Článek
Ovšem v jiné oblasti, než se hledalo původně.
Než se dostaneme k aktuálním informacím, pojďme si ve stručnosti připomenout průběh onoho osudného letu.
Ubíhají první minuty nového dne, soboty 8. března 2014 a na letišti v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie, se připravuje ke vzletu Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines, obsluhující let MH370 do čínského Pekingu. O 227 pasažérů na palubě se stará 12 členů posádky. V kokpitu velí velice zkušený třiapadesátiletý kapitán Zaharie Ahmed San, který působí u společnosti Malaysia Airlines rovněž jako instruktor a examinátor. Dá se říci, že zkušeností má na rozdávání. Na postu druhého pilota mu sekunduje šestadvacetiletý Fariq Abdul Hamid. Ten je naopak na tomto typu letounu naprostým nováčkem. A právě on je řídícím pilotem, kdežto kapitán má na starosti monitoring letu a komunikaci s řízením letového provozu.
Čtyřicet minut po půlnoci obdrží posádka povolení ke vzletu a úspěšně odstartuje. Jelikož vzdušný prostor v této oblasti Asie nebývá v noci příliš vytížený, nemusí piloti dodržovat standardní trasu, ale mohou letět přímým směrem k navigačnímu bodu Igari, čehož samozřejmě využijí, neboť ušetří čas i palivo. Po dvaceti minutách letu se letoun usadí v hladině tři pět nula, tedy 35 000 stop, což je 10 668 metrů.
Boeing 777 pokračuje k prvnímu navigačnímu bodu a míří k vietnamskému vzdušnému prostoru. Jenže tam nikdy nedoletí. V 1 hodinu a 19 minut místního času, pouhých 39 minut po vzletu je zaznamenán poslední kontakt posádky s řízením letového provozu. Malajsijský dispečer se s letem MH370 loučí a předává ho vietnamským kolegům. Piloti mají přejít na jinou frekvenci, jenže tak neučiní. A nad čím zůstává rozum stát? Vietnamští řídící letového provozu v Ho Či Min vůbec nepostřehnou, že jim zmizelo z radarů letadlo, které se jim mělo už dávno ozvat.
Takže se pátrací akce rozbíhá až za několik hodin a případní únosci mají pořádný náskok. Když jsou konečně aktivovány záchranné složky, rozbíhá se nejrozsáhlejší a nejdražší námořní a letecká pátrací akce v historii lidstva. A jak bývá zvykem, pátrači začínají hledat trosky letounu a případné přeživší v oblasti, kde letoun zmizel z radarů. Bohužel, marně. Nenajdou vůbec nic. Obrovský Boeing přeci není špendlík, kam se tedy poděl?
Jednoduše se poblíž navigačního bodu Igari otočil a letěl zpátky směrem na jihozápad. Jenže to už civilní radary řízení letového provozu nezaznamenaly. Někdo v kokpitu se totiž postaral o to, aby byl Boeing pro tato zařízení neviditelný. A sice vypnul transpondér nebo-li odpovídač, který předává informace o poloze. A aby bylo krytí ještě dokonalejší, vypnul také takzvaný SatCom, což je satelitní spojení letounu se zemí, detekující jeho polohu.
Ovšem existují ještě jiné systémy, z nichž se dá zjistit poloha letadla. Kupříkladu vojenské radary, které pracují na jiném principu, než civilní, „vidí“ lépe. A pak máme ještě třeba družice Inmarsat. A právě z jejich dat odborníci vyčetli, že letoun změnil směr a byl ve vzduchu ještě 7,5 hodiny od doby, co zmizel z radarů řízení letového provozu. Tedy letěl, dokud mu nedošlo palivo. No jo, ale kam? Kde hledat?
Experti zjistili, že Boeing s vypnutým transpondérem mířil směrem k Sumatře, tak se zaměřili na oblast Andamanského moře. Opět bezvýsledně. Z údajů, poskytnutých společností Inmarsat bylo rovněž patrné, že letoun ještě dlouho po tom, co zmizel z radarů, někdo řídil, neboť prudké zatáčky a neobvyklé změny směru letu kdosi prováděl ručně, autopilot by tak nikdy neletěl.
