Článek
Přesto jsem nikdy nenašla odvahu svoji rodnou zemi navždy opustit a hluboce smekám před těmi, kteří to dokázali.
My si nyní na neuvěřitelných, vpravdě kuriózních příbězích několika nesmírně odvážných Čechů ukážeme, co dokáže člověk, jehož touha po svobodě je silnější než strach o život.
Jedním z nich byl tehdy teprve patnáctiletý Miloš Navrátil, který v roce 1962 emigroval do Kanady. A jak se tam dostal? Letadlem, ale hezky popořádku.
Miloš se narodil 25. dubna 1947 v Praze, ale část dětství prožil spolu s rodiči v Novém Městě nad Metují a Mšeně u Mělníka. Otec pracoval jako chemický inženýr v koželužně, kterou komunisté v roce 1948 znárodnili. Rovněž matčina rodina přišla po komunistickém převratu o majetky. Později se přestěhovali do Prahy, kde Miloš starší získal práci ve svém oboru. Ale jelikož byl považován za třídního nepřítele, zanedlouho byl donucen ji opustit a stal se dělníkem v lakovně stejně jako paní Navrátilová, která musela odejít z kancelářské pozice a stala se výhybkářkou na nádraží.
Situaci v tehdejším Československu viděli manželé jako bezvýchodnou, poslouchali západní rozhlas a občas mluvili i o emigraci. To ještě vůbec netušili, že takové plány spřádá jejich syn, s nímž neměli absolutně žádné výchovné problémy.
Mladý Miloš miloval letadla a chodíval se na ně dívat na letiště. Zjistil, že na Ruzyň létá linka z kubánské Havany se dvěma mezipřistáními k dotankování paliva, a sice v Irsku a v Kanadě. A tak se v jeho hlavě začal rodit plán.
Při jednom z pozorování 19. prosince 1962 si řekl „Teď a nebo nikdy“. A místo, aby se vrátil z letiště domů, dostal se na plochu, kde si ho vůbec nikdo nevšiml a nenápadně vklouzl do kubánského letadla, které bylo v tu chvíli prázdné, jelikož mělo odlétat až následující den.
Ke vší smůle na něm mechanici zjistili závadu, odtáhli ho do hangáru a odlet se o den opozdil. Přesto to Miloš nevzdal a ukryl se v zavazadlovém prostoru. Při cestě na toaletu ho zpozoroval člen kubánské posádky, ale usoudil, že se jedná o českého mechanika, který pracuje na opravě.
21. prosince se konečně letadlo vzneslo a pokračovala Milošova dobrodružná cesta za svobodou. Přestože před odletem pracovníci kontrolovali zavazadlový prostor, mladého odvážlivce neviděli. Za dvě hodiny letadlo přistálo v irském Shannonu. A tady již posádka letounu Miloše objevila. Jelikož neuměl pořádně anglicky, na irském úřadě s ním byla těžká domluva, a to mu vlastně hrálo do karet. Úředníci mu dali na vybranou, buď se prvním letadlem vrátí zpět domů nebo bude pokračovat dál do Kanady. Zkrátka v Irsku ho nechtěli a jinak jim to bylo jedno.
Jasné je, že zvolil druhou variantu a dál už cestoval jako řádný pasažér a dostal i najíst. Při dalším mezipřistání v kanadském Ganderu ho kubánská posádka odvedla na policii a popravdě řečeno, policisté si s ním nevěděli rady. Na stanici pobyl několik dnů a aby se nenudil, odklízel sníh a vařil policistům kávu. Údajně měl mít v Kanadě strýce jménem Harry, ale policisté ho nenašli.
Přesto Miloš v Kanadě zůstal a v roce 1967 za ním dokonce přiletěla na návštěvu maminka. V té době již studoval na St. Mary´s University, obor geologické inženýrství. Jeho bratr Jiří emigroval o dvacet let později. Miloš Anthony Navrátil se do rodné země natrvalo nevrátil a užívá si důchodu v kanadské provincii Nové Skotsko.
Naším dalším hrdinou, kterému se povedlo uprchnout z komunistického Československa dokonce s manželkou a čtyřmi malými dětmi, byl akrobatický pilot Ladislav Bezák. A asi tušíte, že hranici do svobodné země nepřekročil po zemi, ale vzduchem. Ano, je to tak, ale bylo to také jedno velké dobrodružství.
Tento pán, ročník 1932, absolvent VŠ zemědělské, byl naším prvním mistrem světa v letecké akrobacii. Tohoto triumfu dosáhl v roce 1960. Na přelomu 60. a 70. let minulého století létal jako druhý pilot u ČSA. Jako všichni pozdější emigranti i on nesouhlasil s tehdejší politikou státu, tudíž se bál ztráty prestižního zaměstnání i zákazu létání jako takového.
Jelikož i v temné době totalitní vlastnil sportovní letoun, začal spřádat plány na útěk za železnou oponu. No jo, ale jak dostat do malinkého dvoumístného letadýlka šestičlennou rodinu? Zdá se vám to nemožné? Mně taky, ale on to dokázal.
