Článek
Věčně nespokojení, naštvaní, ubrblaní, zapšklí, mnohdy i alergičtí na mladou generaci. Znám i takové borce, kteří si z podávání stížností, neoprávněných reklamací a psaní pomlouvačných dopisů, udělali hobby, neřkuli živnost. (Chtěla jsem napsat udavačských, ale to by zavánělo minulým režimem a nechvalně proslulou STB.) Ať se snažím sebevíc, nějak nemohu jejich počínání pochopit. Postupem času jsem se naučila být splachovací a dnes se dokážu s úsměvem na rtech rozloučit i s exotem, kterého bych nejraději vynesla v zubech. Jinak bych tyto řádky psala nejspíš za mřížemi. Vážení, nevím, proč věčně nadáváte na nízké penze. Ze své praxe na poště velmi dobře znám výši důchodů průměrného občana, která atakuje hranici naší podprůměrné mzdy. A jestli si myslíte, že nám ji několikrát do roka valorizují, hluboce se mýlíte. Podstatně hůř, než vy jsou na tom například matky samoživitelky. Musí zaopatřit děti, nemají žádné slevy na jizdném, vstupném ani jiné výhody, a ještě musí odvádět pravidelné desátky státu. A rozhodně si nestěžují tak nahlas jako vy, nemají na to totiž čas. Ani mladí absolventi nemají na růžích ustláno, pokud se chtějí osamostatnit a dát vale mama hotelu. A že cpete prachy dobře situovaným dětem, za to opravdu žádná fialová vláda nemůže. Ono stačí vejít do jakéhokoliv super či hyper marketu, nejlépe v akční dny a přesvědčit se, že opravdu netřete bídu s nouzí. To jsou akční i jedinci, kteří jinak sotva chodí: Rychle hole a tašky do vozíku a jedeme rallye mezi regály, až se nám od koleček jiskří! Sem tam si dáme technickou přestávku, to když se přetahujeme se soupeři o poslední plato «holubích» vajec nebo jogurtů s vypouklým víčkem za «výhodnou» cenu.
To je fakt zvláštní, jak kdyby vám proudila nová míza do žil… To bude ten adrenalin. Jasně, na zastávce MHD už vyprchal a uvnitř vozu stoupá pro změnu nám, neboť nejsme nadšeni, že se s vámi musíme v ranní špičce mačkat v autobuse. My bohužel do práce musíme, ale vy si můžete posunout start nákupního maratónu klidně o dvě hodiny. Pak nebudete nadávat, že vás nikdo nepustí sednout a budeme všichni spokojeni. Tak nakoupeno máme a můžeme vyrazit na dovolenou. A kam? Do bazénu, vířivky a na masáže. Na wellness pobyty jezdím několikrát do roka a dobré tři čtvrtiny klientely tvoří páry nebo jednotlivci důchodového věku. Podotýkám, využívám pouze hotely nejvyšších kategorií, které nenajdete na Slevomatu. A takový týdenní pobyt v minimálně čtyřhvězdičkovém hotelu mimo sezónu vyjde stejně nebo dráž než Egypt či Turecko v sezóně. I v zahraničních letoviscích najdeme požehnaně turistů této věkové kategorie. A že jsou to čeští důchodci poznáte hned, neboť si stěžují, že voda k pití je moc studená a v moři teplá, místní pivo se nedá pít a Plzeň je drahá, ryby maj kosti a sladkosti jsou sladký. Ano, najdou se i důchodci, kteří mají opravdu hluboko do kapsy, ale ti si nikdy nestěžují. Paradox, že? Naši milí senioři, víte, že vám docela závidím? Nemusíte každé ráno vstávat do práce, shánět ji ani se bát, že o ni přijdete. Nemusíte poslouchat nerudného šéfa ani stát v zácpě cestou domů. Nemusíte přemýšlet, jestli si do této nejisté doby vůbec pořídit děti a když už je máte, tak jak je zaopatřit. Nemusíte splácet hypotéky a přemýšlet, jestli na to příští rok ještě budete mít. Nemusíte vůbec nic. Tak si užívejte života a nebrblejte!
