Článek
Je krásné sobotní odpoledne 25. května 2002 a na rušném letišti v Tchaj-peji, hlavním městě Tchaj-wanu, se připravuje ke startu posádka Boeingu 747 největší tamější letecké společnosti China Airlines. Na palubu 22 let starého Jumbo Jetu, mířícího do Hongkongu, nastupuje 206 pasažérů, o něž se bude během krátkého, ani ne dvouhodinového letu, starat 16 členů palubního personálu. Přesto, že jde o krátkou trasu, je na ni nasazen velkokapacitní Boeing 747, který je primárně určen pro dlouhé mezikontinentální lety. Jedná se totiž o jednu z nejvytíženějších leteckých linek na světě.
V kokpitu čtyřmotorového vzdušného obra má hlavní slovo jeden ze služebně nejstarších kapitánů společnosti, jednapadesátiletý Ching- Fong Yi, který má zkušeností na rozdávání. Za kniplem dopravních letounů strávil přes 12 000 hodin a téměř polovinu z nich právě v Boeingu 747. Na postu prvního důstojníka mu sekunduje dvaapadesátiletý Yea-Shiang Shien, který s více jak 10 000 letovými hodinami také není žádným nováčkem.
Jelikož Boeing z roku 1980 není vybaven špičkovými palubními systémy jako současné letouny, doplňuje dvojici mužů v kokpitu ještě palubní inženýr, čtyřiapadesátiletý Sen-Kuo Chao, který zná Jumbo do nejmenších detailů. Zkrátka, zkušenější posádku byste těžko hledali. Jenže ve vzduchu čas od času nastanou situace, kdy jsou posádce veškeré zkušenosti k ničemu. O tom se přesvědčíme za chvilenku. Ale hezky popořádku.
5 minut po 15. hodině dostává let China Airlines 611 zelenou. Vzápětí se Boeing 747 s 225 lidmi na palubě odpoutá od země a zamíří na jihozápad. Posádka zapíná autopilota a stoupá do cestovní hladiny tři pět nula, tedy 35 000 stop, což představuje 10 668 metrů. Tato fáze letu proběhne naprosto bez problémů a pasažéři si užívají klidnou cestu za naprosto ideálních povětrnostních podmínek. Někteří využívají chvíle k pasivnímu odpočinku, jiní si povídají a kochají se pohledem na azurově modré nebe, který nikdy neomrzí. Nikdo z 225 lidí na palubě obřího letounu v tuto chvíli netuší, že se pohoda za pár okamžiků promění v marný boj o holý život.
Od startu uplynulo 20 minut a stroj s 206 pasažéry a 19 členy posádky stále stoupá. Nachází se těsně pod cestovní hladinou tři pět nula, když v tom ikonka letu China Airlines 611 mizí z radarů řízení letového provozu. Jedná se pouze o technický problém v podobě výpadku odpovídače čili transpondéru nebo opravdu došlo ke katastrofě?
Posádka nevyslala signál nouze ani nehlásila sebemenší problémy a komunikace se zemí do této chvíle probíhala zcela normálně. Dispečeři se se zmizelým letem snaží spojit. Zkoušejí to stále dokola několik minut. Marně, na druhém konci hrobové ticho. Žádají o pomoc i piloty letadel nacházejících se poblíž, ale ani oni nejsou úspěšní. Řídícím letového provozu tedy nezbývá nic jiného, než vyhlásit poplach pro pátrací a záchranné jednotky.
Tchajwanská vláda zahajuje jednu z nejnáročnějších a největších záchranných misí nejen v historii své země, ale i celé východní Asie. Zúčastní se jí přes tisíc vojáků, policistů, námořníků i dobrovolníků z řad občanů. A intenzivní pátrání v oblasti, kde let China Airlines 611 zmizel z radarů, záhy přináší první ovoce. V Tchajwanském průlivu, přibližně 55 kilometrů od pobřeží poblíž ostrova Penghu, plují na hladině nepotopitelné části vybavení Jumbo Jetu, který před pár hodinami poklidně plul na obloze v 10 kilometrech nad zemí.