V neděli 19. prosince 1971 odvezl manželku s dětmi na pole poblíž středočeské obce Hostouň, v níž žili a pak jel na kladenské letiště, kde nasedl do svého letadla s imatrikulací OK-MUA, aby na poli vyzvedl zbytek rodiny. Manželka a čtyři děti se opravdu dokázaly poskládat dovnitř. Jedno dítě sedělo paní na klíně, dvě se mačkaly mezi sedadly a poslední se krčilo vzadu za druhým sedadlem, z něhož Ladislav letoun pilotoval.
Jenže, když už se jim podařilo vměstnat dovnitř, přetížené letadlo nebylo schopné z mokrého měkkého pole vzlétnout. Nedalo se nic dělat, všichni museli zase vystoupit, přemístit se na letiště místního aeroklubu a pokusit se vzlétnout tam. Pilot se s prázdným letadlem bez problémů vznesl a přistál na nedalekém letišti. Rodina na něho čekala opodál, znovu se všichni nacpali dovnitř a tentokrát úspěšně odstartovali.
Jenže zdaleka neměli vyhráno. Jakmile zamířili k západoněmecké hranici, objevili se na vojenských radarech. Jelikož se jednalo o neznámé letadlo, které se z pochopitelných důvodů nehlásilo řízení letového provozu, operátor protivzdušné obrany za ním poslal stíhací letoun MiG-15. Ten vystřelil varovnou červenou světlici, na níž uprchlík nereagoval. Tudíž dal velitel stíhacímu pilotovi příkaz k palbě. Mistr světa v letecké akrobacii plně využil své schopnosti, střelám se úspěšně vyhnul, a nakonec ho zachránila nízká oblačnost, do níž vlétl a pronásledovateli zmizel z dohledu.
Takto přelétl státní hranici a bezpečné přistál v Norimberku. A jaký byl další osud této rodiny? Zpočátku žili v Německu, později se Ladislav od rodiny odloučil a odstěhoval do Kanady. Tam provozoval leteckou školu a aerotaxi a také vlastnil hospodu. Po sametové revoluci se náš hrdina vrátil zpět do své rodné vlasti a později se sem přestěhovali i jeho dva synové.
Ladislav Bezák byl plně rehabilitován a zemřel v roce 2018 v požehnaném věku 86 let.
A nakonec jsem si nechala příběh nejkurióznější. Napadlo by vás použít k útěku přes hranice dráty vysokého napětí? Asi ne, co? A představte si, že se dva takoví blázni našli. Byl to Zdeněk Pohl a Robert Ospald. Druhý jmenovaný měl za sebou docela pestrou kriminální minulost. Ne, nebyl to žádný vrah, seděl jen za krádeže, poprvé již jako mladistvý. Z posledního výkonu trestu se vrátil otec dvou dětí v 24 letech. První manželka se s ním rozvedla a nová přítelkyně ho přivedla k víře v Boha a polepšení.
V kurzu karate se seznámil se Zdeňkem Pohlem a v létě 1985 začali společně plánovat útěk do Rakouska. Probírali různé možnosti a zvítězil pro většinu z nás absolutně nesmyslný nápad: Překonat státní hranici ve speciálním vozíku zavěšeném na drátech vysokého napětí.
Přes zimu sestrojili vozíky a v únoru 1986 nedaleko Bratislavy provedli první pokus. Ten nedopadl podle jejich představ, tak vozíky upravili a zkusili to znovu. Až 18. července se dočkali. Začalo pršet a foukal silný vítr správným směrem. Krátce po půlnoci vystoupali na stožár, zavěsili vozíky a vyrazili vstříc svobodě. Izolátory jiskřily, vozíky vrzaly, ale počasí bylo na jejich straně. V lijáku a větru se podezřelé zvuky ke strážcům hranic nedonesly a tito dva šílení dobrodruzi opravdu přejeli hranice z českého sloupu vysokého napětí na rakouský. A zcela nepozorovaně, protože ani bdělé pohraničníky by nenapadlo, že jim pánové toužící po svobodě visí někde nad hlavou.
Robert Ospald se v Rakousku nejprve živil jako dělník. Dnes žije ve Vídni, píše knihy o svém dobrodružství a do vězení už se nikdy nevrátil. Zdeněk Pohl se později odstěhoval do Spojených států amerických a víc o něm není známo.
Takovéto příběhy nevymyslí ani ten nejlepší scénárista, ty píše sám život. Ale věřme, že toto téma je navždy uzavřeno a již nikdy nebudeme muset z naší rodné vlasti utíkat.
Zpracováno na základě těchto materiálů:
https://www.pametnaroda.cz/cs/ospald-robert-20180225-0
https://policie.gov.cz/clanek/dramaticky-ulet-rodiny-ladislava-bezaka-do-zapadniho-nemecka-v-roce-1971.aspx
https://www.pametnaroda.cz/cs/navratil-milos-anthony-1947
