Článek
Paradoxem však je, že nejtragičtější kosmická havárie se odehrála na zemi.
A kde jinde, než v Sovětském svazu, konkrétně na kosmodromu Bajkonur v dnešním Kazachstánu. Dříve, než z něho odstartoval do vesmíru první člověk, používali ho Sověti k vojenským účelům, a sice ke zkouškám a odpalování mezikontinentálních balistických raket. Jednu takovou akci notně zpackali a největší kosmická katastrofa v dějinách lidstva byla na světě. Zanedlouho od ní uplyne 65 let, tak si ji pojďme připomenout.
Je 24. října 1960 a na kosmodromu v kazašské stepi vrcholí přípravy ke zkušebnímu odpalu zbrusu nového nosiče jaderných hlavic, mezikontinentalní balistické rakety R-16. Strana a vláda východní mocnosti hodlá tuto zkoušku pojmout jako triumfální demonstraci síly v období studené války a zároveň jako velkolepou oslavu výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Proto se na kosmodromu a v jeho blízkosti pohybuje hodně papalášů, novinářů, fotografů a v dálce i obyčejných čumilů.
Testování rakety je zahájeno měsíc před plánovaným vypuštěním a od samého začátku ho provázejí značné technické problémy. Ty se nevyhýbají ani samotné výrobě, neboť prvořadým hlediskem je dodržení termínu, na nic jiného se nehledí. Takže se s dohotovením obří rakety dlouhé více než 30 metrů o hmotnosti téměř 150 tun značně spěchá. Na celý projekt dohlíží státní komise, která o nedořešených technických a bezpečnostních problémech ví, přesto dává k odpalu souhlas. A tím zadělá na katastrofu, ale nepředbíhejme.
Chloubu sovětského raketového průmyslu právě dopravili z montážní haly na odpalovací rampu 41 a inženýři provádějí závěrečné testy. Po nich přistupují technici k poslední přípravné fázi, to jest čerpání paliva do nádrží. Raketu pohání směs kyseliny dusičné a hydrazinu (anorganická sloučenina dusíku a vodíku). Ta se běžně používá k výrobě výbušniny. Už jen z toho mám husí kůži. A nejen to, dusičnan hydrazinu, jak se tato směs chemicky nazývá, rozežírá kov a vytváří jedovaté zplodiny. Člověk nemusí být chemik ani raketový konstruktér, aby zjistil, že směs, které se přezdívá „ďáblův jed“, nebude asi to nejlepší palivo.
Ale tankuje se, a v tom si členové řídícího týmu všimnou poměrně značného úniku paliva. Příprava ke startu je přerušena a technici pracují na opravě. Jenže narážejí na další, neřešitelný problém. Již natankované palivo potřebují vypustit a zjišťují, že s tím konstruktéři vůbec nepočítali. Žádný výpustný ventil v palivovém systému není, tudíž existují pouze dvě možnosti: Buď raketu odpálit nebo zlikvidovat. Zkrátka, soudruzi ze SSSR udělali někde chybu.
A jak myslíte, že se velení rozhodne? Páni inženýři usoudí, že únik paliva nepředstavuje žádné riziko a povolují start. No jo, ale vyskytne se další závada. Při aktivaci ovládání druhého stupně rakety dochází k protržení membrán mezi palivovými nádržemi a palivovým potrubím prvního stupně rakety. Palivo tak začíná proudit z nádrží k motorům a není cesty zpět. Tudíž musí být raketa co nejdřív odpálena.
To by samo o sobě žádnou katastrofu nezpůsobilo, jenže není všem průšvihům konec. Za pár minut dochází z neznámých příčin k přerušení dodávky elektrické energie do systému a k samovolnému otevření ventilu na jednom z motorů druhého stupně rakety. Ten se zažehne a spaliny z něho prakticky okamžitě propalují stěny palivové nádrže. A neštěstí je na světě. V 18 hodin 45 minut místního času, přesně půl hodiny před plánovaným odpalem, dochází k mohutnému výbuchu, který ničí vše široko daleko včetně desítek lidských životů.
Přímo na odpalovací rampě vzniká v důsledku exploze ohromná ohnivá koule, jejíž průměr přesahuje 100 metrů a nepředstavetelný žár taví vše ve vzdálenosti několika set metrů. Lidé, stojící poblíž odpalovací rampy se doslova vypaří. Ani ti, co se pohybují opodál, ohnivému peklu neuniknou, neboť areál je obehnán vysokou zdí s ostnatými dráty.
A kdo tento ortel smrti podepsal? Velitel Strategických raketových sil maršál Nedělin. Jak se později ukázalo, velitel kosmodromu generál Gerčik chtěl odpal hned při prvních problémech zrušit, neboť ho nepovažoval za bezpečný, jenže maršál mu v tom zabránil. Argumentoval tím, že v reálu, tedy v jaderné válce, se nějakým únikem paliva nikdo zabývat nebude. Mimochodem, při havárii zahynul taky. Na rozdíl od hlavního konstruktéra Jangela, který byl v inkriminovaný okamžik na cigárku v bezpečí podzemního bunkru.
Většina z obětí neměla na kosmodromu a v těsné blízkosti odpalovací rampy, co pohledávat. A kolik lidských životů tato naprosto zbytečná tragédie zmařila? Oficiální zdroje, které byly odtajněny až po roce 1990, hovoří o 92 lidech, ale ve skutečnosti jich bylo podstatně víc, přibližně kolem 200. Tyto údaje potvrzují i výpovědi přeživších a novinářů, kteří pozorovali celou tragédii z bezpečné vzdálenosti pomocí dalekohledů.
Teď vám možná vrtá hlavou, jak se takovou tragédii podařilo soudruhům dlouhá léta tajit. Jednoduše, pozůstalým nalhali, že jejich rodinní příslušníci zahynuli při leteckém neštěstí. A pár očitým svědkům, kteří přežili, zavřeli pusu hrozbou doživotního žaláře.
A co tresty, padly nějaké? Tak to se mi nepodařilo zjistit, ale s největší pravděpodobností nikoliv. Všechny odpovědné pracovníky kromě hlavního konstruktéra totiž pohltilo ohnivé peklo.
Podobných tragédií se na území Sovětského svazu a později Ruska stalo mnoho, ovšem zdaleka ne všechny vypluly na světlo světa. Doufejme, že tato Nedělinova katastrofa zůstane navždy největší havárií v dobývání vesmíru a kosmodromy budou sloužit jen k mírovým účelům.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/8RZzYNo8HO4?si=jCK697JAWxrl72-r
Největší katastrofa kosmonautiky | iROZHLAS - spolehlivé zprávy https://www.irozhlas.cz/veda-technologie_technologie/nejvetsi-katastrofa-kosmonautiky_201010270000_psobotka
Nedělinova katastrofa: Rusové 40 let tajili strašlivou smrt více než 100 lidí - Prima Zoom https://zoom.iprima.cz/veda-a-technika/nedelinova-katastrofa-video-193216?fallback=true