Ale moderní dopravní letouny jen tak zničehonic z nebe nepadají. A tak zatímco záchranářské týmy pátrají po dalších troskách a případných přeživších, formuje se vyšetřovací tým, složený z odborníků na letecké nehody tchajwanského výboru pro bezpečnost v letectví. K nim se záhy připojí experti z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických (NTSB) a zástupci firmy Boeing.
Pátrači ani po 24 hodinách vysilující práce nenajdou žádné přeživší, takže dál pokračují pouze v pátrání po troskách. Společně s experty z vyšetřovacího týmu vytahují z vody plovoucí úlomky a soustřeďují je na své základně, kterou vytvořili na ostrově Penghu. Drtivá většina úlomků, torzo trupu a černé skříňky však leží na dně moře a na jejich vyzvednutí nemají potřebnou techniku. Přitom bez těchto artefaktů a dat z palubních zapisovačů se ve vyšetřování dál nepohnou.
K vyzvednutí trosek ze dna je zapotřebí speciální loď se sonarem a autonomní ponorkou. A než připluje, bude to pár dní trvat. Co mohou experti zjistit z trosek, které mají zatím k dispozici a z jejich rozptylu na hladině? Například fakt, že letoun se rozpadl ještě ve vzduchu, nikoliv až při nárazu. Úlomky jsou totiž rozesety na stovkách kilometrů čtverečních!
Zjistí víc od řídících letového provozu, kteří mají k dispozici záznam z obrazovky radaru? Na něm vidí, jak Boeing 747 China Airlines stoupá do cestovní hladiny tři pět nula a těsně před jejím dosažením prostě zmizí. Zničehonic, jako pára nad hrncem. Místo ikonky letu 611 se na obrazovce objeví čtyři malé objekty řítící se k zemi, což jsou části letounu po destrukci, k níž došlo zcela nečekaně a ve výšce 10 kilometrů nad zemí. Jinak jim záznam příliš nepomůže. To hlavní, proč se letoun rozpadl, stále nevědí a přešlapují na místě.
Zato v médiích se to informacemi jen hemží. A ne ledajakými. Kupříkladu se objeví spekulace, že byl letoun sestřelen raketou země vzduch a teroristický akt má na svědomí čínská armáda. Ostatně, nebylo by divu, v této oblasti totiž zrovna probíhá čínské vojenské cvičení. A jelikož jsou vztahy mezi oběma zeměmi značně napjaté, tato hypotéza zní vcelku věrohodně a specialisté ji musí prověřit. Laboratorní expertízy trosek však žádné stopy po střele ani výbuchu neprokážou. Stejně tak nejsou nalezeny úlomky šrapnelů ani v tělech obětí. Žádnou raketu, mířící k letounu, nezaznamenal ani radarový systém tchajwanského řízení letového provozu.
Na základě záznamu obrazovky radaru mohou vyšetřovatelé vyvrátit i srážku s jiným létajícím objektem.
A co výbušné zařízení na palubě? Opět samá voda. Trosky nenesou žádné stopy po výbušnině. Experti se ocitají ve slepé uličce a veškeré naděje vkládají do palubních zapisovačů. Jenže ty budou muset teprve najít.
Na další možnou příčinu je přivede 6 let starý případ havárie letu letu TWA 800, který se tomuto podobá jako vejce vejci. Jednalo se také o Boeing 747, zmizel z radarů rovněž při stoupání do cestovní hladiny a stejně tak náhle bez jakýchkoliv předchozích varování. A stál dlouho na rozpáleném betonu se zapnutou klimatizací, obdobně jako Jumbo Jet China Airlines. No a cože bylo tenkrát příčinou destrukce letounu ve vzduchu? Exploze palivové nádrže od přehřátého paliva. Tuto verzi ovšem experti v našem případě zatím potvrdit ani vyvrátit nemohou. Chybí jim totiž to podstatné, palivová nádrž, která si hoví kdesi na mořském dně.
