Článek
A právě o něm a havárii, kterou způsobil, si nyní povíme víc.
Je sychravý podzimní den 17. listopadu 2013, krátce před 17. hodinou a na moskevském letišti Domodědovo přistává Boeing 737-500 letecké společnosti Tatarstan na pravidelné lince z Kazaně. Za hodinu a půl čeká posádku cesta zpět do Tatarské autonomní republiky Ruské federace. Let 363 do 700 kilometrů vzdálené Kazaně bude trvat přibližně hodinu.
Šestičlenné posádce velí sedmačtyřicetiletý kapitán Rustem Salichov, který pro Tatarstan pracuje již od roku 1992 a vystřídal řadu letounů, například AN 24 a 26, TU-134 a 154 či Il-86. Ovšem nikoliv jako pilot, nýbrž navigátor. Na pozici kapitána Boeingu 737 se ocitl jakýmsi záhadným způsobem v roce 2008. Od té doby nalétal asi 2 500 hodin, ale není jasné, zda jako řídící či pouze monitorující pilot. K ruce má stejně starého prvního důstojníka Viktora Gucula, který pracoval u Tatarstanu 5 let jako letecký mechanik a rok strávil v kokpitu letounu Jak-42 jako palubní inženýr. V roce 2009 absolvoval jakýsi pochybný letecký „přeučovací“ kurz z palubního inženýra na pilota a poté nalétal asi 2 000 hodin, takže taky nic moc.
Na palubu letu Tatarstan 363 nastupuje 44 pasažérů, o něž se budou starat 4 letušky. V 18 hodin 25 minut místního času dostává posádka Boeingu 737-500 povolení ke vzletu a vzápětí se odlepí od země. Letoun míří na východ a stoupá do cestovní hladiny dva devět nula, tedy 29 000 stop, což je 8 839 metrů. Let je opravdu krátký, a tak již po 35 minutách obdrží piloti povolení klesat do 16 000 stop.
Povětrnostní podmínky na letišti v Kazani nejsou úplně ideální. Meteoslužba hlásí poryvy větru při zemi do 15 metrů za sekundu, slabý déšť se sněhem a spodní hranici oblačnosti ve výšce 220 metrů. Ale všechny hodnoty jsou v normě a umožňují bezpečné přistání podle přístrojů (ILS). Tedy, pokud by vše probíhalo tak, jak má.
Jenže, když se let 363 objeví na monitoru řízení letového provozu v Kazani, všimne si dispečer, že letoun vůbec není na sestupové rovině, nýbrž letí souběžně s ní ve vzdálenosti 2,5 míle, tedy přibližně 4 kilometry. Posádku na tuto chybu okamžitě upozorní, ale ta nereaguje. Pilotům není ani divné, že dosud nezachytili paprsek letištního směrového radiomajáku, který je má dovést k prahu dráhy. A jak se mohli od stanovené trasy tolik odklonit? Jednoduše, chybně naprogramovali palubní navigační systém, který je stejně jako všechny přístroje v Boeingu v angličtině. A tou ani jeden z pilotů pořádně nevládne. Již tento fakt je pro letecké fanoušky i experty nepochopitelný.
Řídící letového provozu vidí, že z této pozice letoun nemůže bezpečně přistát a doporučuje posádce přerušit přiblížení a jít na druhé kolo. To kapitán zásadně odmítá, nastavuje na autopilotu kurz 290 a snaží se dostat na sestupovou rovinu. Odchýlení od kurzu je jen jednou z komplikací, piloti se potýkají ještě s dalším problémem, jsou příliš vysoko. Ve vzdálenosti 4 kilometry od prahu dráhy mají být ve výšce 300 metrů, ale letí ve více jak dvojnásobné.
Kapitán ví, že nejsou v přistávací pozici, ale přesto chce přistát na první pokus. Druhý pilot konfiguruje letoun, tedy vysunuje klapky, podvozek a hlásí věži na letišti v Kazani připravenost na přistání. To dispečer povoluje. Když jsou 2 kilometry od prahu dráhy 29, na níž mají dosednout, konečně zachytí paprsek kurzového radiomajáku a autopilot vede letoun na přistání.
