Článek
I ten největší hulvát najednou nezná vulgarismy a mluví téměř spisovnou češtinou. I ten největší grázl a ranař vyměkne a chová se slušně. Dokonce i ti nejtěžší zločinci zjihnou při pohledu na rozzářený vánoční stromeček, při zpěvu koled mají slzy na krajíčku a možná si i vzpomenou, jak šťastné a veselé byly Vánoce na svobodě. Lakomcům, kteří by si nechali pro korunu vrtat koleno a během roku nepustí na charitu ani ň, jako mávnutím kouzelného proutku změkne srdce a zapojí se do dobročinné akce. Zapomnětlivci si zázrakem vzpomenou, že mají ještě rodiče a navštíví je v důchoďáku i mimo výplatní termín důchodů. Ani děti nezlobí a neodmlouvají, protože se od brzkého rána nemohou dočkat Ježíška a zbytek svátků jsou zaměstnáni cupováním papíru, rozbalováním a zkoumáním dárků, mezi nimiž kolikrát nejsou ani vidět. Taťka, co celý rok tráví večery v křesle před magickou obrazovkou ve vytahaných teplákách a roztrhaném triku, třímaje v jedné ruce ovladač a v druhé lahváče, si sedne způsobně ke stolu, dokonce v džínách a košili. Jíme běžně z talířů typu „co dům dal“ a někdy rovnou z papíru. Teď vytáhneme sváteční ubrus z výbavy, památeční servis po babičce a parádní broušené skleničky, notně zaprášené od minulých Vánoc a stolujeme podle bontonu. Nikdo se nenimrá v jídle a neofrňuje nos, protože na kapra a salát se všichni těšili celý rok, dokonce i nášup si dají. Bezvěrci, kteří nepáchnou do kostela, jak je rok dlouhý, spěchají na půlnoční mši, aby byli „in“ a kdyby to uměli, tak by se i modlili. Chrám Páně je narvaný k prasknutí tak, že nejdou ani zavřít dveře. V dávných dobách na počest narození Ježíše Krista umlkly i zbraně, bohužel to už dnes neplatí. Tři sváteční dny utečou jako bublinky ze šampáňa, shodíme slavnostní masky a vše se vrací do starých kolejí: hulvát je sprostej jak dlaždič, recidivista opět loupí a vraždí, takže příští Vánoce oslaví zase v lochu. Lakomec obrací každou korunu, děti hodí nové hračky do kouta a znovu zlobí. Fotr si navlíkne tepláky, otevře lahváče a jede se dál! A kam se poděla láska k bližnímu, vlídnost, vstřícnost, laskavost, dobrosrdečnost, co tu ještě včera byla? No, tam…. Takže správná odpověď je za B, protože pokud by Vánoce měly skutečně čarovnou moc napravovat hříšníky, vylepšovat charaktery, rovnat páteře, naučit lidi lásce, vlídnosti, ohleduplnosti, porozumění, pak by byl na světě ráj. Přejeme si všichni navzájem šťastné a veselé Vánoce, ale šťastni bychom měli být po celý život!
