Článek
Ti museli ve vykonstruovaných soudních procesech ukázat moc a sílu komunistické strany, aby přistřihli inteligentním lidem křídla.
Předpokládám, že vám jméno našeho dnešního hrdiny vůbec nic neříká, tak kdo to vlastně byl? Kameník, později majitel několika kamenolomů ve Spojených státech amerických a především odbojář a jediný Čech v západních tajných službách v první čtvrtině minulého století. Také velký vlastenec a nakonec politický vězeň, odsouzený v 50. letech ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským. Ale vezměme to hezky od začátku.
Emanuel Viktor Voska se narodil 4. listopadu 1875 v Kutné Hoře v chudé rodině kameníka. A aby té chudoby nebylo málo, šest let poté postihl jeho otce smrtelný pracovní úraz, zasypala ho bortící se skála v kamenolomu. Přesto se mladý Emanuel vyučil také kameníkem a později vystudoval dálkově průmyslovku. Byl to velice energický muž plný elánu, který se řídil heslem „co na srdci, to na jazyku“.
A jednou takhle jako čerstvý sociální demokrat kritizoval ve svém projevu poměry v jedné kutnohorské továrně, až tak, že mu hrozilo zatčení a vězení. Podotýkám, že toto se stalo ještě za Rakousko-Uherska. A jelikož toužil po svobodě, rozhodl se jako spousta dalších lidí na konci 19. století zkusit štěstí ve Spojených státech amerických. Tam začal pracovat v kamenolomu. Jakmile se trochu rozkoukal, přijela za ním z Kutné Hory i jeho nastávající manželka Anna.
Nutno podotknout, že se Emanuelovi v Americe dařilo a jelikož měl podnikavého ducha, kamenolom, v němž pracoval, koupil. Časem si rodina pořídila dům v New Yorku, kde často hostila své krajany. Jedním z nich byl i Tomáš Garrique Masaryk, který přijel v roce 1907 do Ameriky přednášet na kongres o náboženské svobodě.
Jakmile se tito dva pánové potkali, ihned si padli do oka, měli totiž velice podobné názory.
V červnu 1914 přijel Emanuel již jako velice úspešný muž do Prahy a byl značně udiven, co se v Evropě děje po atentátu na následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este. Ano, právě v jeho rodné zemi ho zastihl počátek I. světové války.
Někteří odpůrci monarchie chtěli Rakousko-Uhersko jako císařství vymazat z mapy a k nim patřil i sám Tomáš Garrigue Masaryk. A k tomu potřeboval spolupracovníky a spojence.
Když se budoucí prezident dověděl, že je Emanuel Voska v Praze, poprosil ho, jestli by do Londýna nedopravil jeden důležitý dokument. Byla to zpráva o finanční a vojenské situaci v mocnářství. Ano, ale jak ho propašovat přes Německo a další země? Emanuel byl na návštěvě v Praze společně s dcerou a ta vymyslela, že si část dokumentu schová do šněrovačky a on si druhou schoval do bot. Dokument se jim společně podařilo úspěšně doručit a tak vlastně začala Emanuelova kariéra tajného agenta.
A pro tuto práci měl asi talent od Boha, neboť si počínal od samého počátku jako zkušený profesionál. Brzy dal dohromady celou síť spolupracovníků bojujících za lepší budoucnost a samostatné Československo. Po návratu do Ameriky získal nové informátory i mezi svými krajany.
Náš agent byl tak úspešný, že ho kontaktovala i britská zpravodajská služba a navrhla mu spolupráci. Také se mu podařilo odhalit německé sabotéry v amerických zbrojních továrnách a amerického novináře, který měl v úmyslu právě plány těchto sabotáží vyvézt ze země.
Spojené státy americké vstoupily v dubnu 1917 do I. světové války a pro Emanuela Viktora Vosku nastala nová životní etapa. Byl pověřen vedením zpravodajské agentury, takže to, co do této doby dělal, dá se říci na zapřenou, se nyní stalo jeho oficiální profesí.
