Článek
Za jeho rozhodnutí skoncovat se životem zaplatilo tím svým 144 pasažérů a 5 členů posádky letu 9525 společnosti Germanwings. Pojďme si nyní tento případ, z něhož naskakovala husí kůže i otrlým vyšetřovatelům, rozebrat podrobněji.
Je obyčejné středeční ráno a na letišti ve španělské Barceloně se připravuje ke startu Airbus A320-211 společnosti Germanwings, imatrikulace D-AIPX, který má namířeno do německého Düsseldorfu. Na jeho palubě se nachází 144 pasažérů, o jejichž pohodlí se starají 4 členové palubního personálu.
V kokpitu velí čtyřiatřicetiletý zkušený kapitán Patrick Sondenheimer s desetiletou praxí za kniplem dopravních letounů a náletem více jak 6 000 hodin. Sekunduje mu sedmadvacetiletý Andreas Lubitz, který létá pro Germanwings 1,5 roku a má na svém kontě pouze 600 letových hodin. To však není nic neobvyklého, pilot nezíská praxi na trenažéru, ale pouze v reálu.
Řídícím pilotem na tomto letu je kapitán Sondenheimer. Pojíždí na start a zároveň se omlouvá cestujícím za půlhodinové zpoždění. V 9 hodin dostává posádka Airbusu A320 povolení ke vzletu. Ten proběhne naprosto bez problémů a let 9525 zamíří na sever. Kapitán zapíná autopilot a v 9 hodin 27 minut dosahuje letoun cestovní hladiny tři osm nula, tedy 38 000 stop, což je 11 582 metrů.
Piloti nehlásí žádné problémy, prostě běžný poklidný rutinní let za ideálních povětrnostních podmínek. Proto se kapitán nebojí předat řízení i spojení se zemí nezkušenému druhému pilotovi a odchází na toaletu. A tím je osud 150 lidí na palubě zpečetěn. Ale nepředbíhejme.
Pouhých 30 vteřin po odchodu kapitána změní Lubitz na řídícím panelu nastavení výšky letu z 38 000 stop na nejnižší možnou hodnotu, to jest 100 stop, což je pouhých 30 metrů a stroj začíná klesat. Nikdo z pasažérů ani palubního personálu si toho však nevšimne.
Zaregistruje to až dispečer ve středisku řízení letového provozu Marseille a okamžitě se pokouší navázat s posádkou letu 9525 společnosti Germanwings spojení. Zkouší to stále dokola a nikdo mu neodpovídá.
Za okamžik se kapitán vrací z toalety a nemůže se dostat do kokpitu. Poněkolikáté vyťuká kód elektronického zámku a ten vůbec nereaguje, chová se jako vypnutý. Zkouší to i letuška a také nic. Tak ťuká, bouchá a opět žádná reakce. Pokouší se s pilotem spojit přes intercom, ale veškerá snaha marná. Na druhé straně je hrobové ticho.
O spojení se stále pokouší i dispečer. Odpovědí je mu pouze Lubitzův pravidelný dech. To znamená, že je pilot při vědomí a s největší pravděpodobností i schopen řídit letoun. Tak proč stále klesá?
Mezitím už i kapitán zaregistruje rychlé klesání stroje a je mu jasné, že hru s časem prohrává. Rozhodně se ale nevzdává, mlátí do dveří vší silou a křičí na Lubitze, ať okamžitě otevře. Ten nereaguje. Vezme tedy do ruky sekyru a pokouší se dveře rozbít. Jenže po 11. září 2001 byly do kokpitů všech dopravních letadel nainstalovány nerozbitné dveře, aby se zamezilo přístupu únosců a teroristů. Ať se snaží sebevíc, dveře nepovolí.
Hluk, který přitom kapitán vydává, neujde pozornosti pasažérů. V tu chvíli se letoun nachází ve výšce pouhých 10 000 stop, což je 3 048 metrů a vrcholky Alp jsou nebezpečně blízko. Mezi cestujícími propuká panika. Řízení letového provozu v Marseille informuje o němém rychle klesajícím Airbusu velení francouzské protivzdušné obrany. To k němu vysílá stíhací letoun Mirage.
