Článek
Ale já bych byla pro všema deseti, neboť dnešním mladým mužům, zejména mamánkům a tlouštíkům, pro něž je pohyb cizí slovo, by vojna rozhodně prospěla.
Naučila by je například samostatnosti a konečně jim přestřihla pupeční šňůru. Pak bych nebyla svědkem takovéto scény: Bývalý kolega z kanceláře, věkem dost přes třicet, svobodný, bydlící dosud s rodiči. Kolem desáté dopolední přichází jeho maminka, celá rudá, udýchaná, v očích hrůzu. Proboha, co se stalo, pomyslím si a jako každá správná zvědavá baba pozoruji, co se bude dít. V tom strážkyně rodinného krbu pokládá na stůl květovanou tašku a praví: „Pavlíku, zapomněl sis doma bačkůrky a ještě jsem ti přinesla svačinku“. Ne, to není žert, to je fakt. Já na jeho místě bych se propadla hanbou a to jsem ženská.
A taky by naši leniví mladíci získali fyzičku a konečně vstali od počítačů a mobilů. A takové obrazy, jaké vám teď popíšu, by zůstaly jen vzpomínkami na doby dávno minulé: Jdeme na hrad, který středověcí stavitelé umístili z taktických důvodu na kopci. Cesta ze základního tábora u parkoviště se vine dokola, tudíž výstup není nijak náročný. Zvládají ho malí školáci i parta zahraničních důchodců. Na chvostu procesí se drží skupinka čtyř mladíků, tak kolem dvacítky, s nezbytnými energetickými nápoji v rukou a kapucemi na hlavě. A zdá se, že nápoj jim příliš energie nedodává, neboť se plazí do kopce rychlostí splašeného hlemýždě a funí, jako kdyby právě uběhli maraton. Když se konečně doplácají nahoru, obsadí první lavičku a skloní hlavu ke svým magickým displejům, zatímco senioři už drahnou dobu pobíhají kolem hradeb a kochají se panoramaty.
A taky by se naši hoši naučili na vojně uklízet. Tuhle jsem navštívila jeden studentský byt, obývaný třemi mladíky a málem mě trefil šlak. Rázem jsem se totiž ocitla na skládce směsného odpadu a když jsem si chtěla sednout, musela jsem si uklidit.
A pár měsíců od rodičů by jinochy též naučilo zodpovědnosti. Za našeho mládí byli pánové krátce po dvacítce již vesměs ženatí a museli se postarat o rodinu, častokrát děti a ženu na mateřské. Dnes se snaží co nejdéle studovat, bydlet v mama hotelu, vymetat večírky a užívat si bohémského života. A nebo, což je ještě horší, nedělat vůbec nic.
Á, už vás slyším. Říkáte si, co může ženská kázat o vojně, když na ní nikdy nebyla. Ano, nebyla, ale vyslechla jsem mnoho a mnoho historek od rodinných příslušníků a přátel, kteří ji absolvovali a nezdá se, že by na nich zanechala nějaké negativní následky. Naopak, kdyby ji nezažili, nemají dodnes co vyprávět v hospodě u piva. Mám ve svém blízkém okolí i absolventy vysokých vojenských škol a nejsou to žádné zelené mozky jako major Terazky, ale velice milí, pohodoví a vysoce inteligentní lidé.
Zkrátka, taková roční reality show se zbraní v ruce by byla dnešním mladým mužům určitě ku prospěchu. Ukázala by jim, že život není jen procházka růžovou zahradou, naučila je samostatnosti, odolnosti a překonávání překážek. Vždyť, co si budem povídat, opravdoví chlapi z naší společnosti mizí.
