Článek
Je sobota 23. listopadu 1996 a na mezinárodním letišti v etiopském hlavním městě Addis Abeba se připravují ke startu piloti Boeingu 767 Etiopian Arlines. Čeká je dvanáctihodinový let do Abidjanu na Pobřeží slonoviny s mezipřistáními v Nairobi, Brazzaville a Lagosu. O 163 pasažérů se stará 12 členů posádky, kterým velí velice zkušený dvaačtyřicetiletý kapitán Leul Abate, který strávil za kniplem dopravních letounů více jak 11 500 hodin, z toho téměř polovinu v kokpitu Boeingu 757 a 767. Na postu 1. důstojníka mu sekunduje čtyřiatřicetiletý Yonas Mekuria, který také není na tomto typu letounu žádným nováčkem. Z celkového počtu 6 500 hodin nalétal více než polovinu právě na Boeingu 767.
Na palubě letu 961 jsou občané mnoha zemí, nejen z Afriky, ale i Ameriky, Evropy či Asie. A mezi nimi 3 mladí Etiopané, kteří budou hrát v našem příběhu hlavní a nutno zdůraznit, že negativní role.
V 8 hodin 9 minut koordinovaného světového času (UTC) se Boeing 767 Etiopian Airlines se 175 lidmi na palubě odlepí od země a vzlet proběhne naprosto bez problémů. 9 let starý stroj stoupá do letové hladiny tři devět nula, tedy 39 000 stop, což je 11 887 metrů. Po jejím dosažení se zvednou tři zmiňovaní mladíci, odstrčí letušku, derou se uličkou dopředu a vtrhnou do kokpitu. Jen pro úplnost, nemusí překonávat žádnou překážku, neboť dveře do pilotní kabiny nejsou zamčené. Povinnost zamykat je byla uzákoněna až po 11. září 2001.
Únosci třímají v rukou sekyru a hasicí přístroj, který strhli ze stěny a vrhnou se na 2. pilota, kterého mlátí hlava nehlava. Když uznají, že má dost, odvlečou ho mezi cestující. Kapitán tak zůstane v kokpitu s únosci sám. Paradoxem je, že tento únos je již třetí, který zažívá. V obou předchozích případech dokázal s letounem bezpečně přistát a cestujícím se nic nestalo. Podaří se mu to i do třetice? To se dozvíte později.
Únosci, nezaměstnaní středoškoláci vznesou požadavek letět do Austrálie a pokud nebudou vyslyšeni, odpálí prý na palubě výbušný systém.
Jenže na tak dalekou cestu nemá Boeing 767 dostatek paliva. Leul Abate se snaží mladíkům, kteří o letadlech vůbec nic nevědí, vysvětlit, že na jedenáctihodinovou cestu do Austrálie potřebují 60 tun paliva, ale oni ho mají dostatek jen na cestu do Nairobi, kde je plánováno první mezipřistání, to znamená maximálně na 4 hodiny. Jenže ti jsou přesvědčeni, že jim lže.
Kapitán se tak ocitá v neřešitelné situaci. Pokud zamíří směrem k Austrálii, dojde mu nad oceánem palivo. A když příkazu neuposlechne, mohou únosci letoun odpálit ve vzduchu. Sice mu jakýsi vnitřní hlas našeptává, že se ho snaží jen zastrašit a ve skutečnosti žádnou výbušninu nemají, ale kdo ví? Jeden z únosců stále stojí za kapitánem se sekyrou v ruce a druhý promlouvá k cestujícím. Oznamuje jim, že se zmocnili letadla a nikdo se jim nesmí postavit na odpor.
Abate navazuje spojení s řízením letového provozu v Nairobi, informuje je o kritické situaci a upozorňuje, že z důvodu nedostatku paliva do Austrálie nedoletí. Aby mu únosci věřili, přepíná hovor do reproduktorů v kokpitu a dispečer potvrzuje, že s množstvím paliva, které letoun v tuto chvíli má, se udrží ve vzduchu maximálně 2 hodiny. A tudíž místo Austrálie skončí mladíci kdesi ve vlnách Indického oceánu. Aby se vyhnuli smrti, doporučuje jim přistání v Mombase, ti ovšem odmítají o čemkoliv vyjednávat a trvají na svém.
Od chvíle, kdy únosci vtrhli do kokpitu, uplynula hodina a cestující nevědí, co se tam děje ani jestli je kapitán naživu.
Let 961 Etiopian Airlines míří na jih podél afrického pobřeží, nikoliv na východ jak požadovali mladíci. Ti tuto lest záhy prokouknou a kapitánovi nezbývá, než zamířit nad oceán. Ví, že jim brzy dojde palivo, tak přemýšlí, co dál. Nechce se jen tak vzdát a nechat sebe a cestující napospas žralokům. Poslední nadějí se zdají být Komorské ostrovy, exotický dovolenkový ráj mezi východním pobřežím Afriky a Madagaskarem. Ale doletí tam? Ticho a napětí v kokpitu by se dalo krájet, když v tom se rozezvučí alarm upozorňující na akutní nedostatek paliva. Pokud do 20 minut nepřistanou, stane se z obřího Boeingu největší kluzák na světě.
