Článek
Je časné páteční ráno 24. května 2013, předpověď slibuje nádherný jarní den a na jednom z nejrušnějších evropských letišť, londýnském Heathrow, se věnuje předletové přípravě posádka Airbusu A319 British Airways, největší britské letecké společnosti s vynikajícími bezpečnostními ukazateli. Na palubu 12 let starého stroje nastupuje 75 pasažérů, mířících pravidelnou linkou do norského Osla. Po dobu dvouhodinového letu o ně budou pečovat 3 letušky.
Zatímco třiatřicetiletý první důstojník, který má na svém kontě 5 400 letových hodin, provádí zevní obhlídku stroje, padesátiletý kapitán s náletem více než 12 500 hodin, usedá do kokpitu a prochází letový plán. Po prověření podvozku, stavu pneumatik, ventilátorů motorů, náběžných hran křídel a hydrauliky, zaujímá druhý pilot rovněž místo v kokpitu a informuje velitele, že na letounu neshledal žádné odchylky od normálu. Jména pilotů veřejné zdroje neuvádějí a v našem příběhu nejsou podstatná.
Úderem sedmé hodiny je stroj s 80 lidmi na palubě vytlačen od brány a pojíždí k prahu dráhy 27 levá. Cestou piloti procházejí kontrolní seznamy a konfigurují Airbus pro vzlet. V 7 hodin 15 minut k němu dostávají povolení a vzápětí se odpoutají od země. Úloha řídícího pilota připadla pro tentokrát prvnímu důstojníkovi, zatímco kapitán bude monitorovat přístroje a komunikovat s řízením letového provozu. Vzlet doprovázejí ideální povětrnostní podmínky. Vane slabý vítr, teplota se pohybuje kolem 7° C a dohlednost přesahuje 10 kilometrů.
Lepší už to snad ani být nemůže, takovýchto dnů na Britských ostrovech moc není. A že co nevidět bude hůř, zatím posádka ani pasažéři netuší. Tedy, kromě hrstky cestujících, sedících u okénka na úrovni motorů. Ti zpozorují, že kryty ventilátorů obou pohonných jednotek se vlivem proudění vzduchu otvírají a zavírají. O několik sekund později, když stroj začíná stoupat, se nezajištěné kryty odtrhnou a uletí. Piloti společnosti KLM, kteří čeká na startu, spatří jejich úlomky na ranveji a okamžitě upozorňují dispečery na potencionální nebezpečí.
Ti neprodleně kontaktují posádku Airbusu A319 British Airways a ptají se, zda je u nich vše v pořádku. Piloti z kokpitu na motory nevidí a žádný varovný signál na palubní desce nesvítí. Ale ve skutečnosti má stav letadla k normálu daleko. Úlomky krytů totiž narazily do trupu i křídel a přerušily palivové potrubí u pravého motoru, z něhož kvapem uniká palivo. Motor se může každým okamžikem vznítit, ale v kokpitu o tom nemají ani ponětí.
Někteří pasažéři začínají křičet, mají strach a snaží se upoutat pozornost palubního personálu, který o žádném incidentu také nemá tušení. Jakmile zjistí, co se děje, volá vedoucí kabiny do kokpitu. Jenže piloti mají plné ruce práce, jak už to po vzletu bývá. Zatahují podvozek, postupně zasunují klapky, nastavují stoupání a provádějí další nutné úkony, tudíž zvonící intercom ignorují. Letuška tedy usoudí, že piloti o kritické situaci vědí, řeší ji a na komunikaci s personálem nemají čas. Takže znovu nevolá.
V tu chvíli se let British Airways 762 nachází ve výšce 1 100 stop neboli 335 metrů a dál stoupá. První důstojník zapíná autopilota a posunuje plynové páky ze vzletového režimu na stoupání. O pouhou sekundu později se deaktivuje automat tahu, ale piloti netuší, proč. Zrychlují na 250 uzlů, tedy 463 km/h a pokračují ve stoupání do 6 000 stop čili 1 829 metrů. Mezitím se na displeji palubního počítače objevuje řada chybových hlášení. Jakmile piloti úplně zatáhnou klapky, mají čas se výstrahám věnovat a začít je řešit. Jenže v tom poklesnou otáčky pravého motoru, rozsvítí se signalizace poklesu tlaku hydraulického oleje a následně na displeji naskakuje další upozornění, tentokrát na selhání jednoho ze tří hydraulických okruhů. A právě toho, který je závislý na chodu pravé pohonné jednotky. Situace se velice rychle přiostřuje, posádka nestíhá chybová hlášení a výstrahy ani číst, natož řešit. Dochází jim, že jde do tuhého. Odpojí nefunkční hydraulický okruh, aby ochránili zbylé dva, které mohou jeho činnost částečně zastoupit a zajistit tak správnou funkci základních systémů Airbusu.
