Článek
A nejčastější příčina je ta nejbanálnější. Piloti zkrátka zapomenou přeladit na novou frekvenci.
Let Learjet 35, kterému se budeme věnovat v následujícím příběhu, se však odmlčel navždy.
Je pondělí 25. října 1999, 8 hodin 30 minut a na mezinárodním letišti v Orlandu na Floridě se připravuje ke startu posádka soukromého tryskáče Learjet 35. Má namířeno do Dallasu v Texasu s VIP pasažéry. Na palubu nastupuje přední americký golfista, dvojnásobný vítěz US Open Payne Stewart s třemi obchodními společníky. Payne je na vrcholu své kariéry, vyhrává jeden turnaj za druhým a je oslavován všude, kde se objeví.
V kokpitu dvoumotorového proudového bussines jetu kraluje zkušený dvaačtyřicetiletý kapitán Michael Kling, který má na svém kontě 4 300 letových hodin. Kromě Learjetu vlastní pilotní licenci i na Boeing 707 a 737. Než nastoupil k civilní aviacii, působil dlouhá léta u armády. Mimo jiné létal s Boeingem E3 Sentry, který u nás známe jako letoun včasné výstrahy (AWACS). K ruce má první důstojnici, sedmadvacetiletou Stephanii Bellegarrigue. Ta strávila za kniplem 1 750 hodin, ale na Learjetu teprve sbírá zkušenosti. Kapitán Kling bude na tomto letu pilotem řídícím a Stephanie má za úkol zajišťovat spojení se zemí a monitorovat přístroje.
Krátce po 9. hodině obdrží posádka povolení ke vzletu a v 9 hodin 19 minut se špičkový letoun, kterému se přezdívá Ferrari mezi bussines jety, odlepí od země. Vzlet proběhne naprosto standardně, posádka aktivuje autopilota a nastavuje stoupání do cestovní hladiny tři devět nula, tedy 39 000 stop, což představuje 11 887 metrů. Tyto malé, ale velice rychlé tryskáče běžně létají ještě ve větších výškách, klidně i 41 000 stop, tedy 12,5 kilometru, což má své nesporné výhody. Se stoupající výškou klesá hustota vzduchu a tudíž i spotřeba paliva a stroj může letět rychleji.
14 minut po startu ve vzdálenosti 120 kilometrů od výchozího letiště předává dispečer let Learjet 35 svým kolegům v dalším oblastním centru řízení letového provozu. Loučí se s piloty a hlásí jim novou frekvenci, na kterou mají přeladit radiostanici. Přebírající dispečer se s nimi snaží spojit. A nedaří se mu to.
Řídící jsou zvyklí, že sem tam nějaká posádka zapomene nastavit novou frekvenci, zvláště takhle brzy po startu, tak chvíli počká a zkouší to znovu. A zase nic. Na obrazovce radaru letoun vidí, ale něco tu nehraje. Dosáhl stanovené cestovní hladiny tři devět nula, ale nezůstal v ní, stoupá dál. Dispečeři zkoušejí jinou frekvenci, ale stále stejný výsledek, na druhém konci zlověstné ticho. Požádají tedy o pomoc piloty strojů letících poblíž. Ani jim se nepodaří s němým letem spojit.
Od vzletu uplynulo 29 minut a podle letového plánu má Learjet zatočit doleva a pokračovat na západ. Pokud tak neučiní, potvrdí se, že stroj nelze ovládat, nikdo ho neřídí nebo vládu nad ním převzali únosci. Napětí v řídícím centru by se dalo krájet. Nastává okamžik pravdy. Let Learjet 35 skutečně kurz nemění, pokračuje v původním směru a stále stoupá.
Dispečeři vyhlašují stav nouze a informují experty z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických. Aby zjistili, co se stalo, vysílají k oněmělému stroji stíhací letouny F-16 protivzdušné obrany. Od posledního kontaktu s posádkou Learjetu uplynula více jak hodina. Ten mezitím vystoupal do 45 000 stop, letí úplně jinam a co je nejhorší, za několik málo minut se ocitne nad hustě osídlenou oblastí. Nikdo neví, na jak dlouho mu vystačí palivo, než se zřítí. Experti z NTSB proto shánějí specialistu z firmy Learjet, který by jim mohl pomoci. Mají obavy, aby bussines jet, coby neřízená střela, nezasáhl více jak půlmilionové město Memphis. Odborník na tento typ letounu dokáže poměrně přesně spočítat, jak daleko s konkrétním množstvím paliva stroj doletí, a tak určit místo, kde se zřítí.
Experti z NTSB společně se zástupci firmy Learjet probírají všechny možnosti, jak zabránit katastrofě. Letadlo naštěstí zdárně přeletělo nad Memphisem a ve výšce 46 400 stop, což je 14 142 metrů míří dál. Jenže následují další hustě osídlené aglomerace. Stíhačky už ho dohánějí a jejich piloti se rovněž pokoušejí navázat s němou posádkou spojení. Marně, odpovědí je hrobové ticho. Mezitím specialista z firmy Learjet spočítal, že by letu duchů mělo dojít palivo nad Jižní Dakotou.
Piloti F-16 zbloudilý soukromý letoun právě dostihli, nevidí na něm žádné vnější poškození a oba motory pracují. Letí co nejblíže v domnění, že uvidí, co se děje v kokpitu. Jenže ouha, všechna okna jsou zamrzlá a dovnitř vůbec není vidět. Z toho experti usoudí, že lidé na palubě včetně posádky jsou buď v bezvědomí nebo mrtví. Je jasné, že se letadlo zřítí, tomu nelze zabránit. Otázkou je, kam. Zasáhne obytné budovy, spadne na dálnici nebo do pole? To nikdo neví a nelze to nijak ovlivnit.
