Článek
Po takřka detektivním pátrání se přeci jen zadařilo, a tak vám přináším příběh letu Qantas 72, napínavý do samého konce.
Je úterý 7. října 2008, 9 hodin 32 minut místního času a z mezinárodního letiště Changi v Singapuru startuje Airbus A330 společnosti Qantas. Na palubě nejmodernějšího dopravního letounu vybaveného špičkovou avionikou sedí 303 pasažérů, mířících do západoaustralského Perthu. Po dobu cesty dlouhé 4 000 kilometrů o ně bude pečovat 9 členů palubního personálu.
V kokpitu se střídají 3 piloti. Velí jim jeden z nejzkušenějších kapitánů společnosti, třiapadesátiletý Kevin Sullivan, bývalý stíhací pilot australského námořnictva. Za kniplem strávil 13 592 hodin, z toho 2 453 právě v kokpitu Airbusu A330. K ruce má prvního důstojníka Petera Lipsetta, který s 11 650 letovými hodinami také není žádným nováčkem a na tomto typu stroje nalétal 1 870 hodin. Bude se střídat s mladým druhým důstojníkem Rossem Halesem, který ke společnosti Qantas nastoupil před rokem a za svoji dosavadní praxi strávil ve vzduchu 2 070 hodin.
Letoun stoupá do cestovní hladiny tři šest nula, tedy 36 000 stop, což představuje 10 973 metrů a za ideálního počasí pokračuje přes Indický oceán na jihovýchod. Cestující si užívají naprosto klidný let bez sebemenších turbulencí a palubní personál roznáší občerstvení. Stejná pohoda panuje i v kokpitu. Stroj řídí automatika a piloti se střídají podle harmonogramu. Zkrátka, vše šlape jak švýcarské hodinky.
Když v tom se zničehonic vypne kapitánův autopilot. Naštěstí jsou nejdůležitější systémy letounu zdvojené, tak aktivuje druhý. Vzápětí začne palubní počítač chrlit nekonečnou řadu chybových hlášení a zároveň se v kokpitu rozezní výstraha překročení rychlosti a nebezpečí ztráty vztlaku. To je ovšem holý nesmysl. Čím rychleji letadlo letí, tím rychleji proudí vzduch pod jeho křídly a vztlak se naopak zvyšuje!
Piloti jsou zmateni, absolutně netuší, co se děje a nepomohou jim ani provozní příručky. Chybová hlášení stále přibývají, posádka je nestačí ani číst, natož řešit. Kapitán vypíná autopilota a přebírá řízení do svých rukou přesně tak, jak uvádí kontrolní seznam při potížích s rychlostí.
Cestující nemají o problémech v pilotní kabině nejmenší tušení, když v tom je zvedne ze sedaček obrovské mínusové přetížení, což znamená, že letoun přechází do pádu. Palubní personál stojící v uličkách a nepřipoutaní pasažéři narážejí hlavou do stropu. I piloti, kteří používají tříbodové pásy, ale v cestovní hladině nemusí mít zapnuté ramenní popruhy, mají problém udržet se v sedačkách. Kapitán se snaží stroj, letící se sklopenou přídí, vyrovnat, ale řízení vůbec nereaguje, jako kdyby bylo zablokované. A letoun se řítí k zemi.
Všichni na palubě letu Qantas se loučí se svými životy, ale piloti to nevzdávají. Kapitán znovu uchopí sidestick a ejhle, Airbus začíná pomalu reagovat a rovnat se. V tomto okamžiku přestává účinkovat přetížení a poletující pasažéři sebou fláknou o zem, v lepším případě žuchnou do sedaček.
Kapitán se domnívá, že samovolný pád a výpadek řídícího systému má na svědomí primární palubní počítač, který bychom mohli nazvat mozkem celého letounu. Když se mu podaří Airbus stabilizovat, snaží se piloti společnými silami prokousat sáhodlouhým seznamem varování a chybových hlášení. Jenže ta stále přibývají. Relativní klid netrvá dlouho. Pekelná situace se opakuje znovu a přesně do puntíku. Stroj míří přídí dolů a zrak pilotů spočine na hladině Indického oceánu. Co když tam skončí, probleskne jim hlavou. Ale po pár sekundách kapitánova snažení začne řídící systém opět reagovat na jeho pokyny a letoun se vyrovnává. Okamžitě, jak se ho podaří stabilizovat, vysílá posádka signál nouze a žádá dispečery o nouzové přistání na nejbližší pevnině.
Od Perthu je dělí ještě 1 000 kilometrů. Kapitán se rozhodne pro podstatně bližší letiště v Learmonthu, které disponuje 3 000 metrů dlouhou ranvejí. Řídící letového provozu informují tamější personál o nouzovém přistání a na letištní plochu míří veškeré záchranné složky. Ale v kokpitu špičkového Airbusu řeší další problém. Službu vypověděl i navigační systém, tudíž musí provést vizuální přiblížení podle papírové mapy. A to není vše. Nefungují ani automatické brzdy a spoilery. Posádka neví, na jaké systémy se může spolehnout. Jediné, co stoprocentně funguje, jsou motory. Ale nezakřikněme to.
