Článek
Pravda, taky na svých cestách potkávám ubrblané a věčně naštvané české turisty, pro něž je mořská voda příliš slaná, v Africe je moc teplo a ryba má kosti. Ale proti tomu, co se snese na hlavu delegátů a pracovníků cestovních kanceláří, je to procházka růžovou zahradou. Ostatně posuďte sami.
Mé zkušenosti s chováním našinců v cizině by taky vydaly na knihu přání a stížností a bylo by to dlouhé vyprávění, proto uvedu jen ty nejkurioznější. Tak kupříkladu v luxusním hotelu v arabském Ománu jsem byla svědkem stížnosti dvou dam na to, že jim do pokoje svítí slunce. Z toho důvodu trvaly na výměně. Asi za temnou kobku. Nevím jak vy, ale já jezdím k moři na jih právě kvůli slunci. Podotýkám, že v oknech byly rolety a klimatizace fungovala perfektně, tak nechápu, co vlastně řešily.
Za další stížností, kterou jsem jaksi nepobrala, se vypravíme do Řecka. Starší český pár si spolu s námi a dalšími deseti rekreanty zaplatil výlet lodí z jihu Peloponésu na nedaleké ostrovy. Při objednávání jsme byli upozorněni, že hlásí silnější vítr a bude to patrně trochu houpat. Takže kdo má slabší žaludek, měl by tento výlet raději vynechat.
A co myslíte, že se stalo? Po návratu si to zmiňovaní manželé okamžitě namířili za delegátem se stížností. A co bylo jejím předmětem? Přesně to, na co byli upozorňování. Bylo jim zle, tak chtěli vrátit peníze. Též nepobíráte, že? To by lidé, jimž se děla špatně v letadle, taky mohli létat zadarmo, ne?
Samostatnou kapitolou co se týče stížností, je strava. Příhody na toto téma, takřka neuvěřitelné, by mohli vyprávět asi všichni delegáti cestovních kanceláří, zejména těch, které pořádají zájezdy s all inclusive. Toto magické slůvko, značící sněz, co se do tebe vejde, mají ze všech turistů nejraději právě Češi.
A ti si také nejčastěji stěžují. A na co? Kupříkladu, že v muslimských zemích někdy nedostanou žádný pokrm z vepřového masa. Tak už to prostě je, muslimové vepřové nejedí. V některých, zejména těch luxusnějších restauracích zaměřených na cizince ho sice dostanete, ale rozhodně ne ve všech. Zkrátka, vepřo knedlo zelo a nedělní vepřový řízek si můžete dát doma, kvůli tomu nemusíte jezdit na dovolenou.
Ono all inclusive neznamená výkrm od rána do večera. Pak se nedivte, že v tomto stravovacím programu nedostanete místní speciality, plody moře, dvacetiletou whisky, francouzské šampaňské ani pivo z Plzně. Při nadnormativní spotřebě českých borců, by hoteliéři a restauratéři přišli na mizinu.
A teď přichází zlatý hřeb. Ptám se Zuzky na největší bizáry v oblasti stížností za celou její delegátskou kariéru. Chtěla jsem z nich vytvořit jakýsi TOP žebříček, ale je těžké vybrat tu nejbizarnější, natož jim vůbec uvěřit.
Například v egyptských hotelích vadí Čechům Egypťani, což je naprosto nepochopitelné. Vždyť my taky jezdíme na dovolenou po Česku, tak proč by se Egypťani nemohli rekreovat doma? Naopak, měli bychom jim tam vadit my jakožto cizinci.
Další bizarností, kterou člověk nechápe, jsou stížnosti na přítomnost medúz, ježků a dalších mořských živočichů ve vodě. A prý zdaleka nejsou ojedinělé. Dokonce se najdou jedinci, kteří požadují po delegátech a zaměstnancích hotelových resortů, aby tu havěť z moře vytáhli. Ne, nedělám si legraci, i když mi trvalo, než jsem tuto informaci dokázala nějak zpracovat.
Když už jsme u fauny, často si naši turisté stěžují i na komáry. Toho jsem byla svědkem už před pětadvaceti lety, když jsem brigádničila v restauraci jednoho chorvatského penzionu. Že je tohoto otravného hmyzu večer u moře mraky, to je pravda. Ale když si sednete po setmění u českého rybníka, budete na tom úplně stejně. To je prostě příroda.
A na závěr ještě jedna stížnost na působení přírody, možný to aspirant na vítězství: Zaplatili jsme si moře a už je zase ten odliv. Copak s tím nemůže někdo něco udělat? Ne, opravdu nemůže, neboť máme gravitaci a Měsíc. Jeďte příště na Macháč, tam ho ani nepocítíte.
Možná se vám některé případy stížností turistů z české kotliny budou zdát přitažené za vlasy. Kdepak, ani trochu. Pokud se mezi čtenáři najdou lidé působící v cestovním ruchu, jistě mi dají za pravdu.
Doufám, že se dožiju doby, kdy nás budou cizinci považovat za jedny z nejlepších turistů na světě. Budeme však muset ujít ještě pořádný kus cesty. Tak pojďme na to a ukažme jim, že přicházíme z civilizované země.
Zpracováno na základě vlastních zážitků, doplněných o zkušenosti kamarádky Zuzky z pozice delegátky cestovní kanceláře
