Článek
My se nyní ponoříme do nevyčerpatelné studnice někdy až bizarních případů a vytáhneme na světlo světa příběh letu Red Wings 9268, který se začíná psát u nás v Čechách.
Je sobota 29. prosince 2012, krátce po poledni a na mezinárodním letišti ve východočeských Pardubicích se připravuje ke startu posádka Tupolevu TU-204 ruské letecké společnosti Red Wings. Na palubu 4 roky starého dvoumotorového proudového stroje nenastupují žádní cestující, jedná se o takzvaný ferry flight nebo-li poziční let. Tímto výrazem se označuje návrat letounu s posádkou na domovskou základnu.
V kokpitu velí osmapadesátiletý kapitán Gennadij Šmeljov, který strávil za kniplem dopravních letadel 14 500 hodin, z toho přes 3 000 právě na tomto typu. Zkušeností má na rozdávání a pro dnešek mu připadla úloha řídícího pilota. Sekundovat mu bude dvaapadesátiletý první důstojník Jevgenij Astašenkov, který má na svém kontě více než 10 000 letových hodin. Ovšem na TU-204 teprve sbírá zkušenosti.
Přestože se jedná o relativně nový letoun, není vybaven tolika vyspělými počítačovými systémy jako Boeingy či Airbusy, proto posádku v kokpitu doplňuje ještě palubní inženýr, čtyřiapadesátiletý Igor Fisenko. Ve vzduchu strávil 10 000 hodin a TU-204 zná do posledního šroubku.
Jelikož na palubě nejsou žádní cestující, může si 5 letušek v klidu odpočinout. V tuto chvíli absolutně netuší, že místo oddechu je čeká boj o holý život. Ale nepředbíhejme, hezky popořádku.
Ve 12 hodin 30 minut středoevropského času dostavá let Red Wings 9268 zelenou. Vzápětí se odpoutá od ranveje a zamíří na severovýchod. Posádku čeká dvouhodinový let přes Polsko a Bělorusko na moskevské letiště Vnukovo. Měl by proběhnout naprosto hladce, neboť cestou nejsou hlášeny žádné nebezpečné meteorologické jevy. V Moskvě sice panuje pravá ruská zima, ale jelikož víme, že mráz přichází z Kremlu, není to nic neobvyklého. Ale vraťme se zpět na palubu TU-204. Ten stoupá do cestovní hladiny, řídí ho autopilot a všichni členové posádky se těší domů na novoroční oslavy se svými blízkými.
Jakmile let Red Wings 9268 vstoupí do ruského vzdušného prostoru, obdrží piloti informace o počasí na cílovém letišti. A ty vůbec nejsou příznivé. Vane tam silný nárazový boční vítr. Ale kapitán, kterému sebevědomí rozhodně nechybí, je přesvědčen, že i za těchto krajně nevyhovujících podmínek dokáže hravě přistát.
Let je zatím naprosto klidný, což se o atmosféře v kokpitu rozhodně říci nedá. Tam panuje napětí a stres, jehož původcem je sám kapitán. Již při předchozím letu z Moskvy do Pardubic dával prvnímu důstojníkovi jasně najevo, kdo že je v kokpitu pánem a peskuje ho i cestou zpátky. Vadí mu kupříkladu jeho způsob komunikace s řízením letového provozu a mizerná úroveň angličtiny. Přitom si, co se týče jazykových znalostí, nemají co vyčítat. Mírně řečeno, nejsou jejich silnou stránkou. Zkrátka, tihle dva si absolutně nesednou a to zavání průšvihem.
Pilotování dopravního letounu je týmová práce a nesmírně záleží na koordinaci a vzájemném porozumění. Na hádky není v kokpitu prostor ani čas.
TU-204 s 8 členy posádky se blíží k Moskvě a dispečer přibližovací služby připomíná pilotům schéma závěrečné fáze sestupu k letišti Vnukovo, které leží 28 kilometrů jihozápadně od centra ruského hlavního města. Zaroveň jim povoluje klesání do hladiny jedna osm nula, tedy 18 000 stop, což představuje 5 486 metrů.
