Článek
Ano, po ukončení závodní kariéry se vrhnul na podnikání v letecké dopravě. A proč zrovna v této oblasti? Za svoji dlouhou úspěšnou závodní kariéru zcestoval celý svět a na základě ne vždy nejlepších zkušeností s leteckou dopravou, se rozhodl nabízet pasažérům na dálkových trasách vysoce kvalitní služby, to znamená pohodlnější cestování s plným servisem na palubách nových strojů. Zakládal si na pěkném interiéru letounů, perfektně vyškoleném personálu a dokonalé obsluze.
O to větší šok pro něho byl, když jeden z jeho letounů postihla tragická havárie. A právě o ní a jejich příčinách si nyní povíme víc.
Je nedělní večer, 26. května 1991 a na mezinárodním letišti v thajském Bangkoku se připravuje ke vzletu posádka Boeingu 767 společnosti Lauda Air. S 213 pasažéry, o něž se bude starat 10 členů posádky, má namířeno do Vídně. Jedenáctihodinovému letu velí osmačtyřicetiletý velice zkušený kapitán Thomas Welch, který strávil v kokpitu dopravních letounů již více než 12 000 hodin. Na postu druhého pilota mu sekunduje jedenačtyřicetiletý Josef Thurner, který také není žádným nováčkem.
Předletová příprava proběhne v naprostém pořádku a ve 23:02 místního času obdrží piloti téměř nového Boeingu 767 povolení ke vzletu. Ten se jeví zcela standardně a stroj stoupá do určené letové hladiny, řídí ho autopilot, posádka monitoruje let a sleduje přístroje.
A v tom se to stane. Z ničeho nic začne letoun ztrácet stabilitu a prudce klesat. Mezi cestujícími vypukne panika a piloti se perou s řízením. Snaží se stroj řítící se k zemi ovládnout. Marně, naprosto nad ním ztracejí kontrolu. Obří Boeing není stavěný na obrovské zatížení způsobené střemhlavým letem, ve vzduchu se rozpadá a zřítí se do neproniknutelné džungle asi 180 kilometrů severozápadně od Bangkoku.
Nikdo z 223 lidí na palubě tuto tragickou havárii nepřežije. Niki Lauda se o ní dozvídá od vídeňských televizních zpravodajů a okamžitě letí na místo neštěstí.
Havárie se jeví jako jedna velká záhada. Piloti nehlásí žádné problémy ani nevyšlou signál Mayday a po dvaceti minutách letu stroj najednou zmizí z radarů a zbyde z něho hromada trosek. Je to vůbec poprvé, co havaroval Boeing 767 a odpověď na otázku proč, budou hledat vyšetřovatelé z amerického národního úřadu pro bezpečnost dopravy (NTSB), k nimž se přidávají i experti z firmy Boeing. A nemalý podíl na vyšetření nehody bude mít i sám majitel letecké společnosti, ale nepředbíhejme.
Trosky stroje jsou rozesety na obrovském, těžko přístupném území. Náročný terén, vysoká teplota a vlhkost vzduchu dá expertům pořádně zabrat. A záhy vyvstává další problém. Na místě tragédie se to doslova hemží místními obyvateli, kteří si přivlastňují vše, na co přijdou. Neštítí se ani okrádat nebožtíky a odnášejí si i části letounu. Tomu je třeba okamžitě zamezit, neboť by mohly zmizet klíčové důkazy, jako například černé skříňky.
Jak jsem již nakousla, trosky jsou rozesety na obrovské ploše čítající 2,5 kilometrů čtverečních, tudíž mají vyšetřovatelé jasno v tom, že se letoun rozpadl ještě ve vzduchu. Podle vypovědí svědků vybuchl a hořící části dopadly na zem postupně. Odborníci tedy musí vyvrátit nebo potvrdit možnost teroristického útoku v podobě bomby na palubě nebo zasáhu raketou. Této možnosti nahrává i fakt, že se na palubě nacházel protidrogový poradce OSN, který pomáhal thajské vládě potírat distribuci heroinu.
A tak vyšetřovatelé hledají stopy po výbušninách. Marně, ani ťuk, tudíž mohou teroristický čin vyloučit. Společně s nimi pracuje i Niki Lauda, který má eminentní zájem na co nejrychlejším objasnění příčin havárie, jejímž rozsahem je naprosto zdrcen.
Poté obrátí experti svoji pozornost k černým skříňkám a doufají, že data ze zapisovače letových údajů a záznamníku hovorů v kokpitu, je k objasnění příčiny dovedou. Odesílají tedy zařízení k dešifrování do ústředí amerického úřadu pro bezpečnost dopravy ve Washingtonu, kde mají pro tyto účely nejmodernější vybavení na světě.