A vedl si skvěle. Díky jeho informacím byla zatčena řada německých a rakouských agentů. V květnu 1918 byl dokonce jmenován kapitánem americké armády a působil i v oblasti diplomacie coby znalec poměrů ve střední Evropě. Zkrátka, za velkou louží měl velice slibně rozjetou kariéru a všichni byli přesvědčeni, že v ní bude pokračovat. Ovšem, po vzniku Československa Emanuel pověsil profesi špiona na hřebík, neboť jak sám říkal, vyhlášením republiky dosáhl svého cíle a odstěhoval se do své domoviny, do nově vzniklého státu.
To ovšem zdaleka netušil, že za dvacet let svoji profesi zase opráší. Počátkem roku 1938 začal znovu pracovat v tajných zpravodajských službách, neboť cítil, že je Československo v ohrožení. Například shromažďoval informace o sudetských Němcích nebo pomáhal Čechům a Slovákům dostat se do zahraničí.
Hned 15. března roku 1939, kdy fašisté vstoupili na území protektorátu Čechy a Morava, Emanuela Vosku zatkli. Podotýkám, že mu v té době bylo již 64 let. Při výslechu dostal žlučníkový záchvat a byl propuštěn. Zda opravdu ze zdravotních důvodů nebo zásahem někoho zvenčí, není známo.
Stejně tak nevíme, jakým způsobem se mu nakonec podařilo z protektorátu utéct, samozřejmě opět do Ameriky. No a tam znovu začal psát další kapitolu svého profesního života v roli špiona. Kupříkladu odhalil velké hnízdo nacistů, německé špiony nebo sestavil a poskytl patřičným složkám seznamy vlivných pronacistických Slováků a udělal mnoho další doslova mravenčí práce pro vítězství nad fašismem.
A co Emanuelův soukromý život a rodina? S manželkou Annou měl šest dětí. Bohužel, manželka zahynula v koncentračním táboře a syna Artura nacisté popravili. Tito dva z rodiny totiž nestačili utéct. Při pracovním pobytu v Turecku se náš agent seznámil s českou agentkou Marií Holečkovou a v lednu 1945 si tuto o 34 let mladší ženu vzal za manželku.
Když skončila II. světová válka, bylo našemu hrdinovi 70 let a se špionážní činností definitivně skončil. Otevřel si obchod s psacími stroji a založil firmu zabývající se vývozem zboží. Také působil jako konzultant na několika ministerstvech a vysokých úřadech.
Bohužel, z poklidného života se neradoval dlouho. 5. června 1950 byl spolu se svými třemi dcerami zatčen příslušníky StB a obviněn ze špionáže ve vykonstruovaném procesu, o němž jsem se zmínila již na začátku. Tři roky strávil ve vazbě a poté byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 let nepodmíněně. Jeho dcera Otýlie vyfasovala 4,5 roku.
Z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn jako těžce nemocný v prosinci roku 1959 ve věku 84 let a 1. dubna následujícího roku zemřel. Takto si komunistický režim vážil vlastenců a bojovníků za svobodu a demokracii.
Prezident Václav Havel udělil Emanuelovi Viktorovi Voskovi řád Tomáše Garriqua Masaryka in memoriam.
Smutný příběh, že? A to zdaleka není jediný. Hrdinů, které minulý režim zlikvidoval, bylo mnohem víc. Tak věřme, že už se nikdy žádná totalita nevrátí.
V článku použity informace z těchto zdrojů:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10204458965-neznami-hrdinove/212452801390011/
https://magazin.pametnaroda.cz/volne/volne/masarykuv-spion-pasoval-tajne-dokumenty-v-podrazkach-svych-bot
https://plus.rozhlas.cz/spioni-emanuel-viktor-voska-masarykuv-agent-ve-sluzbach-ceskoslovenska-9176236
