Článek
Co nepozvou, oni vám za váš zájem ani nepoděkují a vaše curriculum vitae ani nečtou. O obsazení lukrativních pozic je stejně rozhodnuto dávno předtím, než se objeví v inzerci a uchazeči z lidu hrají v komedii, jež se zove přijímací řízení, pouze kompars. A u pozic, na něž se zájemci příliš nehrnou, dají stejně přednost mladým, tvárným, nezkušeným a neznalým, jak to chodí jinde, aby do ničeho, s prominutím, nekecali. Ovšem netuší, že absolvent má jiné představy o pracovní době, to jest nehodlá makat od rozbřesku do soumraku a s nástupním platem se nikdy nezmůže na vlastní bydlení, tak dá firmě ve zkušební době vale a jde raději dále studovat. A myslíte, že se personalisté a manažeři poučí a příště sahnou po zkušeném starším uchazeči? Kdepak, vždyť by ho museli zaplatit a co kdyby měl taky vlastní názor, že?
A vůbec, vždyť on určitě ani neumí s počítačem…. Haha vážení, my, padesátníci plus používáme výpočetní techniku léta letoucí a zdokonalujeme se spolu s ní.
A taky cizí jazyky určitě nezná…. Víte, my jsme za svůj život procestovali kus světa a domluvíme se i jinak než svoji mateřštinou a rukama, i když na to třeba nemáme ten správný glejt.
A určitě bude věčně nemocnej….. Kdepak! Pánové staršího věku povětšinou od mládí sportují na rozdíl od dnešní líné digitální mládeže, tudíž jsou odolní. A dámy po padesátce rozhodně nepřijdou do jiného stavu, takže vám za chvíli neodejdou na mateřskou ani nebudou doma s nemocnými dětmi. Taky budou chodit do práce odpočatí, neboť nebudou vymetat bary ani v noci vstávat k plačícím dětem. A jaké máte další argumenty? Sem s nimi!
Je pomalej …. Jednak se nehlásíme na olympiádu ve sprintu a pak, dnešní mládež také zrovna nejede na raketový pohon. A většina profesí, pominu-li robotu v montovně nebo za kasou v supermarketu, není o rychlosti. Moje babička mi již od dětství vštěpovala, že „práce kvapná, málo platná“, po celý život se tím řídila a rozhodně jí nic neuteklo. Pracovala jako účetní v zemědělském podniku a byli tam s ní nadmíru spokojeni. Jak vidno, tento argument taky neobstojí. Pravda, šla do důchodu v 55 letech, zatímco my budeme makat do smrti, respektive stát frontu na pracáku. Tak co tam máte dál?
Určitě má v háji psychiku a neumí jednat s lidma…. Naopak, drazí personalisté: Na své životní pouti jsme museli řešit spoustu závažných situací, jinak bychom tu třeba už ani nebyli, tudíž jsme psychicky odolní a hned tak nás nic nerozhodí. Taky jsme notně otřískaní dlouholetým pobytem v lidské a někdy i nelidské komunitě, tak umíme s úsměvem vyjít i s jedinci, které bychom nejraději vynesli v zubech. Co dál?
Nic? Tak vám taky něco povím: I vy jednou zestárnete, to je koloběh života a zatím ho zastavit neumíme. A taky třeba budete hledat práci a zoufat si, že vás nikde nechtějí. Tak si pak vzpomeňte!
