Článek
Jedním z nich byl i náš dnešní, v Čechách téměř neznámý hrdina. Vlastenec, který po celou II. světovou válku bojoval proti fašismu a za svobodu své vlasti. Jako stíhací pilot se aktivně účastnil bojů ve Francii, bitvy o Británii, ofenzívy nad okupovanou Evropou, Slovenského národního povstání a osvobození Československa. A po nástupu komunistů k moci byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody za údajný pokus o opuštění republiky. Ten se samozřejmě nikdy nekonal. Trest si odpykával v krutých podmínkách komunistických žalářů a v pracovním táboře v jáchymovských uranových dolech.
Hodně smutné, že? Ano, tak už to za minulého režimu a zvláště v 50. letech minulého století chodívalo. Pro tehdejší stranu a vládu nebyli vynikající vojenští letci hrdinové, protože bojovali na straně pozdějších imperialistů. Dnes se nám to zdá naprosto nepochopitelné. A ještě nepochopitelnější je osud Františka Chábery, který bojoval i na východní frontě a dopadl úplně stejně.
Pojďme si o něm povědět víc. František spatřil světlo světa 5. ledna 1912 v české rodině v německém Lansbergu (dnes polské město Gorzów Wielkopolski). Záhy po jeho narození se rodina vrátila do Čech. Nejprve bydleli v Orlických horách, posléze zakotvili v Litoměřicích.
František již od útlého dětství miloval letadla, i když v první čtvrtině minulého století jich bylo k vidění méně, než dnes koňských povozů. Po základní škole nastoupil do učení v oboru elektromontér. Hned po jeho absolutoriu vstoupil do řad Československé armády s jediným cílem, stát se vojenským pilotem.
A tomuto cíli podřídil naprosto vše. V roce 1932 absolvoval vojenskou leteckou školu v Prostějově a stal se pilotem bombardéru. Ke stíhačkám se dostal později a čistě náhodou. Při jednom z cvičných letů málem sejmul kolegu letícího opodál. Jeho velitel byl naštěstí prozíravý a místo, aby ho potrestal, usoudil, že se místo těžkopádných bombardérů hodí spíše k pilotování rychlých a obratných stíhacích letounů.
Takže se na ně přeškolil a působil u leteckých pluků v Hradci Králové a Olomouci. A aby kvalifikace neměl málo, absolvoval ještě kurz nočního stíhače, což se mu hodilo později za II. světové války, ale nepředbíhejme. Jeho pilotní talent nezůstal bez povšimnutí a tak mu byl v roce 1934 nabídnut post zkušebního pilota ve Vojenském technickém leteckém ústavu. Takováto pozice se neodmítá, že? František ji vzal všema deseti a dobře udělal, neboť zde získal bohaté zkušenosti s řízením nejrůznějších typů letounů, k nimž by se nikde jinde nedostal.
V leteckém ústavu ho zastihl i počátek II. světové války. Tak jako spousta jeho kolegů, ani on nelenil a ilegální cestou se dostal do Polska. Odtamtud se v létě roku 1939 vydal na plavbu do Francie. Tady se mu téměř ihned dostalo zaškolení na americkou stíhačku Curtiss Hawk 75 a rovnýma nohama naskočil do bitvy o Francii. Bojoval tu celý rok, až do její kapitulace a nutno dodat, že se mu dařilo. Sestřelil minimálně pět nepřátelských letounů Luftwaffe a tím se stal takzvaným stíhacím esem.
Po obsazení Francie nacistickým Německem se spolu se svojí letkou přemístil do Alžíru. A odtamtud se mu podařilo dostat opět lodí do Velké Británie. Tak se na podzim 1940 stal jedním z prvních letců československé 312. stíhací perutě Britského královského letectva. O rok později se stal členem prestižní 96. noční stíhací perutě. V srpnu se vrátil zpět do československé letky, která již disponovala proslulými Spitfiry.
A jelikož měl rád změny a výzvy, přihlásil se ve třiačtyřicátém jako dobrovolník do nově vznikající letky RAF, která měla operovat na východní frontě. Domníval se, že se v tomto uskupení bude moci přímo podílet na osvobození Československa. Tam ho opět čekalo proškolení, tentokrát na sovětské stíhačky Lavočkin. Jako velitel letky 1. československého stíhacího pluku se aktivně účastnil Slovenského národního povstání a také zde si připsal na své konto několik úspěchů. Konec II. světové války oslavil na severní Moravě, když se krátce předtím podílel na takzvané Ostravské operaci.
Svoji milovanou profesi neopustil ani v míru. Vrátil se na post zkušebního pilota do Vojenského leteckého ústavu. Jenže přišel únor 1948 a spadla klec. K moci se dostali komunisté, v prosinci téhož roku Františka Cháberu zatkli a zbytek už víte. Po odpykání nespravedlivého trestu byl nucen živit se jako elektromontér a na létání musel zapomenout.
Rehabilitace a satisfakce se hrdina II. světové války dočkal až po revoluci. 8. května 1995, u příležitosti 50. výročí osvobození Československa, byl povýšen do funkce generálmajora. Až do své smrti bydlel v milovaných Litoměřicích a pozemský svět opustil 21. října 1999 ve věku 87 let. Ale jeho jméno žije dál. V roce 2009 po něm byl pojmenován nový litoměřický most přes Labe. A od února 2012 nese jeho jméno čáslavská 211. taktická letka vzdušných sil naší armády.
28. října 2020 obdržel generálmajor František Chábera in memoriam z rukou prezidenta republiky nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva I. stupně za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.
Takový byl životní příběh téměř neznámého hrdiny, který zůstal věrný své vlasti i přes všechny útrapy komunistého režimu a těžkého žaláře.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://dvojka.rozhlas.cz/uzasne-zivoty-valecny-stihac-frantisek-chabera-podle-prezidenta-aeroklubu-cr-8440440
https://www.kr-ustecky.cz/generalmajor-frantisek-chabera-ziskal-rad-bileho-lva/d-1750626
https://afbcaslav.mo.gov.cz/generalmajor-v-v-frantisek-chabera-patron-211-takticke-letky