První důstojník programuje palubní navigační systém pro závěrečnou fázi přiblížení. Kapitán mu opět vytýká jeho neschopnost a vzteky bez sebe nastavení navigace dokončí sám. Splete se však v jednom písmenku, čehož si první důstojník všimne a upozorní ho na to. Kapitán je však přesvědčen o své pravdě a dojde k ostré výměně názorů. Hádku nakonec rozsekne řídící letového provozu, který potvrdí, že první důstojník měl pravdu. Zároveň předává posádce aktuální zprávy o počasí. To se nelepší, naopak. Boční vítr ještě zesílil a jeho nárazy značně překračují maximální přípustnou mez.
Kapitán Šmeljov, připomínající rozzuřeného rotvajlera, na informace o krajně nevyhovujících podmínkách pro přistání vůbec nereaguje, přestože je dispečer ještě několikrát opakuje. První důstojník raději mlčí, aby kapitána nerozčílil ještě víc. Ten by měl v tomto okamžiku přibližovací manévr přerušit, počkat na uklidnění větru nebo provést odklon na záložní letiště. Jen pro úplnost, řídící letového provozu nemá pravomoc zakázat posádce přistání a poslat je pryč. Rozhodnutí je vždy na kapitánovi letu.
Zkušení piloti moc dobře vědí, že v silném bočním větru, jehož poryvy dosahují rychlosti vichřice, se přistát nedá, přesto se chtějí dostat na zem za každou cenu. Že za to zaplatí tím nejcennějším, lidským životem, v tuto chvíli absolutně netuší. Atmosféra v kokpitu je čím dál tím vyhrocenější a piloti začínají vršit jednu chybu za druhou. TU-204 klesá po sestupové rovině, veden paprskem radiomajáku systému přesného přístrojového přiblížení, ale kapitánovo psychické rozpoložení se v žádném případě neslučuje s řízením letounu.
Posádka má ranvej v dohledu a vítr si s mnohatunovým strojem pohrává jako by byl z papíru. Aby mohli bezpečně přistát, musí udržovat rychlost 230 km/h, ale to se jim nedaří. Vlivem poryvů větru značně kolísá a letoun v žádném případě není stabilizovaný. Piloti mají poslední šanci přerušit přistávací manévr. Ani tu však nevyužijí. Naopak, první důstojník hlásí dispečerům na věži připravenost k přistání a obratem dostává povolení.
Stále fouká boční vítr o rychlosti 7 metrů za sekundu s poryvy 15 metrů. TU-204 společnosti Red Wings značně překračuje maximálně přípustnou přistávací rychlost a ve výšce 15 metrů míjí práh dráhy 19, na níž má přistát. Kapitánovi se podaří dostat stroj na ranvej až v její třetině, to jest v 1 000 metrech. To by samo o sobě nepředstavovalo žádný problém, neboť má před sebou ještě 2 kilometry betonu.
Jenže to má háček. Tůčko dosedá pouze levým podvozkem, jelikož pravou stranu podfoukl vítr o síle 12 m/s, který stroj zvedá. Ten se řítí dál rychlostí přesahující 200 km/h. Jak je to možné? K tomu, aby se aktivovaly spoilery a zpětný tah motorů nebo-li reverz, musí být na zemi všechna podvozková kola. Spoilery vysunuje palubní inženýr ručně a zjišťuje, že ani brzdy nefungují, jak by měly. A co reverz? Ten je jištěn bezpečnostním zařízením, aby nemohlo dojít k jeho aktivaci za letu. Kapitán vidí, že letoun nebrzdí a ranvej se povážlivě zkracuje, tak vší silou uchopí páky ovládání motorů a pokouší se pojistku přeprat. Domnívá se, že se reverz aktivoval, ale palubní inženýr ho upozorňuje, že nikoliv.
