Článek
Vědmu jsme si představovaly jako čarodějnici z jedové chýše pod horami s černou kočkou na rameni a věšteckou koulí v ruce. Jaké bylo naše překvapení, když nás v útulném obýváku přivítala velice příjemná pohledná paní kolem čtyřicítky. Kočku měla mourovatou, křišťálovou kouli jsme nezahlédly ani necítily zápach síry, naopak příjemnou vůni. Po seznámení se u šálku čaje si paní Jana odvedla kamarádku do své věštírny, pardon pracovny.
Já si zatím listovala esoterickými časopisy a nahlédla do knížek o tajemnu, které mi tam vědma přichystala. Přiznám se, že do té doby jsem se literatuře tohoto druhu vyhýbala velkým obloukem a stála nohama pevně na zemi. Kupodivu jsem se i začetla a ani si nevšimla, že kamarádka je „ve své budoucnosti“ u kartářky už hodinu. No konečně! Pomalu otevřela dveře a s poněkud nepřítomným výrazem usedla na pohovku vedle mne. Připadala mi tak trochu v tranzu, jako kdyby byla opravdu svědkem nějakého nadpřirozeného jevu.
A co myslíte, že bylo dál? Paní Jana na mne zapůsobila svojí magickou silou a přesvědčila mě, ať si taky nechám vyložit budoucnost. Zručně míchala karty a mluvila, jako kdyby jí informace někdo posílal shůry, až jsem se ohlédla, jestli nemá na protější stěně čtecí zařízení. Nejenže mi dopodrobna nastínila moji budoucnost, ale nahlédla i do minulosti. A světe div se, věděla o mně podstatně víc než dnes mistr Google (tenkrát ještě nebyl). Absolutně jsem nechápala a připadala si jako v jiné dimenzi. A což teprve, když mi vykládala, co mě čeká a nemine. V tu chvíli jsem si říkala, že je to holý nesmysl a ke konci už ani moc nevnímala.
Pak jsme vyplázly každá pětistovku (je to už nějaký pátek) a cestou domů si navzájem sdělovaly dojmy. Shodly jsme se jednoznačně: Karty lžou, protože to se prostě nemůže stát! Peníze jsme oželely a zařekly se, že už nikdy k žádné čarodějnici nepůjdeme. No jo, ale jak mohla znát naši minulost?
A to jsme ještě netušily, kam se budou naše životy ubírat. Kamarádka byla v té době šťastně vdaná a dozvěděla se, že se rozvede a vdá ještě dvakrát. Já se tenkrát zrovna nastěhovala do nového bytu a karty mi pověděly, že se budu záhy stěhovat znovu a pak ještě mnohokrát. Kamarádce vyšlo, že bude řídit auto a přijde k pěkným penězům. Přitom auto v rodině nikdy neměli, nejezdila ani jako spolujezdec a byla samý dluh. A já se ještě dověděla, že budu pracovat na stejné pozici jako před pár lety a žít ve velkém městě. Přitom miluju klid a velkoměsta nesnáším. Taky prý budu mít úžasného partnera, který mne bude nosit na rukou a ve zralém věku se vdám a vezmu si cizince v uniformě. Dělali jsme si legraci, že to bude výpravčí ze Slovenska. Dále ve hvězdách stálo, že mé jméno vejde ve známost a napíšu knihu.
Jak šel čas, kamarádka se opravdu rozvedla, protože ji manžel podváděl a za pár měsíců se znovu vdala. Já se skutečně přestěhovala do velkého města, protože jsem dostala zajímavou pracovní nabídku, která se neodmítá. Zprvu jsem bydlela v podnájmu v garsonce a zanedlouho se mi podařilo sehnat větší byt. Kamarádka zdědila velkou vilu a zánovní vůz po vzdálené bezdětné příbuzné, kterou ani neznala. Bohužel, peníze byly příčinou dalšího rozvodu. O několik let později firma, kde jsem pracovala, zkrachovala a já se opět stěhovala. Byla jsem v té době rozvedená a žádného chlapa nehledala. Ale osud tomu chtěl jinak a jsem mu ohromně vděčná. Mám úžasného partnera v uniformě, který není Čech ani nádražák a opravdu mne nosí na rukou.
Kamarádka se před měsícem znovu vdala. Já sice zatím knihu nenapsala, i když blog se taky počítá, ne? Tenkrát byl internet v plenkách a psát jsme mohli jedině tak do bloku, takže to jasnovidka vlastně taky trefila. A mimochodem, dnes mám přečteno několik regálů esoterické literatury, spoustu časopisů o záhadách a tajemnu a občas pro své přátele vykládám karty a pokouším kyvadlo. Tak už zbývá jedině ta svatba!
A co vy? Věříte v tajemné síly a nadpřirozené jevy nebo stojíte oběma nohama na zemi?
