Článek
Teď si jistě řeknete, co je to za nesmysl, vždyť existuje řada okolností, které ovlivnit nemůžeme. Tak se na ně pojďme podívat podrobněji.
Kupříkladu, na českou politickou scénu nadávají nejvíc ti, kteří zásadně nechodí volit. Jasně, když budete kritizovat naše politiky a nadávat na politickou situaci u televize, tak se opravdu nic nezmění. Ale jistě víte, že každý dospělý občan naší republiky může nejen volit, ale také být volen do zastupitelských orgánů, tak můžete začít měnit politiku a společnost k obrazu svému třeba u vás ve vsi nebo ve městě.
A co s tou drahotou? Řada lidí má stále tendenci srovnávat ceny s těmi před dvaceti, třiceti i více lety. Ale, že by někdo srovnával taky platy, jsem nějak nezaregistrovala. A pohled do předvánočních napěchovaných nákupních vozíků v supermarketu a posléze do povánočních přeplněných sídlištních odpadních kontejnerů, mě opět utvrdil v názoru, že u nás žádná chudoba není.
A co mi vůbec hlava nebere? Kritiky u televize, kteří celý večer hudrují, že ten letošní Silvestr zase stojí za houby (nebo si doplňte jiné slovo od h) a stejně na tu bednu, respektive placku zírají. Copak vás někdo nutí? Vždyť máte možnost volby, jako ve všem.
Taky nadáváte na řidiče autobusu, který vám frnknul před nosem, na pokladní v supermarketu, že je pomalá, na pošťáky, že vám nedoručili balík… Víte co, běžte si sednout na jejich místa a okusit, jaké je to na té druhé straně, to jest za volantem, za kasou nebo za přepážkou. A jsem zvědavá, jak budete reagovat na naštvané a rozčílené cestující a zákazníky, kteří vám budou nadávat i bezdůvodně, jen proto, že si zrovna musí na někom vybít zlost. Já si to zkusila v supermarketu i na poště a vřele doporučuji!
Nejmarkantněji vnímám české stěžovatele a brblaly v cizině. Dá se říci, že podle toho turisty z Čech stoprocentně poznám. Ponožky v sandálech už tolik nefrčí, ale věčná nespokojenost našinců se vším možným, je stále v kurzu. Delegáti cestovních kanceláří mi jistě dají za pravdu.
Byla jsem svědkem, jak si jedna česká dáma ve středomořském čtyřhvězdičkovém komplexu, kterému se nedalo absolutně nic vytknout a klidně bych mu ještě jednu hvězdu přidala, stěžovala každý den. Nejprve jí vadilo, že postel je moc tvrdá, nápoje nejsou v ceně, pak, že má ryba kosti a vrcholem bylo, když chtěla vrátit peníze za výlet, protože loď se moc houpala a jí bylo špatně. Mimochodem, cestou domů byly turbulence a s letadlem to pořádně házelo. Jestli se dožadovala vrácení peněz za letenku, jsem se již nedověděla, ale ani bych se nedivila.
Zkrátka, někteří obyvatelé české kotliny mají stěžování už jako hobby, bohužel se mu věnují i na dovolené a otravují tím všechny kolem.
A dostáváme se k počasí. S tím přece opravdu nemůžeme nic dělat? To ne, ale můžeme se mu přizpůsobit. Ostatně, je přece logické, že v létě je teplo a v zimě někdy i mrzne. Horší by to bylo naopak. Žehrat na to, co nemohu ovlivnit, je pouze plýtvání vlastní energií. Nesnáším horko? Tak se odstěhuju do hor. Nebo naopak vedro miluju, ale v zimě trpím? Tak si najdu práci v saunovém centru, aquaparku nebo tropickém skleníku. Zkrátka, když člověk chce, vždycky najde řešení.
A na závěr jedno novoroční poselství: Buďme rádi, že se máme dobře a udělejme vše pro to, abychom se měli ještě líp. Je to jen a jen na nás.
