Článek
Ale my se v dnešním příběhu podíváme na jinou, méně medializovanou tragickou nehodu, k níž došlo o 5 let později v Jižní Americe. Jejími oběťmi se stali hráči a funkcionáři úspěšného brazilského fotbalového klubu a také dvě desítky sportovních novinářů.
Je vlahý, horký podvečer 28. listopadu 2016 a na mezinárodním letišti v největším bolívijskem městě Santa Cruz de la Sierra se připravuje ke startu posádka letounu Avro 146 malé bolívijské letecké společnosti LaMia. Čeká ji 2 900 kilometrů dlouhý charterový let do města Rionegro v Kolumbii. Převážnou většinu z 73 pasažérů tvoří hráči a funkcionáři brazilského fotbalového klubu Chapecoense, kteří cestují na finále prestižního turnaje Copa Sudamericana do Medellínu. Jelikož v tomto městě není letiště, musí letět do nedalekého Rionegra a zbytek cesty dojet autobusem. V tuto chvíli však nikdo z cestujících ani posádky netuší, že do cíle nikdy nedorazí. Ale nepředbíhejme, ještě jsme neodstartovali, posádka teprve tankuje. A proč se o tom zmiňuji? Protože palivo bude hrát v našem dnešním příběhu hlavní roli.
V kokpitu 17 let starého čtyřmotorového proudového letounu velí šestatřicetiletý kapitán Miguel Quiroga, který dříve působil jako vojenský pilot u bolívijské armády. Na svém kontě má 6 692 letových hodin, z toho 3 417 právě na tomto typu stroje. Na postu prvního důstojníka mu sekunduje sedmačtyřicetiletý Fernando Goytia, rovněž bývalý vojenský pilot. Ten strávil za kniplem téměř 7 000 hodin, ale licenci na Avro získal teprve nedávno a má na něm nalétáno necelých 1 500 hodin. Dvojici mužů v kokpitu doplňuje žena, devětadvacetiletá pilotka ve výcviku Sisy Arias, která letí jako pozorovatelka a do děje nijak nezasáhne.
Krátce po 18. hodině dostává posádka povolení ke vzletu a v 18 hodin 18 minut se Avro 146 se 77 lidmi na palubě odlepí od země. Zamíří na sever a stoupá do cestovní hladiny. Let probíhá naprosto normálně a fotbalisté už se nemůžou dočkat, jak to svému finálovému soupeři nandají.
Po 4,5 hodinách klidného letu navazuje první důstojník spojení s řídící věží letiště v Rionegro. Obdrží požadovaný kurz a povolení klesat do hladiny dva tři nula, tedy 23 000 stop, což je 7 010 metrů. Jelikož Rionegro je významným kolumbijským dopravním uzlem, bývá zdejší letiště přetížené a často musí letadla čekat, až na ně dojde řada. Mezitím setrvávají v takzvaném vyčkávacím obrazci stranou od letiště.
A přesně to se stane i letu LaMia 2933. Dispečerka navede letoun na vyčkávání u zadržovacího bodu Gemli. Takže kolem něj 7 minut krouží a pak posádka požádá věž o přednostní přistání z důvodu nedostatku paliva. V tuto chvíli jim však řídící letového provozu nemohou vyhovět, jelikož mají na sestupové rovině pod sebou další letadla, kterým by křížili cestu. A ještě něco, právě probíhá inspekce ranveje po přistání těžkého nákladního letounu, takže musí čekat všichni. Toto bezpečnostní opatření je zcela nezbytné a bývá obvyklou praxí.
Situace v kokpitu letounu Avro 146 se přiostřuje. Jedna z nádrží už je na suchu a každým okamžikem dojde palivo úplně. První důstojník znovu kontaktuje dispečery v Rionegro a vyhlašuje stav nouze. Posádka dostává povolení k sestupu a je upozorněna na provoz pod sebou. Začínají klesat a míří k letišti, když v tom se paluba ponoří do tmy a je slyšet jen šumění větru. Stalo se to, čeho se piloti obávali, došlo jim palivo. Prudkého sestupu si všimnou i pasažéři. Nikdo je však o krizové situaci neinformuje.
Ve výšce 3 000 metrů mizí let LaMia 2933 z radarů, jelikož po výpadku všech motorů přišel o zdroj energie. Tudíž přestal fungovat i transpondér nebo-li odpovídač. Dispečerka informuje posádku o připravenosti letiště a záchranných složek na jejich nouzové přistání. Potemnělý čtyřmotorový letoun se změnil v prachobyčejný kluzák a cestující jsou přesvědčeni, že se odehrávají poslední okamžiky jejich života.
Posádka žádá věž o vektorování, to jest navedení k letišti, neboť jim nefungují ani navigační přístroje. Letoun však prudce klesá a piloti si nejsou jisti, zda dosáhnou ranveje. Ve 21 hodin 59 minut se rozsvítí nejobávanější kontrolka „Master Warning“ a ozve se alarm upozorňující na blízkost země. Muži za kniplem už nestačí zareagovat, stroj láme vršky stromů jako sirky a ve výšce 2 650 metrů, 18 kilometrů od prahu dráhy mezinárodního letiště v Rionegro naráží do vrcholku hory Cerro Gordo.
Vrtulník nemůže kvůli mlze na vrcholu přistát, tudíž jsou záchranáři nuceni stoupat na místo havárie po svých. Dorazí tam za dvě hodiny a nacházejí 7 přeživších včetně 4 hráčů brazilského fotbalového týmu (jeden z nich zemře po převozu do nemocnice). 70 lidem včetně obou pilotů již nelze pomoci.
