Článek
Více či méně seriózními seznamkami se to v online prostoru jen hemží. To by v tom byl čert, abych nenašla svoji spřízněnou duši, pomyslela jsem si a plna nadšení se vrhla po hlavě do pátrací akce.
A ouha! Hned zkraje po prolistování prvních stránek zjišťuji, že to zas až taková hitparáda nebude. Řada potencionálních uchazečů o partnerský post se ani nenamáhala vložit do profilu své foto, což dnes, v době vyspělých digitálních technologií, dost dobře nechápu. Možná namítnete, že na vizáži nezáleží. Jistě, nehledám manekýna ani hollywoodského herce, ale chlapa, který se za svůj vzhled stydí nebo kdovíproč svoji pravou identitu skrývá, opravdu nechci. Můj partner musí být dostatečně sebevědomý a že nemá kadeřavé vlasy a modré oči, je mi fuk, hlavně aby měl všech pět pohromadě.
Dokonce existují i muži, kteří se stydí za své jméno, třeba pan s přezdívkou „Krucipísek“. Možná chtěl zaujmout ženy svoji originalitou, ale u mě se mu to rozhodně nepovedlo. Chci vědět, s kým mám tu čest, než dotyčnému odpovím. No a pane Krucipísku asi nebude to nejvhodnější oslovení.
Koho tu máme dál? Nešťastníka v manželství, který hledá útěchu v náručí něžné bytosti. Tak si hledej, ale beze mne, foukat bolístky ti může maminka.
A taky kocourka, který touží po kočičce s hebkým kožíškem. Jo, to tak, ještě by mi doma mňoukal. A mimochodem, kožich nenosím ani v zimě.
A copak píše Ríša, který taky nevystavil svůj portrét? „Mám v garáži Ferrari, novou vilu s vyhřívaný bazénem, jacuzzi a soukromým heliportem v Jevanech, chalupu v Alpách, jachtu ve Středomoří, víkendové sídlo v Karibiku a chybíš mi jen ty.“ Hm, tak tenhle žádnou nehledá, jen se chlubí, chce se blýsknout znalostmi zeměpisu nebo kecá. Ano, poslední je správně, má tu totiž fotku z kempu u Mácháče.
Věřte nebo ne, na seznamkách potkáme i taková zvučná jména jako Elon Musk, Johnny Depp či Leonardo Di Caprio. Kdo se za nimi ve skutečnosti skrývá? Podvodníci. Stejně tak jako za celou rotou amerických válečných veteránů. A co se panečku najde starších dam, které jim naletí a věnují chudáčkům celoživotní úspory!
A co já? Po mnohahodinovém úsilí, vyčerpaná jako kdybych právě vyfárala z dolu, vybírám z téhle bídy deset adeptů na seznámení a odepisuji jim. Spíše ze zvědavosti, nemůžu říct, že by mě někdo vyloženě zaujal. Dva mi neodpověděli a s osmi jsem si domluvila schůzku.
Tak pojďte se mnou na rande. Dnes se mám setkat s Láďou. A co o sobě napsal? „Jsem dlouho sám a hledám obyčejnou ženu pro společné toulky přírodou, cestování a sport. Mám rád dobrou hudbu, jídlo a společnost.“ No, sportu teda moc nedám, ale za pokus to stojí, utéct můžu vždycky, tak jdeme na to.
Záměrně volím setkání na frekventovaném místě v centru krajské metropole u zastávky MHD. Když se mi nápadník nebude pozdávat, splynu s davem nebo nastoupím do autobusu. Nebudu vás napínat. Nepřepadl mne, neokradl ani neznásilnil a vypadal opravdu tak jako na fotce. A dokonce mne pozval do restaurace. Abych ho prověřila, objednala jsem si pokrm ve vyšší cenové relaci, nealko a kávu. Není to restaurace pětihvězdičkového hotelu, tak se moc neprohne, uvažuji v duchu. Ano, neprohnul, zaplatil si totiž jenom svoje kafe! Prý zrovna nemá hotovost a kartu si zapomněl doma. A to tvrdil, že jezdí často na služební cesty, tak asi nemaká v montovně u pásu. Aby se neřeklo, slíbila jsem, že se mu ozvu, ale copak jsem blázen? Ať si najde jinou kreditku.
Další v pořadí Miloš. Volím stejnou taktiku i místo setkání. Hm, na seznamce měl fotku tak 30 kilo zpátky nebo bráchovu. Ale dejme tomu. Čistě náhodou skončíme ve stejné restauraci. Tentokrát prozíravě volím levnější pokrm, jelikož pánové jsou škrti a nechci „prorandit“ celou výplatu. Ještě mi nedonesli ani nápoj a Míla už stihnul vyřídit dva telefonáty. Já vím, poslouchat se nemá, ale když člověk sedící proti vám mluví dost nahlas a ten, respektive ta na druhém konci „drátu“ taky, slyšíte, aniž byste chtěli. Takže jsem vypozorovala, že oba hovory vedl s maminkou. A ani se mnou pomalu o ničem jiném nemluvil. Že je svobodný, jsem věděla, ale padesátiletého mamánka jsem opravdu nečekala. A když se začal nimrat v jídle, pitvat maso a kritizovat chutnou krmi, měla jsem dost. Tak tomuhle opravdu vařit nebudu, ať si zůstane s maminkou.
A ostatní? Co vám mám povídat, přede dvěma jsem utekla, aniž by mě spatřili a zbylí ztroskotanci? Jeden bez práce mne pozval do parku na lavičku, další s vizáží bezďáka, jehož odér se nesl celou ulicí, pro změnu nikam. Patrně čekal, že ho pozvu já. Ach jo, to raději zůstanu nadosmrti sama, posteskla jsem si a na seznamování se v online prostoru nadobro zanevřela.
Toto vše se událo pár let zpátky. A dnes? Dnes mám úžasného partnera. A jak jsem ho našla? Jednoduše. Prostě jsem ho potkala. Takže, milé dámy, pokud nemůžete dlouho najít toho pravého, vstaňte od počítače a běžte mezi lidi. Mějte oči otevřené, uši nastražené a smysly připravené. A váš pan božský se určitě objeví. Hodně štěstí!