Kapitán nepřestává mlátit sekyrou do dveří, ale ty stále odolávají. V tom zaslechne z kokpitu varování před blízkostí země. Katastrofě již nelze zabránit. V 9 hodin 41 minut Airbus A320-211 společnosti Germanwings se 150 lidmi na palubě naráží do hory ve Francouzských Alpách a mizí z obrazovek radarů řídících letového provozu v Marseille. Ti neprodleně informují Francouzský úřad pro bezpečnost v civilním letectví.
Na předpokládané místo havárie jsou okamžitě vyslány záchranné složky. Ty najdou pozůstatky po letounu v podobě tisíců úlomků ve výšce 1 550 metrů na jižní straně horského masívu v Provensálských Alpách 100 kilometrů severozápadně od Nice. Není však koho zachraňovat. Všech 144 pasažérů a 6 členů posádky zahynulo v okamžiku nárazu.
Následující den ráno dopraví francouzští vojáci vrtulníkem na místo katastrofy vyšetřovatele z národního úřadu pro bezpečnost civilního letectví. Jiným způsobem se do této nepřístupné horské oblasti dostat nedá. Čeká je doslova mravenčí práce, neboť trosky letounu v podobě tisíců úlomků jsou rozesety na ploše dvou kilometrů čtverečních. Jen pro představu, největší z nich není větší než běžný osobní automobil. A není divu, Airbus narazil do horského masívu rychlostí 700 kilometrů v hodině.
Dle rozmístění trosek experti okamžitě vyloučí výbuch na palubě. Je zřejmé, že letoun se roztříštil až nárazem do skály. Aby zjistili, proč se tak stalo, musí nalézt takzvané černé skříňky. Ale je to vůbec v tomto terénu možné? A mohou přežít bez úhony takový silný náraz? Záznamník hovorů v kokpitu naleznou pátrači hned první den a o týden později objeví i zapisovač letových údajů. Jsou sice poškozené, ale data se stahnout dají.
Mezitím se k francouzským vyšetřovatelům přidávají odborníci na letecké nehody z Německa, Španělska, Velké Británie a Spojených států amerických. Pasažéry letu 9525 společnosti Germanwings byli občané z 18 zemí, nejpočetnější zastoupení mělo Německo a Španělsko.
Experti dešifrují data z černých skříněk a při poslechu záznamu hovorů v kokpitu jim naskakuje husí kůže. Slyší zoufalý křik kapitána, bušení na dveře, údery sekyrou a do toho varovný signál upozorňující na blízkost země. A pak záznam končí. Následuje analýza letových údajů a vyšetřovatelům začíná být všechno jasné. Do chvíle, než Lubitz přenastavil výšku letu, pracovaly veškeré systémy letounu naprosto správně.
Po měsíci vyšetřování, 6. května 2015 zveřejňuje komise předběžnou vyšetřovací zprávu s jednoznačným výsledkem. Druhý pilot Andreas Lubitz záměrně přenastavil parametry letu a navedl Airbus A320-211 se 150 lidmi na palubě do horského masívu. Při vyšetřování vyšla najevo ještě jedna zarážející skutečnost. Již při ranním letu z Düsseldorfu do Barcelony si sebevrah změnu nastavení výšky na pouhých 100 stop vyzkoušel. Učinil tak rovněž v době, kdy byl kapitán mimo kokpit, ale vzápětí vrátil ovladač zpět do původní správné polohy.
Jak je možné, že pilot, jehož úkolem je bezpečně dopravit cestující do cíle, je vezme sebou na onen svět? Proč? Co ho k tomuto činu vedlo? Byl spojen s teroristy či s nějakou sektou? Nebo skrýval duševní poruchu? To jsou další otázky, na něž musí odborníci nalézt odpověď. Takže se soustředí na jeho osobní složku.
Andreas Lubitz se narodil v roce 1987 a prožil spokojené dětství v malém městečku v Porýní na západě Německa. Stát se pilotem byl jeho dětský sen, za nímž si šel již od 14 let, kdy vstoupil do aeroklubu. Jakmile mu to věk dovolil, začal létat na kluzácích. Jeho tehdejší kolegové ho charakterizují jako velice zodpovědného a ctižádostivého mladíka. Ve 20 letech se přihlásil do letecké akademie společnosti Lufthansa a byl přijat. Během studia si dal krátkou pauzu a poté přešel do tréninkového centra ve Spojených státech amerických. Zde absolvoval 100 hodin praktického výcviku. V roce 2011 se vrátil zpět do Německa a pokračoval ve studiu. Zároveň pracoval u Lufthansy jako steward, což byla tehdy běžná praxe.