Když dosáhnou 6 000 stop, první důstojník pohledem z bočního okna v kokpitu zahlédne poškození náběžné hrany křídla, ale orvaný motor bez krytu nevidí. Kapitán informuje řízení letového provozu a vysílá signál naléhavosti PAN-PAN kvůli problémům s pravým motorem a výpadkem jednoho hydraulického okruhu. Tento signál se používá v případě vážných potíží, pokud nejsou bezprostředně ohroženy lidské životy či samotný letoun. Posádka zároveň žádá o návratový kurz na letiště v Heathrow.
A co se děje v kabině pro cestující? Letušky vidí okénkem poškození motoru, ale to nejdůležitější, masivní únik paliva, zůstává skryt v mrtvém úhlu. Znovu se pokoušejí dovolat posádce v kokpitu a v 7 hodin 22 minut se jim to konečně podaří. Informují kapitána o chybějícím krytu ventilátoru a podivných zvucích, vycházejících z motoru. Kapitán je ujistí, že o problému s motorem ví a vrací se zpět na výchozí letiště. Jenže netuší, že situace je kritičtější, než vypadá. Piloti stále nevědí o nebezpečném úniku paliva, které může každou chvíli explodovat. Žádná kontrolka jim to nesignalizuje a na motory nevidí.
Palubní personál informuje cestující, že se kvůli blíže nespecifikovaným technickým problémům vracejí do Heathrow. Dispečer přibližovací služby tamějšího letiště posílá poškozený Airbus A319 British Airways na vyčkávací okruh, jelikož je letiště v ranní špičce maximálně vytížené. Mezitím si jedna z letušek všimne, že úplně stejně jako pravý je poškozený i levý motor, a okamžitě upozorní pány v kokpitu.
Po zhodnocení situace se piloti připravují k přistání na ranveji 27 pravá jednoho z nejrušnějších letišť v Evropě. Vedlejší ranvej, z níž vzlétli, je uzavřena, neboť je poseta úlomky krytů, které jim upadly.
Let British Airways 762 se nachází 43 kilometrů východně od letiště a už tak kritická situace se ještě vyhrocuje. V kokpitu se objeví výstraha o nerovnováze paliva v nádržích. Posádka ji zcela správně vyhodnotí jako únik paliva, ovšem netuší, že jim utíká již od vzletu.
Stroj točí doleva, aby se dostal na sestupovou rovinu, po níž ho systém pro přesné přístrojové přiblížení (ILS) dovede přímo na práh přistávací dráhy. Kapitán informuje řízení letového provozu o úniku paliva, kterého by měli v tuto chvíli mít více než 5 tun. Ale nemají, neboť kvapem ubývá, každou minutu jsou o 100 kilogramů lehčí a hrozí, že se motor číslo dva co nevidět zastaví. První důstojník navrhuje jeho vypnutí a uzavření přívodu paliva k němu, aby předešli dalšímu úniku, ale kapitán na kolegův návrh nepřistoupí.
Letí ve výšce 4 000 stop neboli 1 219 metrů a ve vzdálenosti 23 kilometrů od prahu dráhy 27 pravá se dostávají na sestupovou rovinu. Když v tom se ozve ohlušující rána a z pravého motoru vyšlehnou plameny. Kapitán ho okamžitě vypíná, ale na displejích palubních počítačů naskakuje opět jedno chybové hlášení za druhým a v kokpitu se rozezvučí signál požáru motoru. Posádka vyhlašuje stav nouze a za letadlem se vine ohnivá čára, viditelná ze země.
Když pasažéři spatří, jak plameny olizují křídlo i trup letounu, propadají panice. Piloti okamžitě aktivují hasicí systém, ale motor stále hoří. Ochromený Airbus se blíží k ranveji a dispečerům na věži se naskytne hrůzný pohled. Ihned aktivují záchranné složky a vyklízejí prostor kolem letiště, aby ho měl hořící stroj sám pro sebe.
Po vypnutí motoru se automaticky deaktivuje autopilot a první důstojník přechází na ruční řízení, které vzápětí přesně podle předpisů pro nouzovou situaci přebírá kapitán. Ve výšce 500 stop čili 152 metrů a vzdálenosti 3 kilometry od ranveje vysunují podvozek a aktivují druhý hasicí systém, ale upozornění na požár motoru stále svítí.
