Článek
Ke srážkám letadel ve vzduchu však dochází zcela výjimečně. Jednu z nich si právě teď dopodrobna rozebereme v příběhu letu Pacific Southwest Airlines 182.
Je obyčejné pondělní ráno, 25. září 1978 a na mezinárodní letiště Lindberg Field v San Diegu, druhém největším městě Kalifornie, míří Boeing 727 společnosti Pacific Southwest Airlines. Před několika hodinami vzlétl ze Sacramenta, a po mezipřistání v Los Angeles ho čeká druhá etapa letu do cílové destinace. O 128 pasažérů pečují 4 členové palubního personálu a v kokpitu sedí jedna z nejzkušenějších posádek společnosti PSA. Velí jí dvaačtyřicetiletý kapitán James McFeron, který u Pacific Southwest Airlines létá dlouhých 17 let. Za kniplem dopravních letounů strávil 14 382 hodin, z toho 10 482 na Boeingu 727. Pro tentokrát bude monitorovat přístroje a zajišťovat komunikaci se zemí. Úloha řídícího pilota připadla prvnímu důstojnikovi, osmatřicetiletému Robertu Foxovi, který pro PSA pracuje 9 let. Na svém kontě má 10 049 hodin a více jak polovinu z nich absolvoval právě na tomto typu stroje.
Dvojici pilotů doplňuje ještě čtyřiačtyřicetiletý palubní inženýr Martin Wahne, rovněž dlouholetý pracovník PSA, který strávil ve vzduchu 10 800 hodin a Boeing 727 zná do nejmenších detailů. Zkrátka, zkušenější posádku byste hned tak nenašli. Další tři desítky zaměstnanců letecké společnosti Pacific Southwest Airlines sedí v kabině pro cestující. Jako pasažéři letu 182 se vracejí z cest a dovolených na svoji hlavní základnu v San Diegu.
Tamější mezinárodní letiště Lindbergh Field patří k nejvytíženějším vzdušným přistavům s jednou ranvejí v celých Spojených státech a ještě ke všemu se nachází v samém centru více jak milionového města. Přibližovací manévry tak vyžadují od pilotů i dispečerů naprosté soustředění a profesionalitu. Kolem letiště se pohybuje v jeden okamžik i několik desítek letounů včetně vojenských a soukromých. A právě jeden z nich, malá Cessna 172, bude hrát v našem dnešním příběhu rovněž stěžejní roli. Ale nepředbíhejme.
Přibližně v polovině hodinového letu začíná posádka Boeingu 727 klesat z cestovní hladiny a v 8 hodin 53 minut navazuje spojení s dispečery přibližovací služby v San Diegu. Obdrží povolení k vizuálnímu přiblížení a k sestupu do 7 000 stop nebo-li 2 134 metrů.
A posádka zmiňované Cessny 172? Tu tvoří instruktor a žák, kteří na jednom z nejrušnějších letišť v Kalifornii trénují přistání podle přístrojů. Zdá se vám to nesmyslné? Mně taky, ovšem v Americe to bývá běžné.
Ale vraťme se zpět na palubu Boeingu 727 PSA. Řídící letového provozu upozorňuje jeho posádku na provoz před nimi. Na kolizním kurzu letí stejným směrem, ale značně pomaleji, právě Cessna letecké školy. Jelikož Boeing provádí vizuální přiblížení, je výhradně na posádce, jak si s touto situací poradí. Piloti se při tomto způsobu přiblížení orientují svým zrakem a dispečer do procesu nijak nezasahuje. Tak hovoří předpisy.
Personál dopravního letounu připravuje kabinu, piloti ho konfigurují na přistání a řídící letového provozu je znovu upozorňuje na kolizní provoz. Posádka konečně potvrdí, že má Cessnu v dohledu a zároveň přelaďuje na frekvenci řídící věže letiště Lindbergh Field. Je přesně 9 hodin, piloti stále sledují cvičný letoun a najednou jim zmizí. Dovtípí se tedy, že ho minuli a to je asi poslední myšlenka, co jim probleskne hlavou.
O sekundu později se oba letouny srazí a rozpoutá se hotové peklo. Cessna při nárazu fatálně poškodí pravé křídlo Boeingu, z něhož začne vytékat palivo, které okamžitě vzplane. O síle nárazu vypovídá fakt, že malý letoun se snáší k zemi v podobě tisíců drobných úlomků připomínajících trsátka na kytaru. Piloti Boeingu se snaží silně poškozený stroj udržet ve vzduchu, ale nemají šanci. Náraz poškodil jeho řídící systémy a stává se naprosto neovladatelným.
Posádka ještě stihne vyslat signál nouze a pak se hořící Boeing se 135 lidmi na palubě nezadržitelně řítí k zemi. Jeho poslední okamžiky zachytí čistě náhodou objektivem svého fotoaparátu profesionální fotograf. Řídícím na věži v San Diegu splynou na obrazovce radaru ikonky obou letů a zmizí. Okamžitě po přijetí signálu MAYDAY aktivují veškeré záchranné složky a jsou v šoku. Stalo se to, co pro ně do té doby bylo pouze noční můrou, v jejich vzdušném prostoru se srazila dvě letadla. Jak se to mohlo stát? Posádka Boeingu je ještě 35 sekund před katastrofou ujišťovala, že Cessnu vidí!
Boeing 727 se 135 lidmi na palubě dopadá do obytné čtvrti města San Diego. Tragédii nikdo nepřežije. Náraz a následný mohutný požár zničí 22 domů. Kromě všech osob na palubách obou letounů přijde o život ještě 7 místních obyvatel a dalších 9 utrpí vážná zranění. Hasiči, kteří jsou na místě téměř okamžitě, bojují s ohnivým živlem, notně přikrmovaným tunami leteckého paliva, několik hodin.
