Článek
Za mého mládí by se pánové na takovém přibližovadle styděli a nejeli by na něm ani doma po dvorku. Tenkrát frčely sportovní velocipédy značky Favorit, které byly podpultovým zbožím, a taky motorky – čím silnější, tím lepší. A na nich správní chlapi. O něco později přišla do módy horská kola. A na nich více či méně vymakaní muži všech věkových kategorií. Ano, dnes se kopečky horskými koly jen hemží, ale když se podíváte pozorněji, minimálně každé druhé je elektro. Zkrátka, jde to s fyzičkou našich pánů povážlivě dolů. A nejen s ní.
Rapidně klesá i zájem o typicky mužská povolání a studijní obory, snad kromě pilotů a počítačových programátorů. Kdysi tak oblíbený obor automechanik, kam se bez protekce dostali jen ti nejlepší žáci, dnes nikoho neláká. Učňáky se ruší a na střední školy tohoto zaměření taky není kdovíjaký nával. Dokonce i na elektrotechnických průmyslovkách začínají hrát prim dívky.
Mimochodem, kolik jste třeba potkali poslední dobou v restauraci číšníků? Taky převažují ženy, namísto pánů ve smokingu, které známe již jen z filmů pro pamětníky. Ale, že jim to slušelo, co? Ano, najdou se vzácné výjimky. Nedávno jsem navštívila restauraci v luxusním hotelu a tam jsem ho našla! Koho? Číšníka ve smokingu, jednoho mezi asi deseti ženami. A vypadal přesně tak, jako ve starém filmu, a dokonce se i tak galantně choval.
A co mne ještě v této restauraci zaujalo? Piktogram na vstupních dveřích: Přeškrtnutý muž v kraťasech. Někteří hosté se nad tímto zákazem pozastavili, já nikoliv, naopak jsem ho uvítala. Ono dívat se při konzumaci vybraných lahůdek za nemalý peníz na chlapy, jimž z kraťasů čouhají křivé chlupaté nohy a leckdy i něco jiného, rozhodně není ten pravý gurmánský zážitek.
Vítám, když o sebe muži pečují, hezky se oblékají a voní. Ale když kolem mne projde celá parfumerie a mé čichové buňky dostanou pořádně do nosu, říkám si: Je to ještě vůbec chlap? Podotýkám, že zde neřeším otázku sexuální orientace, protože ta s tímhle tématem nesouvisí. Mám kupříkladu přátele i v řadách homosexuálů a jsou to bezva chlapi, mnohdy víc chlapi než „heteráci“.
Nikdy jsem nechápala, proč je mezi ženami takový zájem o hokejisty, fotbalisty a další vrcholové sportovce. Že by jen pro peníze? Kdepak, nabízí se ještě jeden aspekt. To je totiž ta hrstka opravdových chlapů, která nám ještě zbyla. Jistě, i mezi běžnými profesemi se najdou jedinci, kteří jsou hrdí na to, že jsou chlapi, a podle toho se chovají, ale je jich čím dál tím míň. A rozhodně nemám na mysli tlouštíky, válející se věčně u televize s lahváčem v jedné a pytlem chipsů v druhé ruce, ani mamánky, kteří po třicítce nedokázali přestřihnout pupeční šňůru se svojí rodnou pečovatelkou.
Taťka by řekl: „Na vojnu s nima!“ A já s ním souhlasím. Takový několikaměsíční internátní pobyt ve vojenském prostředí by těmto lenošným a nesamostatným mladým mužům zcela určitě prospěl. Že takové neznáte? Já ano. Kupříkladu, onehdy přišla za mým kolegou, bezmála čtyřicátníkem, jeho starostlivá maminka a přinesla mu bačkůrky a svačinku, kterou si zapomněl doma. Já bych se hanbou propadla, a to jsem ženská. Zprvu jsem myslela, že se mi to zdá. Ne, nezdálo, babička měla pravdu.