Řídící letového provozu odklánějí z inkriminované oblasti všechny lety a víc udělat nemohou. Learjet je ve vzduchu téměř 4 hodiny, blíží se do vzdušného prostoru Jižní Dakoty a co nevidět mu dojde palivo. A taky, že ano. 10 minut po 12. hodině hlásí pilot F-16, že se nezadržitelně řítí k zemi. Kam dopadne? Posádce stíhačky mizí v mracích, ale jakmile také sklesají, zahlédnou hořící trosky. Learjet 35 alias letadlo duchů se šesti lidmi na palubě skončilo 2 400 kilometrů dlouhou pouť na louce v Jižní Dakotě. Jen zázrakem nepřišel o život nikdo na zemi. Ale pro řídící letového provozu a odborníky z NTSB to byly pořádné nervy.
Experti na letecké nehody musí nyní zjistit, proč k havárii došlo. Pečlivě zkoumají místo dopadu a připadají si jako archeologové, neboť letoun se při nárazu v rychlosti 800 km/h doslova zavrtal do země. Prosívají každou hrst zeminy jako kdyby hledali artefakty z doby bronzové. Najít tisíce úlomků a zjistit, z jaké části stroje pocházejí, je téměř nadlidský úkol. Ale jinak záhadu letu Learjet 35 nerozluští.
Měl by jim pomoci záznam z černé skříňky, ale nejprve ji musí najít. Malé obchodní letouny mají jen jednu, a sice záznamník hovorů v kokpitu. A vyšetřovatelé ho skutečně záhy najdou, ale poví jim něco nového? Popravdě řečeno, moc se z něho nedozví. Na záznamu totiž nikdo nemluví. Nicméně pár důležitých poznatků přeci jen získají. V kokpitu je slyšet řada alarmů a varování a jedno z nich potvrdí jejich domněnku. Příčinou havárie byla ztráta tlaku v kabině, takzvaná dekomprese. Ale proč si piloti nenasadili kyslíkové masky? To se dozvíte za chvilenku.
Hypoxie nebo-li nedostatek kyslíku v organismu přichází velice rychle, přibližně po 15, maximálně 20 sekundách. Projevuje se zpomalenými reakcemi, rozostřeným viděním a hlavně neschopností logicky uvažovat. Posléze člověk upadne do bezvědomí a následuje smrt.
Zjistí experti, proč k dekompresi na palubě špičkového letounu došlo? Aby dokázali na tuto otázku odpovědět, potřebují ve změti trosek najít části přetlakového systému. Jenže naleznou pouze nepatrnou a ještě ke všemu značně poškozenou část. Dekompresi mohla způsobit závada na takzvaném průtokovém ventilu. Podrobným zkoumáním dojdou specialisté k závěru, že při dopadu stroje na zem byl ventil přívodu vzduchu uzavřený. Ale je na vině posádka, která ho zapomněla před vzletem otevřít nebo se zařízení porouchalo za letu? Znovu poslouchají záznam rádiové komunikace s řízením letového provozu. Pokud by piloti skutečně opomněli ventil otevřít, projevila by se u nich hypoxie okamžitě po dosažení výšky 10 000 stop. Jenže tomu tak nebylo, ještě ve 24 000 stopách hovořili s dispečery zcela normálně. Ale o 4 minuty později už se nehlásili. Co se během této doby stalo, se už asi nikdy nedozvíme. Havárie letu Learjet 35 tak zůstane navěky zahalena rouškou tajemství.
A další záhada, proč si piloti nenasadili kyslíkové masky, když v kokpitu zněl nepřeslechnutelný alarm upozorňující na ztrátu tlaku v kabině? Mohl za to jeden jediný list papíru, který se nazývá kontrolní nouzový seznam úkonů při ztrátě tlaku vzduchu. Ten obsahuje řadu bodů, podle nichž musí posádka v této krizové situaci postupovat. Jistě byste očekávali, že pokyn k nasazení kyslíkových masek bude na prvním místě. Kdepak, ani náhodou! Sáhodlouhým větám v tomto manuálu pro kritickou situaci nerozumí ani kovaní odborníci. Jsou na konci stránky a o nasazení kyslíkových masek ani zmínka. Je to jasné, než piloti k tomuto bodu došli, upadli do bezvědomí.
Po této havárii vydal americký federální úřad pro letectví nařízení, podle něhož musí být v kontrolním nouzovém seznamu úkonů při ztrátě tlaku v kabině uveden pokyn k nasazení masek na prvním místě. To ovšem nic nemění na faktu, že kvůli jednomu zpackanému nouzovému seznamu přišlo zbytečně o život 6 lidí včetně amerického šampiona v golfu.
Alespoň jedno pozitivum na závěr. Můžeme hovořit o zázraku, že obětí nebylo mnohem víc. Obyvatelé Jižní Dakoty měli zkrátka štěstí v neštěstí.
Zpracováno na základě těchto zdrojů:
https://youtu.be/nMUxSu-s6oQ?si=4GyaPqMmVqoAizvf
https://youtu.be/ne3nvQjgRwU?si=mqVAMnq-YifbShEo
Payne Stewart’s Final Flight: The Learjet 35 Tragedy That Stunned The Aviation World https://avgeekery.com/payne-stewart-final-flight-learjet-35/
