Článek
Před časem jsem zveřejnila úvahu na toto téma a po včerejším nechutném zážitku mám velice silné nutkání se k této problematice vrátit:
Zprvu velice příjemné podzimní odpoledne na pěší zóně v naší krajské metropoli. Spousta korzujících lidiček a nejen Čechů, jak již bývá v těchto místech obvyklé. Samozřejmě tu potkávám v hojné míře i občany válkou zmítané Ukrajiny. Koukám do výlohy jednoho z obchodů, v tom mě míjí osoba opačného pohlaví ve středních letech a těsně vedle mne si odplivne. Tento odporný akt doprovází ještě odpornějším slovním projevem, adresovaným právě zmiňované národnostní menšině. Pronesená slova zde interpretovat nemohu. Jednak nesnáším vulgarismy, kterými je naše ovzduší doslova zamořeno a s výrokem ubohého individua by článek neprošel cenzurou. Počínání tohoto téměř nepříčetného zástupce živočišného druhu „Člověk zlostný“ absolutně nechápu. A nejen na jeho adresu směřuji následující řádky:
Uvědomte si prosím, že Ukrajinci, respektive Ukrajinky s dětmi sem nepřijeli na dovolenou obdivovat krásy naší vlasti, nýbrž utekli před válkou z rozbořených domů, vypálených vesnic a z nebezpečí měst, kde každou chvíli znějí sirény upozorňující na nepřátelské letouny nebo rakety ve vzduchu. Představte si na jejich místech sebe a své rodiny. Pak možná uznáte, že zážitky z válečné zóny jsou velice traumatizující a zvláště u dětí mohou způsobit celoživotní psychické problémy. A pokud ani to nezabere, velice ráda vám zprostředkuji tematický zájezd po stopách bojů s interaktivním bonusem v podobě reálných zážitků z první linie. Vřele doporučuji například Bachmut či žhavou novinku letošního podzimu vhodnou zejména pro milovníky teplého podnebí, Krym. Tam vám bude opravdu horko! A víte, co je skvělé? Můžete vyrazit bez zavazadla, neboť s sebou nebudete potřebovat vůbec nic. Stačí navléknout obnošené maskáče, staré boty a do chladnějších oblastí vyštrachat vaťák po dědečkovi. Když budete mít štěstí, půjčí vám přilbu. Neprůstřelná vesta se na vás určitě nedostane.
A ještě něco mi hlava absolutně nebere. Jak mohla ve dvacátých letech 21. století pracovat ve školství a dokonce učit „soudružka“ velebící „sámuju balšuju Rasíju“ a tvrdící dětem, že na Ukrajině žádná válka není! I kdyby neměla televizi, o čemž pochybuji, nepoužívala internet, což je nesmysl, protože jako učitelka musí, tak se k ní informace dostane v ústním podání. Patrně uvěřila soudruhu Putinovi slova o pouhé speciální vojenské operaci. Doufám, že v dalším kole zvítězí pravda a spravedlnost, když z prvního vyšla pedagožka bez trestu. Namítnete, máme demokracii a svobodu slova, může si říkat, co chce. Ale ne učit! Nehledě na fakt, že propagace fašismu je u nás zakázána od konce druhé světové války, přičemž ve srovnání s „rašismem“ to byl slabý odvar.
Teorie, že nás přišli ukrajinští uprchlíci ekonomicky zruinovat, využívat, brát nám práci a přepadat je pouhopouhým fantazijním výplodem chorých mozků. Většina přišedších pracuje, mnohdy za mrzký peníz, kvůli kterému by našinec ani nevstal z postele. Naproti tomu v našem absurdním sociálním systému pobírají dávky spoluobčané, kteří nikdy nepracovali, pracovat nebudou a žijí si v dostatku, klídku a míru. Na ně si plivnout netroufnete, co?
