Článek
My se dnes budeme věnovat jedné z výjimek, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky. O havárii ruského armádního letounu AN-30 toho víme dost, neboť k ní došlo u nás.
Je středa 23. května 2012 krátce po poledni, a na letecké základně Vzdušných sil Armády ČR v Čáslavi jde na přistání po ukončení průzkumné mise v rámci programu Open Skies průzkumný a transportní letoun ruské armády Antonov AN-30B. Jen pro úplnost, „Treaty on Open Skies“ je vojensko-politická smlouva o otevřeném nebi mezi státy NATO a zeměmi bývalé Varšavské smlouvy, zaměřená na kontrolu zbrojení, vojenskou transparentnost a průzkumné lety. Ta existuje dodnes, ale Rusko již mezi 32 členskými státy nefiguruje.
Tolik na vysvětlenou a nyní se vraťme zpět na čáslavské letiště, kde se blíží k prahu dráhy 31 dvoumotorový turbovrtulový letoun sovětské provenience AN-30, na jehož palubě sedí 14 vojáků z Ruské federace, včetně posádky a 9 členů naší armády.
Piloti zahájili sestup z cestovní hladiny příliš pozdě a teď mají co dělat, aby k hlavní ranveji čáslavské letecké základny stihli sklesat včas. Musí zvýšit vertikální rychlost, jinak dráhu minou. Kdyby to nestihli, tak by se samozřejmě vůbec nic nestalo, provedli by zkrátka průlet, vystoupali do potřebné výše a šli na přistání znovu. Ale to je patrně pod jejich důstojnost nebo si nechtějí přiznat chybu. Takže dosedají prudce, vysokou rychlostí a až někde v polovině dráhy dlouhé 2 400 metrů.
Té se dotknou nejprve příďovým podvozkem, který nedokáže absorbovat přebytečnou energii a letoun doslova odskočí. Když je ve vzduchu, řídící pilot instinktivně potlačí knipl, aby dostal stroj zpět na zem. A jak myslíte, že ten reaguje? Následuje ještě prudší náraz a delší odskočení. Asi jako když na rybníce skáčou žabky. Vysvětlení pro mladou generaci: Mám na mysli kdysi dávno oblíbenou dětskou hru, při níž házíte plochý kamínek na vodní hladinu a vyhrává ten, komu se od ní víckrát odrazí a dál doskáče. A ruskému letounu na čáslavské ranveji se stane osudným třetí doskok. Přední podvozková noha nevydrží a láme se.
AN-30 s 23 lidmi na palubě drhne přídí o betonovou ranvej, jejíž konec se nezadržitelně se blíží. Vjíždí na nezpevněnou plochu a šine si to dál do pole. Měkký povrch ho zbrzdí, takže asi po 200 metrech krkolomné jízdy zastaví. Přitom se rozlomí a vzplane. Na místo okamžitě míří letištní záchranáři a hasiči.
I přes zranění se 22 vojákům podaří vymanit z ohnivého pekla, ale radista Alexej Smirnov, který není schopen pohybu, zůstává uvězněn uvnitř a hrozí, že ho pohltí plameny. Nakonec se ho přeci jen podaří díky obětavosti našich záchranářů ze spárů ohnivého ďábla vyrvat, ale je to o fous. Okamžitě je převezen do specializovaného popáleninového centra nemocnice na Královských Vinohradech. Hospitalizováno je dalších šest osob, tři z nich rovněž s vážnými popáleninami. Na likvidaci požáru se podílejí kromě letištních hasičů ještě civilní jednotky z Čáslavi, Kutné Hory a Nových Dvorů.
Ty vzápětí vystřídají členové vyšetřovacích týmů. Českou stranu zastupují experti z komise pro šetření leteckých nehod Inspekce ministra obrany ČR a za provozovatele letounu se vyšetřování účastní odborníci z ministerstva obrany Ruské federace. Je to k nevíře, ale ani přílet ruských vyšetřovatelů a ministerských papalášů na palubě stejného typu letounu neproběhne hladce. Letiště v Čáslavi je po nehodě dva dny uzavřeno, a tak přistávají v nedalekých Pardubicích. AN-30 s vysokými důstojníky není v závěrečné fázi přiblížení stabilizovaný a jakmile se dotkne předním kolem ranveje, dosedá pouze na pravou nohu hlavního podvozku. Nakonec se pilotům přeci jen podaří rozhozený stroj ukočírovat a zastavit. Ale nechtěla bych být v jejich kůži, jelikož pochvaly se jim rozhodně nedostane, naopak, postih je asi nemine. S nestabilizovaným strojem se zkrátka nepřistává, avšak na rozdíl od případu, který budou vyšetřovat, mají pasažéři štěstí. Podvozek tentokrát vydržel.
Přesuňme se zpět do Čáslavi a podívejme se, jak probíhá vyšetřování. Česká i ruská komise pracují nezávisle na sobě. Rusové vyjímají z ohořelého letounu zapisovač letových údajů (záznamníkem hovorů v kokpitu nedisponuje) a posílají ho k dešifrování do Moskvy. Naši vyšetřovatelé požádají o spolupráci Vojenský technický ústav letectva a protivzdušné obrany, který jim pomůže s odbornými expertízami.
Obě strany se po důkladném zkoumání vraku shodnou, že takřka muzeální letoun byl po technické stránce v naprostém pořádku. Posádka přistávala za příznivých povětrnostních podmínek, takže zůstává ve hře jediný faktor, selhání pilotů, což o čtyři měsíce později potvrdí tým expertů ve Zprávě o odborném šetření příčin havárie letounu AN-30. Ta je zveřejněna 20. září 2012 a jako jedinou příčinu havárie, která jen díky včasnému zásahu našich záchranářů, neskončila tragicky, uvádí nezvládnutí techniky pilotáže a nedodržení nařízených parametrů při přistání. Při prudkém dosednutí na ranvej po strmém sestupu vysokou vertikální rychlostí došlo k destrukci předního podvozku, v důsledku čehož nebyl letoun schopen zastavit. Pokračoval na pole, kde se rozlomil a začal hořet.
Závěrečná vyšetřovací zpráva byla předána ruské straně. Jejich výsledky vyšetřování nejsou známy, stejně jako fakt, zda byli piloti za zpackané přistání a neúmyslné ublížení na zdraví potrestáni. Tak už to zkrátka v zemi, kde zítra znamená hůř než včera, chodí a ještě asi dlouho bude.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://mocr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/zavery-setreni-nehody-ruskeho-letounu-an-30-v-caslavi-74563/
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/1131/
https://www.pozary.cz/clanek/55253-na-vojenskem-letisti-u-caslavi-vyjel-z-drahy-rusky-antonov-an-30-a-zacal-horet/
https://youtu.be/6mXF0SxYjog?si=uNsOmfRRwAvr76ZF