Piloti zahajují závěrečný sestup k letišti v Learmonthu s letounem, na něhož absolutně není spolehnutí. Kokpitem se stále rozléhají alarmy a tak se obávají, aby stroj opět nepřešel do pádu. V malé výšce by se z něj už nedokázali dostat. V 10 000 stopách nebo-li 3 048 metrech konfigurují ochromený Airbus na přistání a všichni na jeho palubě prožívají nejnapínavější okamžiky svého života. Pasažéři se modlí a někteří dokonce píšou vzkazy svým blízkým pro případ, že by došlo k nejhoršímu.
Napětí v kokpitu by se dalo krájet. Kapitán, jakožto bývalý stíhací pilot, se rozhodne provést extrémní manévr. Pokusí se přistát podstatně vyšší rychlostí a po strmější trajektorii, než bývá běžné. Tím pádem bude letoun generovat vyšší vztlak a v případě opětovného propadu s ním půjde lépe manévrovat.
Posádka Airbusu A330 společnosti Qantas má ranvej v dohledu a okamžik pravdy se blíží. Bude jim 3 000 metrů dlouhá dráha stačit a nezradí je nezbytná technika? Podvozková kola se dotýkají ranveje a pasažéři propukají v jásot. Ale zdaleka nemají vyhráno, ještě musí zastavit.
Nebudu vás déle napínat, brzdy i zpětný tah motorů funguje jak má a letoun s 315 lidmi na palubě bezpečně zabrzdí kousek za polovinou dráhy. Jakmile posádka vypne motory, vstupují na palubu záchranáři, 119 zraněným osobám poskytují první pomoc a pomáhají jim do přistavených sanitek. Většinou se jedná o tržné rány, pohmožděniny či zlomeniny způsobené pádem. Nikdo není ohrožen na životě.
Ani profíci v kokpitu, kteří odvedli dokonalou práci, nezahálejí. Vytisknou poletovou zprávu, která pomůže vyšetřovatelům objasnit příčiny nenadálého selhání palubního systému. Vyšetřovací tým se sejde ještě týž den a tvoří ho experti na letecké nehody z australského úřadu pro bezpečnost dopravy, zástupci letecké společnosti Qantas, francouzského úřadu pro vyšetřování leteckých nehod a firmy Airbus.
Z výpovědí pilotů experti vydedukují, že incident způsobila pravděpodobně chyba softwaru. A co když se objeví i u některého z dalších 600 letounů téhož typu, které denně brázdí nebe po celém světě? Musí co nejdříve najít příčinu tohoto fatálního selhání. A kde jinde, než v záznamech z černých skříněk. Okamžitě je odesílají do specializované laboratoře a po několika dnech obdrží tolik očekávaný výstup ze zapisovače letových údajů. A hned jim padne do oka jedna nesrovnalost. V cestovní hladině došlo ke dvěma náhlým změnám v poloze výškovky a ty s největší pravděpodobností způsobily ony propady. Ale povely nevyšly od pilotů, nýbrž od centrálního počítače. To utvrzuje experty v domněnce, že kolaps řídícího systému má na svědomí skutečně softwarová chyba.
Pomůže jim ji definovat poletová zpráva od pilotů? To úplně ne, ale přeci jen posune vyšetřování vpřed. Všechna varování mají společného jmenovatele, a sice spojitost s aerometrickou a inerciální referenční jednotkou. To je zařízení, které dodává palubním počítačům informace z vnějšího prostředí. Tato jednotka předala hlavnímu palubnímu počítači chybná data o úhlu náběhu. To je velmi důležitý parametr, ovlivňující vztlak. Počítač se domníval, že hrozí ztráta vztlaku a tím pádem tlačil nos letounu dolů, aby zvýšil jeho rychlost a tudíž i vztlak. Tak to bychom měli.
Ale kde referenční jednotka tyto nesmyslné údaje vzala? Experti důkladně analyzují veškerá odeslaná data a hledají jehlu v kupce sena. Po několika dnech doslova mravenčí práce ji skutečně najdou. Data, ve skutečnosti představující výšku letu, byla označena jako úhel náběhu. Na nesmyslné údaje reagoval palubní počítač falešným poplachem a aktivací bezpečnostního opatření v podobě klopení Airbusu nosem dolů.
Proč došlo k záměně, se vyšetřovatelům zjistit nepodařilo. A tak incident na letu Qantas 72, při němž se zranilo 119 lidí, zůstane navždy tak trochu zahalen rouškou tajemství.
I technika zkrátka někdy selže, ale borci za kniplem to jistí, přesně jako v našem dnešním příběhu. Díky jejich duchapřítomnosti, rozvaze, dokonalé koncentraci a naprosté profesionalitě, je letecká doprava jednoznačně nejbezpečnějším způsobem cestování. Po tomto incidentu zdokonalil výrobce letounů Airbus software palubních systémů a od té doby k žádnému podobnému výpadku nedošlo. Tak vzhůru do oblak a čisté nebe!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/0cS1SMptlnQ?is=AgaT9grbqMrfTVqO
https://youtu.be/oFPJqNNbYXE?is=Lp7YwLU_3i914R6p
https://youtu.be/Qv00kZ0Av7U?is=_bJbsJysmTthntsr
Accident Airbus A330-303 VH-QPA, Tuesday 7 October 2008 https://share.google/TaMXr8ZMEpTSnvXvp