Tůčko stále nemá všechna kola na zemi a zmateně reaguje nejen posádka, ale i palubní řídící systém. Počítač vyhodnotí kapitánovo počínání jako pokyn ke vzletu. Automaticky zvyšuje výkon motorů na vzletový režim a piloti nechápou, co se děje. Provozní manuál TU-204 neobsahuje instrukce, jak v takovémto případě postupovat a posádky se nic takového neučí ani na trenažéru. Stroj přechází do vzletového režimu a řítí se po ranveji, jejíž konec se nezadržitelně blíží. Teď by měl kapitán přitáhnout a vzlétnout. Jenže tak neučiní a tragédii již nelze zabránit.
V 16 hodin 35 minut místního času TU-204 Red Wings s 8 lidmi na palubě přejede konec ranveje, v rychlosti 190 kilometrů v hodině proráží bytelný plot, naráží do náspu u dálnice a rozlomí se na několik částí. Příď trefí jedno z projíždějících aut. O osudu jeho osádky se žádné zdroje nezmiňují.
Kokpit je po nárazu totálně zdemolován a přežít v něm by byl zázrak. Bohužel, žádný se nekoná. Všichni 3 muži v pilotní kabině stejně jako 2 letušky, zaplatily za kapitánovu snahu přistát za každou cenu svými životy. A to i přesto, že záchranáři byli na místě téměř okamžitě. Zbylí 3 členové palubního personálu utrpěli vážná zranění.
Po ukončení záchranných prací spěchají na místo havárie vyšetřovatelé z Mezistátního leteckého výboru Ruské federace. A hned začínají pátrat po černých skříňkách. Najdou je ještě téhož večera a okamžitě putují do moskevské laboratoře. Mezitím experti na letecké nehody zpovídají dispečery letového provozu přibližovací služby a řídící věže letiště Vnukovo. Ale nic, co by je přivedlo na stopu, nenajdou. Piloti nehlásili žádné problémy a dispečeři věřili, že tak zkušená posádka dokáže přistát i za zcela nevyhovujících podmínek. Jinak by přeci uposlechli varování a divertovali jinam.
Za několik dnů obdrží vyšetřovatelé záznam hovorů v kokpitu. Pomůže jim rozluštit záhadu letu Red Wings 9268? Při jeho poslechu nevěří vlastním uším. O nějaké koordinaci, dodržování předpisů a profesionalitě v kokpitu si mohou nechat jedině tak zdát. O vypjaté atmosféře prošpikované neustálým peskováním prvního důstojníka a hádkami mezi piloty ani nemluvě. Tohle smrdělo katastrofou od samého začátku. A když k tomu připočteme nesprávné postupy, jako pokus o aktivaci reverzu před dosednutím, přistání v polovině ranveje, nestabilizované přiblížení či překročení přistávací rychlosti o 45 km/h, ani to jinak dopadnout nemohlo.
Mimochodem, kapitán Šmeljov při posledním kontrolním letu v rámci pravidelného přezkušování rovněž překročil maximální povolenou přistávací rychlost. A 9 dnů před touto havárií jinému TU-204 téže společnosti také nevystačila ranvej. Incident v Novosibirsku se bohudík obešel bez ztrát na životech. A příčina? Obdobná. Letoun zastavil 300 metrů za koncem dráhy, ale na rozdíl od letu Red Wings 9268 mu nic nestálo v cestě.
Závěrečná vyšetřovací zpráva uvádí jako hlavní příčinu havárie selhání lidského faktoru. Upozorňuje na nedostatečný výcvik posádky a nedokonalosti v řídícím systému reverzu letounu TU-204.
Cestování ruskými aerolinkami bývá přirovnáváno k ruské ruletě, hazardní hře s nabitou střelnou zbraní. A jak vidíte, zcela právem. Tak se jim raději vyhněte.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/yLSGqvyDPbc?is=Q34M26ZR89FPQemo
https://youtu.be/tWulG3VSLEU?is=a5TEMhwMBSqwZoOF
https://youtu.be/WIVUU-35jmQ?is=p9Q6APv0bI9LzEuE
Accident Tupolev Tu-204-100V RA-64047, Saturday 29 December 2012 https://share.google/p7×HFpi9jP7e1mGgK
