Článek
Současný zákon o provozu na pozemních komunikacích totiž nezná pojmy jako elektrická koloběžka, elektrický skateboard, elektrokolo ani další všemožná přibližovadla na baterie a bez homologace, povětšinou čínské výroby. Tak si na těchto vozítkách pro lenochy každý jezdí jak chce a kde chce. A řidiči i chodci jsou z toho zoufalí.
Pár příkladů z nedávné doby: V naší krajské metropoli v jedné z nejteplejších oblastí Čech po několika blátivých zimách konečně napadl sníh. Silničáři kupodivu nezaspali a hezky ho odhrnuli z vozovky na chodník, který po celé šířce cca jednoho metru zasypali. Chodit v čerstvě napadlém prašanu je rozhodně lepší než v prosolené břečce. A tak si vykračuji zvesela s úsměvem na rtech. A najednou bác! Zezadu mne kdosi skolí. Ohlédnu se a jezdec na elektrokole. Bohužel jsem ho neslyšela, protože jeho zvuk přehlušil právě projíždějící trolejbus. Ale cyklista důchodového věku, který mi znečistil ne zrovna levný kabát a odřel kozačky, mě musel vidět už z dálky. A co myslíte, že udělal? Omluvil se alespoň? Ani náhodou, ještě mi vynadal, že se mu pletu do cesty a ujel. Bohužel, kolo nemá espézetku, takže bezohledný účastník silničního provozu je prakticky nedohledatelný. Další příhoda, tentokrát z pohledu řidiče, na sebe nenechala dlouho čekat. Sníh záhy roztál a vyrojili se električtí koloběžkáři. Stojím na křižovatce a čekám, až padne zelená. Právě se tak stalo, pomalu se rozjíždím, když v tom se z levého chodníku přiřítí vysokou rychlostí právě jeden takový jezdec a frkne to přede mne! Stále se mi vzdaluje, takže jede podstatně víc než povolených 50 a pak to opět vezme na chodník, tentokrát vpravo a málem porazí maminu s kočárkem. Kde jste, páni policisté? O několik dnů později, tentokrát invalida na elektrické tříkolce v protisměru v jednosměrce. Šine si to hezky pomalu a když vidí, že mu neuhnu neb nemám chuť ani místo, přesune se na chodník, kam se sotva vejde, takže ho musí chodci obcházet po silnici. Nebo tuhle: Vycházím z obchodu na pěší zóně, udělám první krok ze dveří a málem mne smete puberťák na skejtu, samozřejmě elektrickém a se sluchátky na uších. Proplétá se vysokou rychlostí mezi chodci a ještě k tomu frajeří s rádoby akrobatickými kousky. Nebere ohledy ani na kolemjdoucí s omezenou pohyblivostí či malé děti.
Chápete to? Já ne. Hlavně, že novela zákona umožňuje získat řidičské oprávnění skupiny B mladistvým od 17 let. Ano, do dovršení plnoletosti mohou řídit pouze pod dohledem tzv. mentora. Jsem zvědavá, jak dlouho bude to mentorování rodiče bavit, než ztratí nervy. Ale to, že na elektrických vozítkách všeho druhu jezdí i malé děti – bez dozoru, bez přilby a vysokou rychlostí, zákon neřeší!
Ještě jsem si vzpomněla na jednu historku staršího data. Pár let zpátky přišla moje kolegyně do práce nadmíru rozezlena. Že by ji opět vytočili ti její puberťáci? Kdepak, dostala pokutu za jízdu na kole po chodníku. A když se jí policistka ptala, proč po něm jede, odvětila: „Když já se na silnici bojím.“ Přitom kousek dál v zeleni vedla stejným směrem cyklostezka. Je tomu minimálně pět let a od té doby jsem u nás policisty šlapat chodník, neviděla. Prý jich je málo.
Není legislativa, nejsou lidi…. V našem absurdistánu naprosto normální jev. A co vy, také vás tito jezdci na baterky iritují?
