Článek
A jelikož v dobách politického temna neexistoval bulvár ani sociální sítě a téma erotiky a sexu bylo v médiích tabu, příliš se o tehdejších lehkých děvách nemluvilo.
Dřív, než se podíváme na pracoviště socialistických sexuálních utěšovatelek, zavítáme do naší matičky stověžaté z časů Hříšných lidí města pražského. V roce 1918 bylo v Praze registrováno 2 tisíce prostitutek, přičemž v naší metropoli tehdy žilo přibližně 220 tisíc lidí. To je slušný poměr, co? Avšak v roce 1922 vyšel v Československu zákon, který provozování prostituce, tedy sexuálních služeb za úplatu, zakázal.
Ano, zakázal, ale rozhodně nevymýtil, neboť nejstarší řemeslo na světě, jak se této činnosti také říká, existuje od počátku lidstva a bude existovat vždy. Dokonce jsem slyšela z úst sexuologa, že prostituce se objevila na zemi dříve než člověk, tedy homo sapiens, neboť i opice jdou za banán.
Ale přenesme se z pravěku zpět do prvorepublikového Československa. Sexuální pracovnice odsud nezmizely ani nezměnily profesi, jen se přemístily z ulic a vykřičených domů s červenou lucernou do barů a šantánů různých kategorií. Toto prostředí důvěrně známe z legendárního televizního seriálu, jehož hlavním hrdinou byl policejní rada Vacátko.
Erotické služby nepřestaly fungovat ani za druhé světové války, ba právě naopak. A jakpak tomu bylo po únorovém převratu a nástupu komunistů k moci? Ano, vlády a režimy se mění, ale poptávka po sexuálních službách zůstává.
V roce 1948 byly prostitutky nahnány do takzvaných převýchovných táborů, které fungovaly do roku 1951. Jak údajná převýchova probíhala, se mi zjistit nepodařilo.
Jedno je však jisté. Drtivá většina lehkých žen a dívek se po této nucené pauze ke svému řemeslu vrátila. Erotické služby nabízely vesměs v luxusních hotelích a převážnou většinu klientely tvořili cizinci. A samozřejmě také komunističtí pohlaváři, kteří si zvali sexuální pracovnice na své oslavy.
Jelikož za totality musely být všechny ženy, které neměly manžela, oficiálně zaměstnané, jinak by skončily v kriminále za příživnictví, byly prostitutky vedeny kupříkladu jako pokojské či servírky nebo si zkrátka obstaraly jen patřičné razítko do občanky. Některé, ale těch byla menšina, měly opravdu své civilní zaměstnání a prostituci k tomu jako „vedlejšák“.
Pokud poskytovaly služby pánům na plný úvazek, vydělávaly si například v 80. letech kolem 20 tisíc korun měsíčně, což byly obrovské peníze, přibližně šestinásobek tehdejšího průměrného platu. Více jak 40 % výdělku však odevzdávaly zprostředkovatelům, většinou hotelovým recepčním.
A jak to bylo s potíráním tohoto nekalého a zakázaného způsobu obživy? Ne tak žhavé, jak bychom si možná mysleli. Tehdejší mocipáni, respektive jejich ruka zákona v podobě Státní bezpečnosti, poskytovatelky rozkoše totiž potřebovala. A sice jako informátorky, neboť měly přístup k hostům z kapitalistické ciziny, kteří bývali velice často terčem zájmu našich bezpečnostních složek. No a kam policajt nemůže, nastrčí ženskou. Tudíž se prostitutky často stávaly jejich spolupracovnicemi. Jak se říká, něco za něco, v tomto případě cenné informace za přimhouření očí nad nekalým způsobem obživy.
Pak přišla revoluce zvaná sametová a prostituce se z ilegality vrátila opět do ulic, privátů a erotických salónů. To je zkrátka koloběh života a poskytování sexuálních služeb za úplatu bude jeho součástí vždy, neboť zákon trhu hovoří jasně: Když je poptávka, je i nabídka.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://edu.ceskatelevize.cz/video/14509-byl-v-ceskoslovensku-sex-business
https://www.ctidoma.cz/clanek/historie/komuniste-si-s-prostituci-nevedeli-rady-tak-to-soudruzi-resili-po-svem-72716
