Článek
Je časné letní ráno, středa 31. srpna 1988 a z Jacksonu v americkém státě Mississippi právě odstartoval Boeing 727 společnosti Delta Air Lines. Pravidelný vnitrostátní let 1141 má namířeno do Salt Lake City v Utahu s mezipřistáním v Dallasu ve státě Texas.
V kokpitu 15 let starého třímotorového proudového letounu velí osmačtyřicetiletý velmi zkušený kapitán Larry Lon Davis, který strávil za kniplem více jak 17 000 hodin, z toho 7 000 na Boeingu 727. Pro Delta Air Lines létá dlouhých 23 let. Na postu prvního důstojníka mu sekunduje sedmatřicetiletý Carey Wilson Kirkland, který má na svém kontě 6 500 letových hodin, z nichž 4 500 absolvoval právě na tomto typu stroje. Jelikož Boeing 727 není vybaven tolika sofistikovanými počítačovými systémy jako jeho dnešní nástupci, sedí v kokpitu ještě jeden muž, třicetiletý palubní inženýr Steven Mark Judd. S 3 000 letovými hodinami je nejméně zkušený z celé posádky, ale nakonec si povede nejlépe.
První etapa letu probíhá naprosto bez problémů a v 7 hodin 38 minut místního času přistává Boeing 727 na třetím největším letišti USA, v Dallasu. Po doplnění paliva a ukončení boardingu dostává let Delta Air Lines se 101 pasažéry a 7 členy posádky povolení k pojíždění. Asi v polovině cesty k ranveji je dispečer zastaví. Musí vyčkávat, dokud nevzlétne několik letadel před nimi. Takhle už to v ranní špičce na jednom z nejfrekventovanějších amerických letišt chodí. Čekání se protahuje, tak kapitán navrhne vypnout motor číslo 3. Uspoří tím nezanedbatelné množství paliva.
Po dlouhých minutách čekání obdrží piloti opět povolení k pojíždění v koloně strojů, ploužících se k ranvejím. Znovu spouštějí motor číslo 3, když v tom pro ně dispečer najde okno pro vzlet na dráze jedna osm levá. Předběhnou tedy 3 letouny před nimi a jelikož nečekali, že přijdou na řadu tak brzy, mají naspěch. Na druhou stranu, tuto změnu vítají všemi deseti. Posádky nebaví čekání na vzlet úplně stejně jako cestující.
Piloti v rychlosti procházejí checklisty před vzletem a dostávají zelenou. Boeing 727 se 108 lidmi na palubě se rozjíždí po dráze a dosahuje rychlosti rozhodnutí (V1), po níž již nelze přerušit vzlet. Jakmile dospějí k vzletové rychlosti, zjistí, že je něco špatně. Sice se na pár sekund odpoutají od ranveje, ale vzápětí přecházejí do pravého náklonu, ozve se ohlušující rána a stroj se nezadržitelně řítí dolů. Kapitán přitahuje knipl k sobě, zvyšuje tah motorů na maximum, ale letoun nereaguje. Naopak, sklopí příď a těsně za ranvejí, z níž měl vzlétnout, naráží do země. Setrvačností klouže ještě několik set metrů, rozpadá se a začíná hořet.
Cestující propadají panice a jsou přesvědčeni, že se odvíjejí poslední okamžiky jejich života. Není divu, vždyť se ocitají v ohnivém pekle. Náraz přežili všichni, ale podaří se jim uniknout do bezpečí? Paluba se plní štiplavým dýmem, který dráždí dýchací cesty, není vidět na krok a venku zuří mohutný požár.
Řídící letového provozu na věži dallasského letiště vyhlašují poplach a na místo havárie spěchají veškeré záchranné jednotky, které mají k dispozici. A jak už to v podobných případech bývá, i neodbytní novináři. 94 lidem včetně všech tří mužů v kokpitu se podaří ze spárů ohnivého ďábla vymanit, 12 pasažérů a 2 letušky takové štěstí nemají.