Všichni obyvatelé města i širokého okolí jsou v šoku, stejně jako rodiny obětí. Ty chtějí co nejdříve znát, proč k tomuto neštěstí došlo. I záchranáři, kteří za léta praxe viděli ledacos, jsou na pokraji zhroucení. Nelze rozeznat, co jsou trosky letounu, co zničené automobily či ruiny domů.
Uplynuly pouhé 2 hodiny od havárie a na místo se sjíždějí experti na letecké nehody z Národního úřadu pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických. Pečlivě dokumentují místo dopadu Boeingu a pár bloků od něho nacházejí trosky Cessny. Vědí pouze, že se letouny srazily a zjistit proč, bude vskutku tvrdý oříšek. Aby ho dokázali rozlousknout, potřebují nalézt černé skříňky.
Než se jim to podaří, soustředí se výpovědi svědků. Většina z nich slyšela obrovskou ránu a pak pozorovala padající trosky Cessny a hořící Boeing řítící se k zemi. 16 z 220 vyslechnutých lidí údajně vidělo ve vzduchu dokonce 3 letadla blízko sebe, ale jak ke srážce došlo a co se dělo bezprostředně před ní, nezaregistroval nikdo.Výpovědi expertům příliš nepomohou, tak se zaměří na technický stav obou strojů. Po pečlivém prostudování záznamů o údržbě mohou zkonstatovat, že oba letouny byly ve skvělé kondici a bylo o ně řádně pečováno.
Po několika dnech usilovného pátrání konečně objeví ve změti trosek zapisovač letových údajů i záznamník hovorů v kokpitu a okamžitě je odesílají do laboratoře NTSB ve Washingtonu. Mezitím, než obdrží dešifrovaná data, promluví si vyšetřovatelé s dispečery. Potřebují znát trajektorii letu Pacific Southwest 182 i výcvikové Cessny. Ale nic, co by posunulo vyšetřování dál, nezjistí. Podle sdělení řídících letového provozu o sobě obě posádky věděly, což záhadu střetu ještě víc prohlubuje.
Experti dosud nemají k dispozici výstupy z palubních zapisovačů, které by mohly odpovědět na otázku, kdo kolizi zavinil. Dozví se to ze záznamu obrazovky radaru řízení letového provozu? Z něj je patrné, že Boeing narazil do Cessny zezadu. Ta těsně před srážkou nečekaně uhnula doprava. Kdyby nevybočila z kurzu, ke srážce by nedošlo.
Žákům se čas od času stává, že při letu podle přístrojů vybočí. Instruktor si toho měl všimnou a stroj srovnat. Ale stejně to nedává smysl. Kdyby posádka Boeingu dodržela bezpečnou vzdálenost, musela by i tuto nestandardní situaci hravě zvládnout.
Vyšetřovatelé konečně obdrželi záznam hovorů z kokpitu. Pomůže jim tento zapeklitý případ objasnit? Soustředí se na posledních pár minut záznamu a nestačí se divit. Piloti dvakrát potvrzují dispečerovi, že Cessnu vidí a vyhnou se jí. Náhle jim však zmizí ze zorného pole. Usoudí, že ji minuli, místo aby ztrátu vizuálního kontaktu ohlásili řídícímu letového provozu. A kam se jim ztratila? Byli tak blízko ní, že ji přes nos Boeingu neviděli. Jak byli zaujati konfigurací letounu na přistání, nedívali se z okna a netušili, že se k Cessně přiblížili na pár metrů. A dál už to znáte.
O osudu 144 lidí rozhodla jediná nevyřčená věta. Kapitán letu Pacific Southwest Airlines 182 měl okamžitě po ztrátě vizuálního kontaktu s Cessnou informovat řízení letového provozu. Místo toho jen prohodil cosi v tom smyslu, že ji asi minuli a nebylo jasné, zda se jedná o větu oznamovací či tázací. Proto na ni dispečer nijak nereagoval.
Na jaře roku 1979 vydává Národní úřad pro bezpečnost dopravy Spojených států amerických závěrečnou vyšetřovací zprávu. Ta uvádí jako příčinu havárie letu Pacific Southwest Airlines 182 selhání lidského faktoru. Piloti Boeingu 727 nereagovali správně na přítomnost letounu na kolizním kurzu. Při konfigurování stroje na přistání ztratili výcvikovou Cessnu z dohledu a nabyli přesvědčení, že ji mezitím minuli. Svůj podíl viny nese i posádka Cessny, která bez vědomí dispečerů vybočila z kurzu. Závěrečná zpráva rovněž poukazuje na nutnost zlepšení systému řízení letového provozu na letišti Lindbergh Field.
Za 3 roky po této tragické havárii začali výrobci dopravních letounů do svých strojů instalovat takzvaný antikolizní systém TCAS, který včas upozorní piloty na letouny pohybující se nebezpečně blízko. Od roku 2005 je povinný pro všechny komerční letouny nad 5,7 tuny nebo s kapacitou více jak 19 míst. A ty nejvyspělejší se umí i sami vyhnout, takže pravděpodobnost srážky letounů ve vzduchu je mizivá.
Mimochodem, nejnebezpečnější součástí letu je cesta na letiště. Tak na sebe dávejte pozor!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/9n-tKAix2JI?is=sev6Ca3F7JpCYHEW
https://youtu.be/ja-hDQzyC6U?is=0×9bXs3PY6mcRPew
https://youtu.be/wnQlGO4LCQQ?is=vMuYXnnYWI_LTyW8
Accident Boeing 727-214 N533PS, Monday 25 September 1978 https://share.google/goKnYeNxVtuWDHl1T
