Článek
My se dnes budeme zabývat jiným, neméně záhadným případem letu Varig 967, který nebyl zdaleka tolik medializován a veřejnost o něm prakticky nic neví. Dohledat podrobnosti byla práce vskutku detektivní, ale něco jsem přeci jen našla, tak se o to ráda podělím.
Je úterý 30. ledna 1979 a na tokijském letišti Narita se připravuje k dálkovému letu do Rio de Janeira s mezipřistáním v Los Angeles šestičlenná posádka nákladního Boeingu 707 brazilské letecké společnosti Varig Cargo.
Do druhého největšího brazilského města poveze neobvyklý náklad, 53 vzácných obrazů od jednoho z největších jihoamerických umělců, brazilského malíře Manabu Mabeho. Umělecká díla v hodnotě 1,24 milionu amerických dolarů se vrací do své domoviny z prestižní tokijské výstavy. Přepravní společnost Varig je přidává ke svému běžnému nákladu, neboť zaberou minimálně místa a téměř nic neváží.
Na trase dlouhé bezmála 19 000 kilometrů se budou v kokpitu 13 let starého čtyřmotorového proudového letounu střídat 2 posádky. Kapitánem letu je velice zkušený matador brazilského letectví pětapadesátiletý Gilberto Arajúdo da Silva, který strávil v oblacích neuvěřitelných 23 000 hodin. Jen pro zajímavost, v 1973 nouzově přistál s hořícím Boeingem 707 na poli u Paříže a od té doby je oslavován jako národní hrdina. Na postu prvního důstojníka mu sekunduje devětatřicetiletý Antonio Brasileiro da Silva Neto, který také není žádným nováčkem. Dvojici pilotů doplňuje čtyřicetiletý palubní inženýr Nicholas Esposito.
Aby si hlavní posádka mohla odpočinout, vystřídají ji na pár hodin tito tři muži: Pětačtyřicetiletý kapitán Enri Peixoto Mylius, který má rovněž zkušeností na rozdávání, sedmatřicetiletý první důstojník Evan Braga Saunders a dvaačtyřicetiletý palubní inženýr Jose Severino Gusmão de Araújo. Všichni se velice dobře znají a pracují pro cargo společnost řadu let.
Ve 20 hodin 20 minut místního času dostává let Varig 967 zelenou a o 3 minuty později se odpoutá od ranveje. Vzlet proběhne naprosto standardně, i když povětrnostní podmínky v Tokiu zdaleka nejsou ideální. Letiště se halí do mlhy a visí nad ním nízká oblačnost.
Boeing 707 na samé hranici maximální vzletové hmotnosti 151 tun stoupá do cestovní hladiny, posádka zapíná autopilota a komunikuje s oblastním řízením letového provozu v Tokiu. Piloti plní všechny pokyny a vůbec nic nenasvědčuje sebemenším problémům. Ve 20 hodin 45 minut, kdy se nacházejí nad Pacifikem asi 200 kilometrů severovýchodně od Tokia, navazují poslední rádiové spojení se zemí a pak se odmlčí navždy.
Ve 21:20 měla posádka Boeingu 707 Varig Cargo oznámit řízení letového provozu průlet dalšího navigačního bodu, což neučinila. Dispečeři však nepropadají panice, občas prostě rádiové spojení vypadne a nic to neznamená. Zkoušejí se s letem 967 spojit znovu a o totéž žádají posádky, letící poblíž. A nic, na druhém konci jen zlověstné ticho. Kontrolu nad letem Varig 967 má převzít další oblastní dispečink, ale k tomu už nedojde a stroj zmizí z obrazovek radarů.
Řízení letového provozu v Tokiu vyhlašuje poplach pro záchranné a pátrací jednotky, které okamžitě míří do oblasti posledního známého výskytu letounu s cenným nákladem. Pátrání komplikuje černočerná tma a po plovoucích troskách na hladině Pacifiku ani památky. Záchranáři tedy práci přeruší a pokračují až za svítání, ale s naprosto stejným výsledkem. Po zmizelém obřím Boeingu ani stopa. Žádné trosky, olejové skvrny, těla ani části nákladu. Vůbec nic. A tak to pokračuje den za dnem. Pátrání se účastní více jak 70 lodí japonského a amerického vojenského námořnictva, desítky vrtulníků a letadel. Po letounu jako by se slehla zem.