Kapitán má ostrovy v dohledu, ale nádrže téměř na suchu. Záhy dochází palivo motoru číslo 2. Letoun náhle zpomalí a Abatemu nezbývá nic jiného, než klesat do menší výšky, kde je hustší vzduch, a tím pádem vyšší vztlak. Poté promluví k pasažérům a požádá je, aby se připravili na nouzové přistání na vodu. Ve skrytu duše stále doufá, že únosce, kteří nejsou ozbrojeni, cestující zpacifikují. Ti se však k ničemu nemají. Tedy až na jednoho, etiopského reportéra, Mohamada Amina, který se snaží spolucestující vyburcovat k zásahu. Bohužel marně, nikdo se k němu nepřidá a jedinec trojici mladíků nepřemůže.
Mezitím se odehrává drama v kokpitu, únosci se snaží převzít řízení. Vypnou autopilot, stroj se prudce nakloní a kapitán má co dělat, aby ho vyrovnal. A v tom vysadí i motor číslo 1. V kabině pro cestující zhasne světlo, někteří se modlí, jiní jen tupě zírají před sebe smířeni s osudem. Ne tak kapitán, ten se snaží ze všech sil udržet stotunový kluzák co nejdéle ve vzduchu.
Pomocný zdroj energie, takzvaná náporová turbína generuje elektřinu pouze pro napájení základních palubních přístrojů. Kromě nefunkčních motorů je značně ochromená hydraulika, elektrické a další nezbytné systémy letounu. V takovéto situaci není snadné přistát ani na ranveji, natož na mořské hladině.
Bez použití klapek bude Boeing 767 Etiopian Airlines přistávat podstatně vyšší, než maximálně přípustnou rychlostí. Přistání na moři s takto ochromeným letadlem se ani netrénuje na simulátoru, neboť se považuje za nemožné. Kapitánovi Abatemu, který je na všechno sám, se podařilo s téměř neovladatelným strojem doplachtit úctyhodných 120 kilometrů. Komorské ostrovy má před sebou a míří na místní letiště. Dlužno dodat, že mu nefungují žádné navigační přístroje a orientuje se pouze podle papírové mapy. Bohužel, únosci se ho snaží rozhodit, strčí do něj a tím ztrácí vizuální kontakt s ranvejí.
Mezitím letoun stále klesá a kapitánovi je jasné, že na letiště nedoletí. Zbývá mu jediné, pokusit se o to, co se ještě nikdy nikomu nepovedlo, přistát ve vlnách oceánu. Jenže jak na to bez motorů, hydrauliky a klapek? A konstrukce Boeingu 767 přistání na vodu ještě ztěžuje, neboť gondoly motorů jsou umístěny níž než trup. Tudíž se potopí jako první a náraz může stroj rozervat.
A co se děje v kabině pro cestující? Tam je nesnesitelné horko, protože nefunguje klimatizace. Pasažéři se připravují na nouzové přistání na vodu a oblékají si záchranné vesty. Kapitán je důrazně upozorňuje, aby je nenafukovali. Bohužel, mnozí ho neuposlechnou a to je bude stát život. Ale nepředbíhejme.
Leul Abate se snaží letoun stabilizovat a dosednout co nejměkčeji, jenže to je v rychlosti 370 kilometrů v hodině prakticky nemožné. Turisté na nedaleké pláži nevěří vlastním očím, když spatří blížící se obří Boeing a jedna slunící se dáma dokonce celé dramatické přistání natočí na video.
Boeing 767 se 175 lidmi na palubě při prvním nárazu mírně poskočí a nakloní se doleva. Druhý náraz je mnohem silnější a křídlo, které zajede pod hladinu, totálně rozhodí stabilitu. A při třetím se stroj rozlomí na 3 části, kokpit, trup a ocas. Prostřední z nich je nejtěžší, jde okamžitě ke dnu a zaplavuje ji voda. Cestující se snaží dostat ven. Bohužel, pro ty, kteří neuposlechli pokynů kapitána a palubního personálu a nafoukli si záchranné vesty ještě ve vzduchu, se stává potopený trup smrtící pastí. Stoupající voda je tlačí ke stropu a nemají šanci vyplavat.
Záchrana pro ostatní přichází prakticky okamžitě, neboť unesený Boeing přistál v blízkosti pláže a kolem pluje řada výletních lodí. Do záchranných prací se zapojují i potápěči, kteří se opodál chystali na ponor a také skupina francouzských lékařů, kteří jsou tu na dovolené.
V kapitánovi, který stejně jako 2. pilot, přežil, se mísí emoce. Zatím nezná osud dalších členů posádky ani cestujících a netuší, zda je vůbec někdo další naživu. A co únosci? Ti zahynuli, takže se jejich sen o bezpracném životě v Austrálii zbortil jako domeček z karet.
Ze 175 lidí na palubě přežilo 52. Zemřeli většinou ti, kteří si předčasně nafoukli záchranné vesty. Nebýt obrovské odvahy, houževnatosti a pilotního umění kapitána, dopadl by únos Boeingu 767 Etiopian Airlines podstatně tragičtěji. Za svůj hrdinský čin obdržel Leul Abate řadu ocenění a navzdory této hrůzné zkušenosti svoji milovanou profesi neopustil.
Zkrátka, člověk se ani v těch nejkrizovějších situacích nesmí vzdát. A to platí nejen za kniplem, ale i v běžném životě.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/fqjiubj_pwQ?si=WvA-I0lrXfJA5HjR
https://youtu.be/7HpZdlamk7U?si=rmX3ZsHDgCHxfsxQ
Accident Boeing 767-260ER ET-AIZ, Saturday 23 November 1996 https://aviation-safety.net/wikibase/324329