Od havárie uplynou tři týdny a vyšetřování se nikam nepohne. Pozůstalí po obětech se domáhají pravdy a experti na letecké nehody jsou pod značným tlakem. Konečně připlouvá speciální plavidlo se sonarem a sebou má i autonomní ponorku, vybavenou špičkovými kamerami s vysokým rozlišením. Díky nim vyšetřovatelé identifikují většinu trosek, roztroušených na 325 kilometrech čtverečních mořského dna a najdou to nejdůležitější, obě černé skříňky i centrální palivovou nádrž. Tu podrobí pečlivé analýze a její explozi mohou s jistotou vyloučit.
Záhadu letu China Airlines 611 už mohou rozluštit pouze záznamy z černých skříněk, které konečně dorazily. Vyšetřovatelé se nejprve zaměří na hlasový výstup ze záznamníku hovorů v kokpitu. Bedlivě naslouchají každému slovu, ale všímají si i zvuků v pozadí, které mnohdy prozradí víc, než samotná komunikace. Bohužel, záznam jim vůbec nepomůže. Veškerá komunikace zní naprosto profesionálně a nevěstí sebemenší problém. Pak se ozvou hrůzostrašné zvuky rozpadajícího se letadla a záznam končí. A co data ze zapisovače letových údajů? Ani ty nic neprozradí. Veškeré palubní systémy a všechny 4 motory pracovaly zcela správně až do rozpadu stroje za letu. Takže zase nic.
Značně frustrovaní vyšetřovatelé se vrátí znovu k záznamu z obrazovky radaru. Na jeho základě a rozmístění jednotlivých trosek na dně moře určí, že k destrukci Boeingu došlo odzadu, první upadl ocas. Detailně tedy zkoumají úlomky právě z této části letounu a specialistovi na metalurgii z NTSB okamžitě padne do oka jeden úlomek, který vykazuje nezvyklé poškození, které evidentně nevzniklo při této havárii, ale mnohem dříve. Laboratorní expertíza této části ocasu přinese překvapivé zjištění a konečně posune vyšetřování kupředu.
Na ocasu se vyjímá kovová záplata, která zakrývá poškozenou část. Experti si tedy vyžádají veškerou dokumentaci o opravách a technické záznamy za celou dobu provozu letounu. A nestačí se divit. Na tuto tragédii bylo zaděláno již před 22 lety. V technické dokumentaci najdou o tomto poškození jednu jedinou krátkou větu. Při tvrdém přistání narazil tehdy téměř nový Boeing spodní částí ocasu do ranveje a drhnul o ní. Důkazem jsou hluboké rýhy pod zoxidovanou záplatou. Zkrátka, mechanici tehdy opravu odflákli. Místo, aby celý poškozený díl vyměnili, plácli na něj záplatu, aby to nebylo vidět. Že oprava nebyla provedena v souladu s předpisy, potvrdí i specialisté z firmy Boeing.
No a jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho, v našem případě ocas, utrhne. Léta plynula, Jumbo Jet vzlétával a přistával, trhliny se působením rozdílných tlaků vzduchu pomalu, ale jistě prohlubovaly, mezi záplatu a trup se dostal vzduch a tragédie byla na světě. Za odfláknutou opravu 22 let zpátky zaplatilo 225 lidí na palubě letu China Airlines 611. A bohužel tím nejcennějším, co měli, vlastním životem.
Jak je možné, že se na tuhle fušeřinu a postupný růst poškození nepřišlo při pravidelných technických prohlídkách a jak mohli technici takto zalátaný stroj uznat letuschopným, se už asi nikdy nedozvíme. Takže tento případ zůstane navždy tak trochu zahalen rouškou tajemství.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/D8TnoZxHlVI?is=Yd-iWzpBIOLKxThY
https://youtu.be/_mOai-gyTx0?is=N4FEIjY2d-ojXK97
https://youtu.be/IQjL4n5GFQw?is=qAy_WOxMxhBUGlNr
Boeing 747-200 | Federal Aviation Administration https://share.google/gMWYJz4QGfCSgoQUh