Po úspěšném ukončení studia nastoupil na post druhého pilota ve společnosti Germanwings. Jako každý nováček byl nasazován na krátké lety po západní Evropě. Začátkem roku 2015 se společně se svojí snoubenkou nastěhoval do krásného bytu v Düsseldorfu. Řeklo by se, že mu ke štěstí nic nechybělo.
Tak co ho vedlo k tomuto šílenému činu? Vyšetřovatelům stále něco uniká. Vypraví se tedy do jeho bytu a domu rodičů. Pečlivě procházejí všechny jeho osobní dokumenty i počítačové úložiště. A odhalí strašlivé tajemství, které léta skrýval před celým světem. Najdou několik roztrhaných lékařských zpráv, které jasně dokládají, že měl Lubitz závažné zdravotní problémy, s nimiž vůbec neměl usednout za knipl. Trpěl psychosomatickou poruchou a úzkostnými stavy. Také se obával, že ztrácí zrak, což však byla na rozdíl od duševní choroby pouze jeho domněnka. Žádný z mnoha očních lékařů, které navštívil, neobjevil sebemenší oční vadu.
Zato psychickou poruchu mu diagnostikovalo hned několik odborných lékařů. Nikdo z nich však lékařskou zprávu neposlal jeho zaměstnavateli. Spoléhali na to, že tak učiní sám. On místo toho dál létal a psychické problémy se prohlubovaly až do té míry, že začal uvažovat o sebevraždě. Jako důkaz našli experti v jeho počítači odkazy na webové stránky s popisem nejefektivnějších metod sebevražd.
Poslední lékařská zpráva, svědčící o Lubitzových psychických problémech s doporučením léčby na psychiatrii a užíváním antidepresiv, je datována 12. března 2015. Ani tentokrát ji však ošetřující lékař neposlal jeho nadřízeným. Ti se o duševní chorobě Andrease Lubitze dověděli až od vyšetřovatelů a byl to pro ně pořádný šok. Když ho přijímali, prošel složitými psychotesty naprosto bez problémů a ani při zácviku nejevil nejmenší známky stresu.
Lékaři v tomto případě jednoznačně pochybili, neboť zákon jim ukládá informovat zaměstnavatele v případě, kdy by nepříznivý zdravotní stav dotyčného mohl ohrozit životy jiných lidí. V takovém případě lékařské tajemství neplatí. Ano, piloti musí každoročně absolvovat přísné lékařské prohlídky, ovšem prověřování psychického stavu není jejich součástí.
Nakonec vyšlo najevo, že Lubitz měl vážné psychické problémy už při studiu na letecké akademii. Proto ho také přerušil. Po údajně úspěšné léčbě se vrátil zpět ke studiu a víc jeho psychický stav nikdo neřešil.
Lufthansa vyplatila každému z pozůstalých po obětech 75 000 euro, jenže to bohužel nikomu život nevrátí. Letecká společnost ani akademie nebyly shledány právně odpovědny za katastrofu. Zda byli potrestáni lékaři, kteří neinformovali Lubitzovy nadřízené o jeho závažných zdravotních problémech, se mi zjistit nepodařilo.
Ono se totiž musí nejdřív něco stát, aby se pak hnuly ledy. Po této katastrofě vydal Evropský úřad pro bezpečnost v letectví doporučení, aby všichni dopravní piloti v Evropské unii procházeli psychotesty každoročně, nikoliv jen při nástupu k letecké společnosti.
Dnes už se žádných psychopatů za kniplem bát nemusíme, jelikož Mezinárodní organizace pro bezpečnost v letectví vydala nařízení, podle něhož musí být v kokpitu vždy dva členové posádky. To znamená, pokud odejde jeden z pilotů na toaletu, posadí se na jeho místo někdo z palubního personálu. Tak žádný strach a vzhůru do oblak!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/36lg28M3Hb0?si=VVZtzeBo6gRCZ8Un
https://youtu.be/qb1FBdDcEmg?si=CuatxQHwj2wKAUGW
Germanwings crash: What happened in the final 30 minutes - BBC News https://share.google/0CAgyIETU8r4i9gft