Kapitán se soustředí na přistání a první důstojník reguluje výkon jediného funkčního motoru. Letoun se silně třese a do kabiny pro cestující proniká nesnesitelný štiplavý zápach dýmu. Někteří pasažéři křičí strachy, jiní se modlí a další jen strnule sedí, ale všichni jsou přesvědčeni, že se odehrávají poslední okamžiky jejich života.
Je 7 hodin 43 minut a kola hlavního podvozku Airbusu A319 s 80 lidmi na palubě se dotýkají ranveje. Piloti mají ovšem k dispozici jediný reverz neboli zpětný tah motoru, který pomáhá brzdit, nemohou se spolehnout na jeden z hydraulických okruhů a netuší, jak dalece je letoun poškozen. Podaří se jim včas zabrzdit?
Stroj se řítí stále kupředu a praská jedna z pneumatik hlavního podvozku. Ale profíkům za kniplem se přece jen podaří bezpečně zastavit asi ve dvou třetinách 3 900 metrů dlouhé dráhy. Záchranné složky rozmístěné podél ní okamžitě spěchají k letounu a začínají hasit. Po úspěšném zdolání požáru zahajuje palubní personál evakuaci. A teď to nejdůležitější: Všichni cestující a členové posádky opouštějí palubu po svých a bez jediného škrábnutí!
Ale proč vůbec museli takové okamžiky hrůzy prožít? Na to bude hledat odpověď vyšetřovací tým složený z expertů na letecké nehody britského úřadu pro civilní letectví, k nimž se záhy přidají specialisté z NTSB a zástupci firmy Airbus.
Vyšetřovatelé mají k dispozici záznamy z palubních zapisovačů, výpovědi pilotů, cestujících, svědků, řídících letového provozu a v neposlední řadě i letoun jako takový, přesto nebude pátrání po příčinách incidentu tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Experti záhy zjistí, že k úniku paliva došlo v důsledku proražení palivového potrubí úlomky utrženého krytu ventilátoru. Ale stále ne a ne přijít na to, proč se kryty uvolnily a posléze ulomily. Tak nahlédnou do servisních deníků, vyslechnou pozemní personál a zdá se, že jsou na stopě.
Večer před oním osudným vzletem prováděli mechanici společnosti British Airways pravidelnou každotýdenní revizi, která mimo jiné zahrnuje i kontrolu hladiny oleje v generátorech motorů. Aby se k měrce dostali, museli otevřít kryty ventilátorů. To provedli, ale neměli u sebe ty správné nástroje, aby mohli kapoty zavřít a patřičně zajistit proti samovolnému otevření. O několik hodin později se vrátili se správnými instrumenty, jenže se dopustili fatálního omylu. Místo k Airbusu A319 šli k typu A321, stojícímu vedle, u něhož předtím prováděli stejný úkon. V domnění, že správně zajistili kapotáž obou motorů, zapsali provedenou práci do deníku údržby Airbusu A319 a, nic netuše, odebrali se domů.
Ale jak je možné, že si otevřených krytů nevšiml první důstojník při předletové obhlídce stroje? To, že nejsou kryty správně uzavřeny, se pouhým okem nepozná a zámky jsou umístěny mimo dosah a není na ně vidět. Zkrátka, nikdo nepředpokládá, že by před vzletem zůstaly nezajištěny.
Konečně mohou vyšetřovatelé zveřejnit závěrečnou zprávu, která hovoří jasně. Hlavní příčinou incidentu letu British Airways 762 je stanovena hrubá nedbalost mechaniků, kteří nezajistili kryty ventilátorů obou motorů po kontrole hladiny oleje.
Po tomto závažném pochybení přepracovala společnost British Airways pravidla revizí svých strojů, zpřísnila dohled nad pozemním personálem a rozšířila osnovy jejich školení. Zároveň doporučila pilotům věnovat při předletové kontrole větší pozornost řádnému uzavření krytů ventilátorů pohonných jednotek.
Tento incident jen zázrakem neskončil tragicky. Ovšem nejedná se o zázrak seslaný z nebes, nýbrž zázrak v podobě rychlé reakce, správného rozhodnutí a dokonalé koordinace posádky, perfektně vycvičeného palubního personálu a včasného zásahu záchranných složek. A tak to má být!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/9h0aGIlVGuA?si=cXSHvIMqFo0yY6T3
https://youtu.be/RcVycXEinJ0?si=ZW0h0_OXf1K7TEIU
https://youtu.be/k0sVIl76aEU?si=lClPNVnmjZodRO-b
https://youtu.be/it72NAFOdwg?si=x-RsYJXXrmSqkebJ
https://aviation-safety.net/wikibase/320752





