Článek
Podrobně vás seznámím s nejtragičtější leteckou nehodou na území tehdejšího komunistického impéria, která se dostala na veřejnost až dlouho po jeho rozpadu.
Je pozdní večer 10. července 1985 a na letišti ve městě Karši v dnešním Uzbekistánu právě provádí předletovou přípravu posádka TU-154 společnosti Aeroflot. Na palubu třímotorového proudového letounu nastupuje 191 pasažérů včetně 52 dětí, o něž se bude starat 5 stewardů a letušek. Přitom kapacita tohoto stroje je pouze 180 cestujících! Palubní personál usadí na jednu sedačku úplně klidně dvě nebo i tři děti. Starší školáci sedí rodičům na klíně a mrňata se ani do počtu cestujících nepočítají. Nějaká bezpečnost je aerolinkám úplně ukradená.
Let 5143 má namířeno do Leningradu, dnešního Petrohradu, s mezipřistáním v Ufě a jeho kapitánem je velice zkušený Oleg Belisov. Za kniplem dopravních letadel strávil více jak 12 000 hodin, z toho přes 3 000 právě na tomto typu stroje. Sekundovat mu bude neméně zdatný první důstojník Anatolij Pozyumskij. Jelikož TU-154 není vybaven žádnou pokročilou avionikou, nýbrž analogovými přístroji, tvoří posádku v kokpitu ještě další dva muži. A sice palubní inženýr Abduvahit Mansurov a navigátor Nikolaj Argejev. Všichni čtyři jsou dlouholetými pracovníky Aeroflotu.
Ve 22:50 je posádka, která má za sebou dlouhý den, připravena ke vzletu a čeká na jeho povolení. Původně totiž měli odstartovat v 18:45, jenže předchozí let tohoto stroje byl kvůli písečné bouři v Taškentu opožděn o 12 hodin a dorazil do Karši až v 18:18. Všichni členové posádky letu 5143 cestovali tímto spojem jako pasažéři a jsou na nohou od brzkých ranních hodin.
Únava pilotů, kteří neměli možnost si před letem odpočinout, zdaleka není jediným faktorem, který komplikuje let. Letoun dosahuje 96% maximální vzletové hmotnosti. To samo o sobě nic neznamená, ale na jihu SSSR bývá v létě opravdu horko a ne jinak tomu je i 10. července 1985. Denní teploty přesahly 40°C a těsně před 23. hodinou ukazuje teploměr ještě 33°C. Na vysvětlenou: Se vzrůstající teplotou vzduchu klesá jeho hustota a tudíž i vztlak, to jest síla, která drží letoun ve vzduchu. Pro vzlet tedy potřebuje vyšší výkon motorů, než bývá běžné a aby se udržel ve vzduchu, musí letět rychleji.
Ve 23 hodin se konečně TU-154 s 200 lidmi na palubě odlepí od ranveje, zamíří na severozápad a stoupá do letové hladiny tři osm nula, tedy 38 000 stop nebo-li 11 582 metrů. Ve výšce 16 000 stop kapitán zapíná autopilota a nastavuje režim maximálního možného stoupání. Rychlost letounu však dosahuje pouhých 430 kilometrů v hodině, což je těsně nad povoleným minimem. Ale piloti si toho vůbec nevšimnou. Jak je to možné? To se dozvíte za chvíli.
Půl hodiny po vzletu se let Aeroflot 5143 nachází v cestovní hladině tři osm nula a stále snižuje rychlost. Ta dosahuje pouhých 400 km/h. Teď vás možná napadne, proč posádku na tento fakt neupozorní řídící letového provozu? Důvod je prostý, v této době ještě nemají takzvané sekundární radary, které by jim na monitorech ukazovaly i rychlost a výšku letu. Primární, kterými jsou tamější řídící střediska vybavena, umí zobrazit pouze polohu letounu a směr letu.
Ale vraťme se zpět na palubu TU-154 mířícího do Ufy. Pasažéři spokojeně podřimují, když v tom je probudí otřesy stroje. Nijak se tím neznepokojují, jelikož se domnívají, že se jedná o turbulence. O minutu později si konečně kapitán všimne nebezpečně nízké rychlosti a zareaguje potlačením kniplu. Tím sklopí příď, letoun klesne o 70 metrů a mírně zrychlí.