Hned za svítání začínají na místě havárie pracovat členové kolumbijského vyšetřovacího týmu. Ohledáním trosek zjistí, že letoun byl správně nakonfigurován na přistání včetně vysunutého podvozku, klapek a letěl správným směrem.
Ale co experty na letecké nehody zaskočí? Necítí zápach paliva ani nenajdou žádné stopy po požáru. Z toho vyplývá jediné: Nádrže byly totálně na suchu. To jim potvrdí i palivoměry s ručičkou na nule. Jak je možné, že tak zkušeným pilotům, kteří tuto trasu neletěli poprvé, došlo palivo? Stojí za tím selhání techniky nebo lidského faktoru?
Fanoušci fotbalového týmu Chapecoense jsou naprosto zdrceni, stejně jako rodinní příslušníci obětí a chtějí vědět, proč jejich milovaní a blízcí museli zemřít. Nedaleko od místa nárazu nalézají vyšetřovatelé obě černé skříňky a přesto, že jsou poškozené, tak záznamová média úhony nedoznala. Pomohou objasnit záhadu letu LaMia 2933?
Nebývá obvyklé, že by letounu jen tak došlo palivo, i když by se pár takových případů v historii letectví našlo. Jeho případný únik by odborníci vyčetli z dat o spotřebě. Ale nic neobvyklého nenajdou, spotřeba odpovídá překonané vzdálenosti. Tudíž mohou tuto hypotézu vyloučit a jsou zase na začátku. Znovu procházejí všechna letová data a nevěřícně kroutí hlavou. Palubní systém upozornil posádku na kritický nedostatek paliva již ve 21:15 a piloti vyhlásili stav nouze až ve 21:52. Proč tuto naléhavou situaci neřešili hned? Měli na to více jak půl hodiny! Od prvního varování uletěli ještě 300 kilometrů. Proč nepožádali o kurz k nejbližšímu letišti v Bogotě, vzdálenému pouhých 120 kilometrů? Jak se mohli zkušení piloti dopustit takové školácké chyby, za kterou zaplatilo svými životy 71 lidí? To vyšetřovatelům nejde na rozum. Zjistí víc ze záznamníku hovorů v kokpitu? Bohužel, ani ten jim nepomůže. Z neznámého důvodu přestal nahrávat už hodinu a půl před havárií. Takže zase nic.
Že by se piloti při výpočtu množství potřebného paliva zmýlili? Experti se tedy dají do počítání taky. A nevěří vlastním očím. Posádka natankovala 9 000 kilogramů paliva. Při výpočtu musí vzít v potaz nejen pojíždění, vzlet, samotný let a přistání, ale je třeba počítat s případným odkloněním na záložní letiště, například z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek, s vyčkáváním v případě přetíženého či krátkodobě uzavřeného letiště nebo s přerušením přistání a stoupáním na druhé kolo. A v našem případě dojdou vyšetřovatelé k šokujícímu závěru. Letounu chybělo 2 980 kilogramů paliva.
Ano, piloti tuto trasu znali, ale vždy letěli opačným směrem, tedy z Rionegra do Santa Cruz. A v tom je právě ten háček. Rionegro leží vysoko v horách a tudíž je stoupání do cestovní hladiny kratší. Právě při něm jedou motory na plný výkon a vykazují největší spotřebu za celý let. Při vzletu z Rionegra měla posádka k dobru celých 1 800 metrů stoupání, a to už je znát. Proto vždy s 9 000 kilogramy vyšla. A když k tomu připočteme kroužení ve vyčkávacím obrazci, nemohl tento let skončit jinak, než katastrofou.
Stále však není vyšetřovatelům jasné, proč piloti takhle riskovali. Studují tedy jejich osobní záznamy. A ejhle, zdá se, že přišli záhadě na kloub. Kapitán byl zároveň spolumajitelem letecké společnosti LaMia s finančním podílem na zisku. Tak hazardoval se životy cestujících, aby ušetřil za palivo, až se ucho utrhlo. A co víc, aerolinky měly značné finanční problémy a škudlily na všem, včetně výplat zaměstnancům.
Po této havárii byla letecké společnosti LaMia odebrána licence na provozování letecké dopravy a ta koncem roku 2016 ukončila svoji činnost. V dubnu 2018 byla vydána závěrečná vyšetřovací zpráva s jednoznačným závěrem. Příčinou havárie letu LaMia 2933 bylo závažné pochybení pilotů a pracovníků letecké společnosti. Na tragédii bylo zaděláno již při špatném výpočtu potřebného množství pohonných hmot. A chybné rozhodnutí kapitána pokračovat v letu do cílové destinace i po upozornění na nedostatek paliva a pozdní vyhlášení stavu nouze dílo zkázy dokonalo. Na nehodě má nemalý podíl i vedení letecké společnosti, které nedostatečně kontrolovalo dodržování stanovených předpisů při plánování letů.
Generální ředitel aerolinek Gustav Gamboa a několik dalších odpovědných pracovníků bylo obviněno z vícero trestných činů. Všichni se prostřednictvím svých právních zástupců odvolali a o dalším průběhu soudního řízení není nic známo.
Hráči všech týmů Ligy mistrů a Evropské ligy spolu s diváky uctívali památku obětí této tragické havárie minutou ticha v každém zápase po celou následující sezónu. Toto byla poslední letecká nehoda, která vzala životy nadějným sportovcům a zapáleným sportovním funkcionářům. Doufejme, že to tak zůstane navždy.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/B30X-_rcH4c?si=83gg3vnfX3YrH1DI
https://youtu.be/cXQntUPaezo?si=02ZgttwogFeQL-5I
https://youtu.be/W0DoRJaYaVg?si=LW7lEhHZnMyqmjd_
Accident Avro RJ85 CP-2933, Monday 28 November 2016 https://aviation-safety.net/wikibase/319976
