Článek
Srážky letounů vysoko v oblacích jsou opravdu vzácností, přesto jich v historii letectví pár najdeme. My se dnes podrobně podíváme na tu nejtragičtější, k níž došlo téměř před 30 lety nad Indií.
Je úterý 12. listopadu 1996 a na mezinárodním letišti Indiry Gándhíové v Novém Dillí, hlavním městě Indie, se připravuje ke startu posádka Boeingu 747 společnosti Saudi Arabia Airlines. Na palubu nastupuje 289 pasažérů, mířících do Džiddy v Saudské Arábii. O ně se po dobu téměř šestihodinového letu bude starat 20 členů palubního personálu.
Velení v kokpitu náleží pětačtyřicetiletému kapitánovi Khalidu Al-Shubaily, který má na svém kontě téměř 10 000 letových hodin a zkušeností na rozdávání. Na postu prvního důstojníka mu sekunduje sedmatřicetiletý Nazir Khan, který také patří ke zkušeným pilotům. A jelikož tato verze Jamba není vybavena sofistikovanými palubními systémy jako její nástupci, supluje jejich práci třiatřicetiletý palubní inženýr Ahmed Endrees.
Je přesně 18 hodin místního času a posádka letu Saudia 763 dostává povolení ke vzletu. Vzápětí se Boeing 747 s 312 lidmi na palubě odpoutá od ranveje, zamíří na západ a stoupá do cestovní hladiny. Letový provoz nad Indií patří k nejhustším na světě, tudíž zdaleka není ve vzduchu sám.
Ve stejném letovém koridoru se mimo jiné pohybuje další velkokapacitní letoun, Il-76 kazašských národních aerolinií s 37 lidmi na palubě. Ten naopak klesá k dillíjskému mezinárodnímu letišti. A pro to, aby se nesrazily, máme v hlavním městě Indie oblastní řídící letového provozu a dispečery přibližovací služby.
V kokpitu kazašského čtyřmotorového kolosu sedí pětičlenná posádka, které velí zkušený čtyřiačtyřicetiletý kapitán Alexandr Čerepanov s více jak 9 000 hodinami strávenými za kniplem dopravních letounů. Sekunduje mu sedmatřicetiletý první důstojník, který také není žádným nováčkem.
Jelikož palubní desky dopravních letounů ze sovětských konstrukčních kanceláří připomínají výkladní skříně totalitního hodinářství, absenci moderních palubních systémů vyplňují další 3 specialisté: palubní inženýr, navigátor a radista. Zapamatujte si jméno posledního z nich, Jegor Repov. Ten bude hrát v dalším vývoji situace stěžejní roli.
Kazašský Il-76 klesá do 15 000 stop nebo-li 4 572 metrů. Níž zatím nemůže, dispečer ho pustí, až přeletí Jumbo Jet Saudi Arabia, jinak by se dostali na kolizní kurz a bylo by zle. Mimochodem, ono stejně bude, ale nepředbíhejme. Boeing 747 se nachází ve výšce 14 000 stop, Iljušin musí zůstat v 15 000 stopách, tudíž je dodržen minimální vertikální rozestup 1 000 stop, čili 304,8 metru.
Ani jeden z těchto čtyřmotorových vzdušných obrů není vybaven palubním radarem, který by zobrazoval polohu letounů poblíž, piloti se musí spolehnout pouze na informace od dispečerů. Ti poslali každý let do jiné hladiny a dělí je bezpečná vzdálenost, takže jsou v klidu. A navíc, posádky obou strojů určenou výšku potvrdí. A pak se to stane. Oba letouny současně zničehonic zmizí z obrazovek radarů.
Dispečeři jsou v šoku, neboť tohle se přece nemůže stát ani v těch nejhrůznějších snech, natož v reálu. Zmizí-li z obrazovky ikonka jednoho letu, ještě se nemusí jednat o žádnou tragédii. Může jít o pouhý výpadek palubního odpovídače. Ale dva lety najednou? To nebude technická závada, pomyslí si řídící letového provozu a snaží se s oběma posádkami spojit. Marně, nikdo se neozývá. A když jim kapitán dopravního letounu amerických vzdušných sil, který letí opodál, sdělí, že zahlédl záblesk a explozi, mají dispečeři jasno. Saúdskoarabský Boeing a kazašský Iljušin se srazily. Ale vždyť se měly míjet 300 metrů nad sebou, tak jak je to možné?
Při kolizi v obrovské rychlosti se oba stroje proměňují v hořící pochodně a řítí se k zemi. Do ní narazí asi 7 kilometrů od sebe nedaleko městečka Charkhi Dadri asi 90 kilometrů západně od Dillí. O mohutné síle nárazu svědčí obří krátery, které dopadající letouny vytvoří a tisíce úlomků rozesetých široko daleko.
Dispečeři okamžitě zalarmují veškeré dostupné záchranářské týmy, které spěchají na místa neštěstí. Bohužel, zbytečně. Již z dálky je evidentní, že nebude koho zachraňovat, což se záhy potvrdí. Po uhašení požárů střídají záchranáře experti na letecké nehody z indického úřadu pro bezpečnost civilního letectví. Rozluštit záhadu srážky dvou vzdušných obrů, řízených zkušenými posádkami, dá vyšetřovatelům pořádně zabrat.