Zdá se, že je nebezpečí zažehnáno, jenže vzápětí provede nepochopitelný manévr. Přitáhne knipl k sobě a zvedne příď do té míry, že se rozezvučí signalizace překročení maximálního úhlu podélného sklonu a varování před ztrátou vztlaku. A pak se posádka dopustí fatálního omylu. Otřesy přisuzuje nesprávné funkci motorů, konkrétně nestabilní činnosti kompresorů, nikoliv ztrátě vztlaku. V tuto chvíli by měli přidat plyn a bylo by po problému. Jenže učiní pravý opak, výkon pohonných jednotek sníží. A dílo zkázy dokoná kapitán opětovným nesmyslným přitažením kniplu a tedy zvednutím přídě. Letoun se tím pádem třese čím dál víc, tak stáhne motory úplně a katastrofě již nelze zabránit.
Ve 23 hodin 43 minut, ve výšce 38 000 stop letí TU-154 pouhých 290 km/h. V kokpitu svítí kontrolky jak vánoční stromeček a rozezní se výstraha před pádovou rychlostí. Letoun s 200 lidmi na palubě ztrácí vztlak, přechází do vývrtky a přes 2 minuty se řítí dolů. Po celou dobu se posádka snaží znovu spustit motory a zastavit pád. Marně, nezadržitelně se blíží k zemi a ve 23:45 místního času se zřítí v kazašské poušti 50 kilometrů od města Učkuduk. TU-154 vybuchuje a roztříští se na tisíce kousků.
Jelikož široko daleko není ani živáčka, podaří se sovětské straně a vládě nejtragičtější havárii na jejich území, při níž zahynulo 200 lidí, dokonale utajit. I příbuzní obětí mají přísně zakázáno se o ní kdekoliv zmínit, neboť v zemi, kde vládne komunistická propaganda, tvrdá totalita, vodka a korupce se přeci žádné nehody nestávají.
Nad ránem najdou místo, kde let Aeroflot 5143 zmizel z radarů řízení letového provozu, pátrači v AN-12 a záhy přiletí i vrtulník Mi-8. Jenže když vidí pouze ohořelé torzo trupu a tisíce úlomků rozesetých široko daleko, je jim jasné, že tuto tragédii nemohl nikdo přežít.
Jak je možné, že se tak zkušená posádka dopustila tolika chyb? To bude muset zjistit tým odborníků na letecké nehody. Jenže vyšetřovatelé jsou se zkoumáním příčin havárie hotoví raz dva. Podle jejich závěru ji způsobilo překročení maximální vzletové hmotnosti a nestandardní teplota vzduchu. Skutečná příčina se dostane na světlo světa až o několik let později a je vskutku neuvěřitelná.
Jak dokládá záznam hovorů v kokpitu, všichni členové posádky po aktivaci autopilota usnuli. Letoun stoupal, autopilot držel kurz i sklon, ale rychlost stále klesala. Stačilo potlačit a tím ji zvýšit. Jeden jediný úkon mohl zachránit 200 lidských životů. Když otřesy stroje piloty probudily, byli dezorientovaní a vůbec nevěděli, co se děje. Jednali proto chaoticky a vršili jednu chybu na druhou. A dál už to znáte.
Vinni jsou nejen piloti, kteří usnuli a poté se dopustili řady školáckých chyb, ale značný podíl na tragédii nese i sama letecká společnost. Posádka byla ve službě kvůli dvanáctihodinovému zpoždění téměř 24 hodin, což je nepřípustné. A před letem neměla možnost se vyspat a zregenerovat své síly.
Od této havárie uplynulo již více jak 40 let a myslíte, že se po ní tristní situace v sovětském, potažmo ruském letectví zlepšila? Ani náhodou, aviacie nástupnické Ruské federace pokračuje v nastoleném trendu letadlopádů dál a možná s ještě větší intenzitou. Ovšem s jedním rozdílem. Nehody už tak jednoduše neutají.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/0FFfdK3whqs?si=0XGBGuCH_C5jECIv
https://youtu.be/cvLjH92Mzjo?si=O5dIo14rDhLEzMu6
https://youtu.be/CFBboYS6-mI?si=oRQbhDA5yij31nXj
https://podroze.onet.pl/ciekawe/katastrofa-lotu-aeroflot-7425-piloci-zasneli-w-kabinie/gcmsbs1