Záchranáře záhy vystřídají experti na letecké nehody z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických (NTSB). Při pohledu na doutnající vrak naskakuje otrlým vyšetřovatelům husí kůže a nevěří, že tuto spoušť vůbec někdo přežil. O síle nárazu vypovídají trosky rozeseté široko daleko.
Proč nedokázal tak spolehlivý letoun, vedený zkušenou posádkou, vzlétnout za ideálních podmínek na dlouhé suché ranveji? Je na vině technická závada nebo selhání lidského faktoru? Aby mohli experti na tuto otázku odpovědět, potřebují nalézt černé skříňky. Pátrat po nich ve změti ohořelých trosek není jednoduché, ale po pár hodinách se jim to skutečně podaří. Oba palubní zapisovače ihned odesílají k dešifrování do laboratoře NTSB ve Washingtonu.
Mezitím, než obdrží výsledky, pokračují v ohledání místa havárie. Pátrají po sebemenších důkazech, které by je přivedly na stopu a všechno pečlivě dokumentují. Na ranveji nacházejí viditelnou stopu, kterou tam zanechal konec pravého křídla. Ještě o pár metrů dřív drhnul Boeing o dráhu zádí. Ale stále nevědí, proč. Že by překročil maximální povolenou vzletovou hmotnost? Kdepak, po kontrole příslušných dokladů mohou vyšetřovatelé tuto variantu vyloučit a ocitají se ve slepé uličce.
Znovu a znovu procházejí fotografie pořízené na místě havárie a všímají si nejmenších detailů, když v tom je praští do očí pohled na část křídla. Zdá se, že Boeing neměl vysunuté klapky. A bez nich se vzlétnout nedá, jelikož chybí potřebný vztlak. Vypadá, že jsou na stopě. Potvrdí jejich domněnku výstup ze zapisovače letových údajů, který právě obdrželi? Bohužel, starý typ zapisovače, kterým byl letoun vybaven, zaznamenával pouze 4 základní parametry letu, a sice výšku, rychlost, kurz a nastavení motorů. Tudíž jim potřebné údaje neposkytne.
Dozví se víc od pilotů? Kapitán Davis líčí vyšetřovatelům celý průběh předletové přípravy i samotného vzletu, ale je v tuto chvíli zajímá jediné. Vysunula posádka před vzletem klapky? Kapitán bez váhání odpoví, že ano, je si naprosto jistý. Experty však zarazí jiná informace, kterou jim poskytne. Těsně po odpoutání se údajně ozvaly záhadné zvuky připomínající aktivaci obracečů tahu nebo-li reverzů. Zpětný tah motorů se zapíná výhradně při přistání po dosednutí na ranvej a pomáhá letounu brzdit. Ve vzduchu se v žádném případě aktivovat nesmí a je proti samovolnému spuštění zajištěn. Přesto k jeho aktivaci ve vzduchu v minulosti párkrát došlo. Specialisté pečlivě prověřují příslušné součásti a dojdou k jednoznačnému závěru. Obraceče tahu byly při vzletu ve správné, tedy zavřené poloze.
Jelikož výpověď kapitána nelze brát jako důkazní materiál, otázka nevysunutých klapek zůstává dál jednou z možných příčin havárie. Pomůže vyšetřovatelům s rozluštěním záhady letu Delta Air Lines 1141 záznam hovorů v kokpitu? Při jeho poslechu nevycházejí z údivu. Piloti se při pojíždění na start vůbec nesoustředí na předepsané úkony a probírají soukromé záležitosti, dokonce i s letuškou, která nemá v kokpitu co dělat. Zdá se, že experti vědí, odkud vítr vane.