Motory se daří expertům najít až po několika dnech a když je spatří, nevěří vlastním očím. Levý má totiž plně vysunutý obraceč tahu nebo-li reverz, přitom každý letoun je vybaven ochranou, která má jeho vysunutí za letu zamezit. Jen pro úplnost, reverz pomáhá letounu zastavit a tudíž se aktivuje až po dosednutí na ranvej. Odborníci z firmy Boeing jsou však přesvědčeni, že případné vysunutí reverzu za letu havárii způsobit nemůže. Zkušební piloti prováděli před uvedením Boeingu do provozu příslušné testy a s vysunutým zpětným tahem bezpečně přistáli.
Vyšetřovatelé jsou zmateni, ale nabývají přesvědčení, že vysunutý reverz s nehodou nějakým způsobem souvisí. Bohužel, zapisovač letových údajů více světla do vyšetřování nevnese, je natolik poškozený, že z něho nelze získat žádná data. Záznamník hovorů v kokpitu havárii přežil. Přinese on nějaké důkazy?
Ze záznamu je patrné, že řídícím pilotem je kapitán, druhý pilot monitoruje přístroje a komunikuje s řízením letového provozu. Po pěti minutách letu si posádka všimne rozsvícené výstrahy ventilů obraceče tahu u levého motoru. Z příručky zjišťují, že tato výstraha nepředstavuje žádné nebezpečí a má jen informativní charakter. Za chvilenku se sám od sebe vysune levý obraceč tahu a nastává peklo. Po pouhých 22 sekundách se letoun rozpadá.
Nyní je Niki přesvědčen, že nehodu nezpůsobili piloti ani jeho letecká společnost, ale samovolné vysunutí reverzu. Vyšetřovatelé se vracejí zpět na místo havárie a doufají, že najdou důkazy, které Laudovu teorii potvrdí. Spoléhají na data z řídící jednotky motoru. Opravdu ji najdou a zjistí z ní důležitá fakta. Po vysunutí reverzu postupuje kapitán naprosto správně, nastavuje motory na volnoběh a k levému uzavírá přívod paliva. Jenže o pár vteřin později se Boeing 767 řítí k zemi téměř rychlostí zvuku.
Lauda dělá vše pro to, aby očistil jméno své společnosti. Míří na ústředí firmy Boeing, kde se snaží najít odpověď na otázku, proč vysunutí reverzu za letu, které podle výrobce letounu nemá být nebezpečné, způsobilo smrt 223 lidí. Osobně usedá do simulátoru Boeingu 767 a provede přesnou rekonstrukci letu. Překoná výšku 24 000 stop, vysune reverz a letoun reaguje přesně jako při havárii, stává se naprosto neovladatelným. Zkouší to několikrát a pokaždé se stejným výsledkem. Piloti skutečně neměli čas se z té šlamastiky dostat. Za pouhých 6 sekund, než stroj ztratil vztlak absolutně nelze provést všechny potřebné úkony pro jeho záchranu.
No jo, ale proč výrobce tvrdí, že se dá v této situaci s letounem bezpečně přistát? I tomu Niki přijde na kloub. Zjistí, že firemní testovací lety probíhaly ve výšce pouhých 3 000 metrů, kdežto jeho letoun se při vysunutí reverzu nacházel 8 500 metrů vysoko a letěl 2 krát tak rychleji. A jak je známo, se stoupající výškou klesá hustota vzduchu, tudíž se snižuje vztlak a stroj s vysunutým reverzem se prostě ve vzduchu neudrží.
Tak to bychom měli, jedna záhada vyřešena. Ale jak je vůbec možné, že se obraceč tahu vysunul? Aby k tomu došlo, musí se zároveň otevřít dva na sobě nezávislé ventily. A tak se páni inženýři opět uchylují do laboratoře a zkoušejí všechny možné varianty. Ne a ne na nic přijít a když už to chtějí vzdát, usměje se na ně štěstí. Stačí systém zkratovat a je to. Vodiče obou ventilů nutných ke spuštění reverzu vedou v jednom svazku kabelů. Co zkrat způsobilo, se zjistit nepodaří, ale konečně je příčina nehody kompletní.
Po této havárii došlo k úpravě proudových motorů přidáním mechanických zámků, které vysunutí reverzu za letu zamezují. A Niki Lauda svým nezměrným úsilím plně očistil jméno své letecké společnosti, kterou již žádná další nehoda nepotkala.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/M2dYJ0eDSbs?si=yiilgNBgQmYihgFA
https://youtu.be/WsYU7tjOvm0?si=zt_9oKoQNMQvGafw
https://share.google/zXrhYOkSwxltjZdRe