Byla příčinou nejtragičtější vzdušné kolize v dějinách lidstva chyba pilotů, dispečerů nebo technická závada? Všechny tyto možnosti jsou ve hře. Aby experti našli tu správnou, potřebují palubní zapisovače z obou strojů. A skutečně, hned první den pátrání všechny 4 černé skříňky najdou. Oranžové schránky jsou však značně poškozené a zda se zachovala záznamová média uvnitř, se ukáže až ve speciální laboratoři.
Zatímco se specialisté ve Velké Británii snaží dešifrovat záznamy z černých skříněk, vyšetřovatelé analyzují záznam komunikace posádek obou strojů se zemí. A dospějí k jednoznačnému závěru. Oblastní řídící letového provozu ani dispečeři přibližovací služby se žádné chyby nedopustili. Tudíž zbývá technická závada nebo pochybení jedné či obou posádek.
Na technické parametry ze zapisovače letových údajů si budou muset vyšetřovatelé ještě nějakou dobu počkat. Prozatím se zaměří na expertízu výškoměrů. Jenže zde narazí na problém. Z kazašského Iljušinu je vymontují hned, zatímco saúdskoarabský Boeing se přídí zaryl 10 metrů hluboko do země. Aby získali důležité přístroje z kokpitu, budou ho muset nejprve vykopat. Kazašské výškoměry žádné světlo do případu nevnesou. Sice vykazují odchylku 90 metrů, ale k té mohlo dojít až při nárazu. Takže zase slepá ulička.
Zjistí více z rozmístění trosek? Jako první odpadla zadní část trupu Boeingu. Pečlivým ohledáním vraku saúdskoarabského letounu dojdou k šokujícímu objevu. Ocasní plochy Il-76 proťaly levé křídlo a stabilizátor Jumbo Jetu, tudíž se kazašský stroj musel nacházet těsně pod ním. Ale co tam dělal? Vždyť měl zůstat v 15 000 stopách. Nebo snad letěl Boeing výš, než měl? Konečně přijela potřebná technika a začíná dolovat jeho kokpit, zaražený hluboko v zemi. Bohužel, zcela zbytečně. Všechny přístroje včetně výškoměrů jsou totálně zničené a nic se z nich vyčíst nedá.
Po dlouhých třech měsících se podaří britským specialistům dešifrovat data z palubních zapisovačů. Vyšetřovatelé se nejprve zaposlouchají do hlasového záznamu z kokpitu arabského Boeingu. Veškerá komunikace probíhá naprosto profesionálně a piloti potvrzují pokyn dispečerů setrvat ve výšce 14 000 stop. Následná analýza výstupu ze zapisovače letových údajů potvrdí, že ve stanovené výšce opravdu letěli.
Takže zbývá jediná možnost. Fatálního omylu se musela dopustit posádka Iljušinu. Data ze zapisovače letových údajů hovoří jasně. Il-76 se v okamžiku srážky nacházel ve výšce 14 100 stop. Ale proč radista potvrdil dispečerům setrvání v 15 000 stopách, když letoun dál klesal? To postrádá logiku. Pomůže tuto záhadu rozluštit záznam hovorů z kokpitu kazašského letounu?
Komunikace s řízením letového provozu je poněkud krkolomná. Radista jako jediný hovoří obstojně anglicky, ale nemá před sebou žádný výškoměr. Musí koukat pilotům přes rameno. A ti, téměř neznalí angličtiny, si informaci dispečera o pohybu Boeingu Saudi Arabia ve výšce 14 000 stop v jejich blízkosti, přeloží jako pokyn ke klesání. Jediný, kdo si omylu všimne, je radista. Jenže už je pozdě. A dál už to znáte.
A co říká závěrečná vyšetřovací zpráva? Ta hovoří zcela jasně. Jednoznačným a jediným viníkem nejtragičtější vzdušné kolize v historii letectví je označena posádka kazašského letounu Il-76, která nedodržela pokyny řídících letového provozu. K havárii s největší pravděpodobností přispělo i zastaralé radarové a zobrazovací vybavení dillíjského letiště. Dispečeři na svých monitorech viděli pouze polohu letu, nikoliv jeho výšku. Museli se tedy spoléhat výhradně na informace od pilotů.
Od roku 2005 musí být všechna dopravní letadla s maximální vzletovou hmotností nad 5 700 kg nebo pro více než 19 cestujících, vybavena takzvaným antikolizním systémem (TCAS), který piloty včas upozorní na blížící se letoun na kolizním kurzu. A ty nejmodernější systémy se umí i sami vyhnout. Zkrátka, ve vzdušném prostoru je podstatně bezpečněji, než na silnici. Tak vzhůru do oblak!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/p7v22y-1wjA?is=3ezYp3yAITajwqal
https://youtu.be/y2_oR6OdSKg?is=IN-qodEezGPdAnvG
https://youtu.be/IP9bN-0dlFA?is=DBHxybAgXNfm4hv1
Accident Boeing 747-168B HZ-AIH, Tuesday 12 November 1996 https://share.google/UQsbPJW7q8B2hWrlZ