Zkrátka, před vyšetřovateli se vynořovala jedna záhada za druhou. Stejně jako spekulace o teroristickém útoku, únosu pasažéry nebo kapitánem, což se odborníkům jeví jako nejpravděpodobnější. Dokonce se objevily konspirační teorie o únosu mimozemšťany. Ale my se nyní nebudeme zabývat hledáním příčiny, nýbrž trosek.
Za čtyři roky pátrání bylo nalezeno pouze několik malých částí letounu u východního pobřeží Afriky. Pátrání bylo k velké nevoli pozůstalých po obětech katastrofy, ukončeno v roce 2018.
Jenže největší záhada v historii letectví nedala spát jednomu britskému leteckému inženýrovi v penzi. Richard Godfrey se pustil do řešení tohoto rébusu jinak. Využil technologii, kterou zná jen pár radioamatérů, tzv. WSPR nebo-li Weak Signal Propagation reporter (reportér šíření slabého signálu). Radioamatéři na celém světě vysílají velmi slabé rádiové vlny a soutěží mezi sebou, jak daleko se signál dostane.
Představme si tyto rádiové signály jako tenounká vlákna pavučin, rozprostřená po celé zeměkouli a táhnoucí se tisíce kilometrů. A jelikož jsou velice slabé, velká dopravní letadla je ruší. Asi jako kdyby se v místě jejich průletu pavučinové vlákno přetrhlo. Takže Richard Godfrey se ponořil do zkoumání těchto dat a pátral po anomáliích z osudné noci 8. března 2014. Za tři roky doslova mravenčí práce prošel více jak 200 miliard datových bodů v archivech WSPR. A tato urputná snaha skutečně přinesla kýžené ovoce.
V čase, kdy záhadný Boeing 777 zmizel, našel Godfrey kolem 130 anomálií v Indickém oceánu, které nebyly náhodné. Na mapě tvořily souvislou trasu, která začínala přesně tam, kde vojenské radary zaznamenaly poslední polohu letu MH370. Pak se stáčela na jihozápad a skončila na souřadnicích 29,128° jižní šířky a 99,934° východní délky, což je přibližně 1500 kilometrů západně od australského Perthu.
Aby přesvědčil i ty největší skeptiky, provedl koncem roku 2023 kontrolní let Boeingem 777 zmiňovanou trasou nad Indickým oceánem a stanice WSPR zaznamenávaly údaje. A skutečně, rušení rádiových vln se projevilo přesně tam, kde ho britský inženýr stanovil analýzou dat z radioamatérského systému z 8. března 2014. Shodovalo se přesně, minutu po minutě.
Na základě těchto údajů a dlouhodobých proseb pozůstalých po obětech letu MH370, vydala malajsijská vláda na počátku letošního roku souhlas k obnovení pátrání a podepsala smlouvu se společností Ocean Infinity. Pokud tato texaská firma, zabývající se průzkumem mořských hlubin, trosky letounu najde, obdrží odměnu ve výši 70 milionů dolarů. Když se jí to nepodaří, nedostane nic.
Vlajková loď Ocean Infinity Armada 7806, která byla na jaře vyslána k pátrání v oblasti o rozloze více jak 15 000 km², disponuje flotilou autonomních podmořských plavidel. Tyto robotické ponorky dosáhnou hloubky až 6 km a jsou vybaveny velice výkonnými sonary. V létě bylo pátrání přerušeno z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek. Bohužel, když je na jižní polokouli zima, sužují tuto oblast časté mořské bouře a v nich autonomní ponorky pracovat nemohou.
Doufejme, že se v brzké době pátrání opět rozjede a oceán nám konečně vydá tajemství letu MH370. Nebo ho nechá navěky pohřbené na svém dně?
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/4qqOyr8-VtY?si=XqKhfltXGYWGBHCJ
https://youtu.be/-K0FfKSYQHY?si=p-jtLBld0TbT_Gz2
https://youtu.be/P_6×KNjlYFc?si=ZS0wvgcKL-7iZpvr
Po 11 letech pokračuje pátrání po zmizelém letu MH370. Hlubiny oceánu prozkoumají autonomní drony – VTM.cz https://share.google/dmQzYCKh9Bi7JVWTc