Původně měl Boeing 727 Delta Air Lines startovat čtvrtý v pořadí, ale dispečer je přesunul na první místo. No a jelikož se během pojíždění nevěnovali předepsaným úkonům, najednou mají naspěch. Během 90 sekund musí spustit třetí motor, projít checklisty a vzlétnout. Jen pro úplnost, nastartovat motor dopravního letounu trvá podstatně déle, než otočit klíčkem zapalování nebo zmáčknout tlačítko ve vašem automobilu. Co když v tom fofru opravdu zapomněli vysunout klapky a příslušný bod v kontrolním seznamu přeskočili? Kdepak, podle zvukového záznamu z kokpitu skutečně prošli všechny body checklistu včetně vztlakových klapek.
Vyšetřovatelé se však nevzdávají. Musí najít fyzický důkaz, to jest šroubovice klapek. Ty posunují matici, která klapky vysouvá a zasouvá. Podle jejího umístění stoprocentně zjistí, v jaké poloze se při vzletu nacházely. Detailním zkoumáním tohoto zařízení dospějí experti z NTSB k jednoznačnému závěru. Klapky při vzletu vysunuté nebyly, přestože první důstojník při procházení kontrolního seznamu jejich vysunutí potvrdil. Takže si pustí záznam znovu a zmáčknou stopky. Vzápětí je jim vše jasné. Piloti jednotlivé body checklistu před vzletem odříkali šíleným tempem jako básničku a jelikož je tlačil čas, skutečnou kontrolu neprovedli. Experti prokázali, že při rychlosti, jakou posádka kontrolní seznam procházela, to nebylo v lidských silách. První důstojník klapky nezkontroloval ani nevysunul, neboť se domníval, že je do vzletové polohy nastavil kapitán a neštěstí bylo na světě.
Ano, i piloti jsou jen lidé a stejně jako my všichni se čas od času dopustí chyb. Ale od toho je v kokpitu výstraha, která má posádku na nesprávnou vzletovou konfiguraci upozornit. Proč se tak nestalo? Na nahrávce žádný alarm slyšet není. Jak je možné, že varovný signál selhal v tu nejnevhodnější chvíli? Experti podrobí zařízení detailní revizi a zjistí, že skutečně nefunguje. A příčina závady? Vskutku banální, zkorodované svorky, kvůli nimž selhal spínač.
Po několika měsících usilovné práce se experti z NTSB doberou k závěrečné vyšetřovací zprávě, podle níž se letu Delta Air Lines 1141 stala osudnou kombinace pilotní chyby a mechanické závady. Posádka porušila protokol chování v kokpitu při pojíždění a před startem. Pak byla zaskočena náhlou změnou pořadí, neboť nebyla připravena ke vzletu. Piloti měli tuto závažnou skutečnost oznámit dispečerům. Jelikož tak neučinili, ocitli se v časovém presu. A jak měli naspěch, zapomněli, respektive nestihli zkontrolovat polohu vztlakových klapek. A když k tomu přičtěme poruchu varovného systému, nemohl pokus o vzlet skončit jinak, než tragicky.
Bez vysunutých klapek by nedokázali vzlétnout ani ti sebedokonalejší mistři pilotního řemesla, jelikož zákony fyziky jsou neúprosné. Kapitán Davis i první důstojník Kirkland byli po této havárii ze společnosti Delta Air Lines propuštěni a o jejich dalším osudu není nic známo. Palubní inženýr byl po odvolání přijat zpět, neboť na nehodě nenesl žádný podíl viny.
Za téměř 38 let, které uplynuly od této havárie, zaznamenala letecká doprava obrovský progres. Současné letouny jsou vybaveny těmi nejdokonalejšími počítačovými systémy, které umí létat téměř sami a dokážou napravit i selhání lidského faktoru. Tak vzhůru do oblak!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/4y_ue1ROif4?is=pwz09EKOGZtQDVCb
https://youtu.be/sBm_s2f6V9s?is=cS4MSvA_q_I7jxOP
https://youtu.be/ewO8yhB5f8U?is=ROr2k5JCAjeTpoW6
DCA88MA072.aspx https://share.google/oXHmtWv5OA4Dfe1yF
