Článek
Jmenovala se Lata Brandisová, stalo se tak roku 1937 a pro vítězství si docválala v sedle klisny jménem Norma. Pojďme si o této odvážné, talentované a velice skromné dámě ze šlechtického rodu povědět víc.
Plným jménem Marie Immaculata Brandisová spatřila světlo světa 26. června 1895 v Úmoníně nedaleko Kutné Hory, a to společně se svým dvojčetem, Kristýnou. S ní se také od dětství učila jezdit na koni na zámeckém panství v Řitce, kam se rodina zanedlouho po jejím narození přestěhovala. Lásku ke koním měla patrně v genech, neboť její otec, hrabě Leopold Brandis se jejich chovem zabýval a její prastrýc, hrabě Oktavián Kinský byl dokonce spoluzakladatelem Velké pardubické. Lata s otcem často navštěvovala dostihy v Chuchli a prastrýc byl pro ni velkým vzorem, přesto, že ho znala pouze z vyprávění.
Na počátku minulého století bylo však pro dívku velmi složité prosadit se v čistě mužské záležitosti. Pro ženy byla tehdy účast v dostizích naprosté tabu. První dostihy absolvovala talentovaná mladá dáma ve svých 21 letech, avšak byla na nich spíše trpěna. Ve 20. letech minulého století se začaly jezdit takzvané dámské dostihy, Lata začala vyhrávat, trénovat ve Velké Chuchli a věnovat se tomuto sportu naplno.
Velmi podporována rodinou, zejména otcem a bratrancem Zdenkem Radslavem Kinským, se v roce 1927 poprvé postavila na start Velké pardubické. Získat povolení ke startu ovšem nebylo vůbec jednoduché. Většinu startujících tehdy tvořili důstojníci a soupeřit se ženou bylo pod jejich úroveň. A její případné vítězství by je podle tehdejších pravidel zesměšnilo. Proto podali proti její účasti protest. O ní nakonec rozhodl anglický Královský jockey-club, který s tím absolutně neměl problém. Pouze nařídil, aby měla k dispozici vlastní šatnu.
A Lata se rozhodně nenechala zahanbit. Při svém prvním startu v nejtěžším dostihu našeho kontinentu projela cílem se svojí klisnou jménem Nevěsta na pátém místě. V témže roce jí zemřela matka, vzápětí otec. Další ročníky proto vynechala a svoji druhou Velkou pardubickou absolvovala v roce 1930. V sedle hřebce Norberta obsadila čtvrté místo. O rok později se stejným koněm stála na bronzovém stupínku. Stejně tak v roce 1933, to už ovšem se slavnou klisnou Normou, tehdy šestiletou. O rok později své umístění společně ještě vylepšily, skončily druhé.
V roce 1935 na stupně vítězů nedosáhly, ale jejich slavný den měl teprve přijít. A také přišel, 17. října 1937. Favoritem dostihu byl německý kůň Herold, dvojnásobný vítěz Velké pardubické, kterou v této době vyhrávali pouze němečtí koně. Ten však upadl na Taxisu a jezdec Oskar Lengnik si zlomil klíční kost. Přesto znovu nasedl a do cíle dojel třetí. Druhou příčku obsadil valach Quixie, vedený Willibaldem Schlagbaumem. A Lata Brandisová v sedle své desetileté Normy zvítězila o sedm délek.
Tomuto triumfu českých barev přihlíželo čtyřicet tisíc diváků. Následovaly mohutné oslavy, neboť Československo se konečně po mnoha letech dočkalo vítězství. A co víc, přinesla mu ho žena!
Druhá světová válka přerušila Velkou pardubickou na celých devět let. Lata je prožila spolu se svými sestrami na zámečku v Řitce a v omezených podmínkách dál trénovala v Chuchli. Po válce se ještě několikrát postavila na start tohoto slavného dostihu, ale na své předválečné úspěchy již nenavázala.
Při svém posledním startu v roce 1949, kdy reprezentovala státní hřebčín Slatiňany, se při pádu těžce zranila. Tento smolný závod ukončil její jezdeckou kariéru. Zámek v Řitce byl znárodněn a rodina se musela vystěhovat. V roce 1965 si na ni konečně pořadatelé Velké pardubické vzpomněli a pozvali ji jako čestného hosta.
V roce 1980 se přestěhovala ke svému synovci na štýrský zámek Reiteregg, kde následujícího jara 12. května 1981, v požehnaném věku 85 let, zemřela.
Odkaz jediné vítězky nejtěžšího kontinentálního překážkového dostihu žije dál. Rod Brandisů opět sídlí na zámečku v Řitce, provozují zde koňskou stáj jménem Norma a také tu můžete navštívit muzeum této odvážné dámy, která úspěšně bořila mýty a tradice tehdejší doby.
Aby byl výčet žen, které uspěly v tomto slavném dostihu, kompletní, připomeňme si ještě jméno Evy Palyzové, která v sedle Cavaleta projela v roce 1965 cílem druhá. A z čestné lóže jí tleskala i Lata Brandisová. Stejný úspěch, tentokrát s koněm Metálem se jí povedl ještě v roce 1971. A tento prestižní dostih úspěšně dokončila i žokejka a trenérka Martina Růžičková, manželka nedávno zesnulého herce Rudolfa Jelínka. Povedlo se jí to v roce 2014.
Dočkáme se ještě dalších ženských jmen na startu a v cíli této legendární steeplechase?
Zdroje informací: https://zavodistepardubice.cz/134-velka-pardubicka-se-slavia-pojistovnou/ https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Lata_Brandisov%C3%A1 a návštěva + propagační materiály zámku Karlova Koruna