Jenže stroj zdaleka není stabilizovaný a v takovéto situaci by měla posádka přiblížení přerušit, provést průlet a zkusit to znovu. To není žadná ostuda, prioritou musí být bezpečnost cestujících. Ovšem v Rusku to mají jinak, tam by šli piloti patrně na kobereček, neboť v této zemi stále přetrvávají komunistické manýry.
Ale vraťme se zpět do kokpitu Boeingu 737 společnosti Tatarstan. Druhý pilot si konečně všimne, že jsou příliš vysoko a na ranvej to prostě nestihnou. Dispečerům oznámí průlet a kapitán stiskne tlačítko „Go Around“ v domnění, že letoun začne sám stoupat a točit na druhé kolo. Ale to se nestane. Vypne se autopilot a motory automaticky přejdou do vzletového režimu, tudíž na plný výkon, Boeing prudce zvedne příď a zvyšuje rychlost. Piloti místo, aby převzali řízení do svých rukou, nečinně sedí a čekají, že si autopilot poradí. Vůbec totiž nepostřehnou, že se vypnul.
Mezitím nebezpečně roste úhel sklonu, až dosahne 25° a hrozí ztráta vztlaku. Kapitán konečně zareaguje potlačením a na okamžik se zdá, že bude vše v pořádku. Jenže Rustem od sebe knipl odtáhne znovu a teď pro změnu letoun klopí dolů a míří si to k zemi. V kokpitu se rozezvučí signalizace překročení vertikální rychlosti a nebezpečí blízkosti země. A kapitán, místo aby přitáhl knipl k sobě a zvednul příď, udělá pravý opak. Tato další fatální chyba sklon ještě zvýší a katastrofě již nelze zabránit.
V 19 hodin a 23 minut se Boeing 737 s 50 lidmi na palubě řítí dolů a v rychlosti 450 kilometrů v hodině naráží do země mezi ranvejí a pojezdovou dráhou letiště v Kazani. Roztříští se na tisíce kousků a prakticky celý shoří. Nikdo ze 44 pasažérů a 6 členů posádky nepřežije.
A kdo za to může? Tak to musí zjistit vyšetřovací komise. Mimochodem, všichni pracovníci letiště včetně řídících letového provozu a záchranářů nesmí o této havárii ani později zjištěných příčinách nikde mluvit. Mlčením jsou vázání i pozůstalí po obětech, a tak se tato tragédie a zarážející fakta s ní související dostanou na světlo světa až po několika letech.
Příčin bylo stanoveno několik, ale všechny mají společného jmenovatele, selhání lidského faktoru. Ať už je to naprosto nedostatečný výcvik nových pilotů, odbyté přeškolování na nový typ letounu, mizerná úroveň pravidelného přezkušování na simulátorech, absence kontroly ze strany leteckého úřadu a systémové chyby celého ruského pilotního vzdělávacího programu. K tomu nutno přičíst naprosto nekompetentní posádku neznalou angličtiny a neschopnou vyřešit zcela běžnou situaci.
A co překvapilo ruské experty na letecké nehody, kteří jsou zvyklí na ledacos, ze všeho nejvíc? Kapitán Rustem Salichov nikdy neabsolvoval žádný pilotní výcvik ani vysokou leteckou školu, jak uváděl ve svém curriculum vitae. Jak vysokoškolský diplom, tak pilotní průkaz si jednoduše koupil. Zkrátka, v zemi, kde zítra znamená hůř než včera, je možné vše.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/B4WkyvNOrW0?si=3j060QIhz08AB5c7
https://youtu.be/bejmKm9tT1s?si=KygUyMoTTeboBZB_
Accident Boeing 737-53A VQ-BBN, Sunday 17 November 2013 https://share.google/cXnuflQJIaZiTo1vq