Jaká síla smetla zčistajasna mnohatunový stroj z oblohy a kam se poděl? Na tuto otázku bude hledat odpověď vyšetřovací tým složený ze zástupců brazilského výboru pro bezpečnost v dopravě, japonských odborníků na letecké nehody a expertů z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických.
Posádka nevyslala signál nouze ani nehlásila žádné problémy, což znamená, že byla v časovém presu a kritická situace přišla nečekaně. Vyšetřovatelé nemají k dispozici žádné důkazní materiály, tudíž mohou o příčině zmizení letounu jen spekulovat. Nejpravděpodobnější příčinou se jeví náhlý pokles tlaku vzduchu v kabině neboli dekomprese a následná hypoxie. Při nedostatku kyslíku nemohou správně fungovat tělesné orgány včetně mozku. Piloti mají na nasazení kyslíkové masky 15 až 20 sekund. Pokud to nestihnou, dostávají se do stavu podobného opilosti, který se projevuje poruchou koncentrace, koordinace pohybů, zhoršením zraku, zmateností a vede ke ztrátě vědomí a následné smrti.
Nabízí se však ještě další teorie. Co když se cenného nákladu chtěli zmocnit překupníci, nějakým způsobem se dostali dovnitř při nakládce a letoun unesli? Ano, i s touto verzí experti pracovali, ale zdá se krajně nepravděpodobná. Jednodušší by přeci bylo ukrást obrazy přímo na výstavě nebo se jich zmocnit při přepravě na letiště. Žádný z inkriminovaných obrazů se nikdy neobjevil v aukcích ani na burzách umění, což vyvrací konspirační teorie, že let Varig 967 přistál kdesi na opuštěném letišti, únosci posádku zneškodnili a zmocnili se vzácných uměleckých děl.
Další konspirační teorii, s níž přišli znalci všehomíra, to jest únos mimozemšťany, snad ani rozebírat nebudu. Na rozdíl od této je následující možná příčina vcelku reálná. Letoun se pohyboval v těsné blízkosti sovětského vzdušného prostoru a mohl ho nevědomky narušit. A jak víme, Sověti nikdy nešli pro ránu daleko, takže by ho úplně klidně sestřelili jako nepřátelský výzvědný letoun. A trosky by okamžitě odstranili. Že je to utopie? Ale kdepak, takový případ se skutečně stal. V roce 1983 zabloudil jihokorejský Boeing 747 s 269 lidmi na palubě kvůli navigační chybě nad Sachalin. A sovětská protivzdušná obrana ho bez milosti okamžitě sestřelila. Nikdo z 246 pasažérů a 23 členů posádky nepřežil.
Zkrátka, nějaké mezinárodní úmluvy a postupy při narušení vzdušného prostoru nikdy sovětskou stranu nezajímaly. Této variantě nahrává i fakt, že kromě obrazů měl Boeing 707 společnosti Varig Cargo přepravovat i blíže nespecifikovaný vojenský materiál, o který měla sovětská strana eminentní zájem.
Ještě záhadněji než příčina, se jeví fakt, že ani za 47 let od havárie se nenašel jeden jediný úlomek z letounu. Část vybavení bývá z plastu nebo lehkých kovů. Tyto součásti neklesnou na dno oceánu, jsou unášeny mořskými proudy i tisíce kilometrů a obvykle končí na pobřeží. Kupříkladu, pár trosek ze záhadného letu MH370 Malaysia Airlines bylo nalezeno u východního pobřeží Afriky.
Ale let Varig 967 nám své tajemství asi už nikdy nevydá. Stejně tak jako Boeing 777 v roce 2014 mohl pokračovat s vypnutým nebo porouchaným transpondérem ještě stovky kilometrů i bez zásahu lidské ruky, dokud mu nedošlo palivo. Pravdu se už asi nikdy nedozvíme, ta leží nejspíš někde dně oceánu, v aljašské pustině nebo v tajných archivech KGB. A možná je to tak lepší, to nechám na posouzení každému z vás.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/OdoE9p0BEcY?is=hEbneHMc4CFuXdeL
https://youtu.be/IHrYvfqmY9w?is=rnHFgwwD-qgElyb0
https://youtu.be/AqFYBBePWMQ?is=S5Qvm7uhrYCqygtH
Nehoda Boeingu 707-323C PP-VLU, úterý 30. ledna 1979 https://share.google/KPSES0DQ4QCDO1aYZ
