinů se naráz stali viníci a jejich sláva vzala za své.
Piloti nedodrželi stanovený postup při závadě hydrauliky. Ten se jim přitom bod po bodu zobrazuje na displeji palubního počítače. Stačí pouze číst a provádět dané úkony, nic víc. Záznamy z černých skříněk prokázaly, že tento postup posádka naprosto ignorovala. Jakmile by se jím řídila, zjistila by, že ranvej v Omsku je i pro přistání se závadou na jednom z hydraulických okruhů dostatečně dlouhá a tudíž nemusí nikam divertovat.
A nejzávažnější pochybení? Piloti při rozhodování o odklonění do Novosibirska a výpočtu spotřeby paliva nevzali v úvahu konfiguraci letounu, výšku letu ani rychlost.
V říjnu 2023 vydala ruská vyšetřovací komise předběžnou vyšetřovací zprávu, v níž určila jednoznačnými viníky posádku a její chybná rozhodnutí, konkrétně chyby při výpočtu spotřeby paliva a zbytečný odklon na náhradní letiště.
Jenže tak rychle, jak se zpráva objevila, zase zmizela a původní vyšetřovací komise byla rozpuštěna. Zkrátka, nastoupil asi někdo mocný, komu se rozhodnutí nehodilo. Tak už to prostě v Rusku chodí. A co bylo příčinou výpadku hydrauliky? Prasklá hadice vedení hydraulické kapaliny.
Dlouhodobé problémy s údržbou letounů, jejich tristní technický stav a nedostatečný výcvik posádek jsou společným jmenovatelem všech leteckých společností Ruské federace. A taky zatajování důležitých faktů, takže celou pravdu o tomto případu už se asi nikdy nedozvíme. Jedno je však jisté, materiálu na napínavé příběhy z leteckého prostředí poskytuje země, kde zítra znamená hůř, než včera, stále dost. Tak se brzy můžete těšit na další.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/CERLsFCLIBU?si=TcNfOpnke_5gzhnF
https://youtu.be/X2×ZO_ZiWoo?si=bggbn30R-Y5a9Mwn
https://youtu.be/kR4kMOhaRWg?si=c2I6ROF_zTjGW6pa
Ural A320 Stuck In Field Finally Dismantled | Airline Ratings https://www.airlineratings.com/articles/ural-a320-stuck-in-field-finally-dismantled
