Hlavní obsah
Lidé a společnost

Nejtragičtější letecká nehoda v historii, k níž došlo ve vzduchu, si vyžádala 349 lidských životů

Foto: Věra Vaňková, vlastní foto

Ilustrační foto

Smutné prvenství v žebříčku leteckých nehod zaujímá co do počtu obětí srážka dvou plně obsazených Boeingů 747 na ploše letiště Tenerife v roce 1977. Tragédii, při níž zemřelo 583 lidí, byla věnována velká mediální pozornost a píše se o ní dosud.

Článek

My se dnes zaměříme na nejhorší leteckou havárii v dějinách planety Země, k jaké došlo ve vzduchu a až tak mediálně známá není.

Je úterní podvečer 12. listopadu 1996 a na jednom z nejvytíženějších letišť světa, které nese jméno Indiry Gándhiové a nachází se v indickém Novém Dillí, se právě chystá ke vzletu plně obsazený Boeing 747 Saudi Arabia Airlines, který má namířeno do Džidy v Saúdské Arábii.

V kokpitu velí velice zkušený 44letý kapitán Chalíd Al-Šabajli, kterému pro tento let připadla úloha řídícího pilota a na postu prvního důstojníka sedí Nazir Khan. Na palubě mají 289 pasažérů, o něž se stará 23 členů posádky.

Druhým letounem, který nás bude zajímat, je Il-76 kazašských aerolinií s 37 lidmi na palubě, klesající na přistání. Tomuto letu z kazašského Šymkentu velí rovněž zkušený kapitán Alexandr Šerepanov. Ten má k ruce kromě druhého pilota ještě radistu.

V 18 hodin a 32 minut místního času vzlétá saudskoarabský Boeing a piloti dostávají pokyn stoupat do výšky 14 000 stop, což je 4 267 metrů. Ve stejnou dobu obdrží posádka kazašského Iljušinu pokyn klesat do hladiny jedna pět nula, tedy 15 000 stop, což je 4 572 metrů. Dispečer postupuje naprosto správně, minimálně možný vertikální rozestup mezi letouny 1000 stop je dodržen.

Po dosažení 14 000 stop žádá posádka arabského Jumbo Jetu o povolení k dalšímu stoupání. To řídící letového provozu zamítne, neboť by se letoun dostal na kolizní kurz s kazašským strojem. Piloti tedy potvrdí setrvání v hladině jedna čtyři nula. V tuto chvíli nikdo z posádky ani pasažérů absolutně netuší, že už se výš nedostanou a za pár okamžiků ukončí svoji pozemskou pouť.

Il-76 stále klesá, aniž by ke snížení letové hladiny dostal pokyn. To však dispečeři na věži nevědí. Asi vás teď napadne, jak je to možné. Používají totiž staré radary, které zobrazují pouze polohu letadla, nikoliv jeho výšku. Tu jim musí hlásit piloti. Řídící letového provozu pro jistotu informuje posádku Iljušinu o letovém provozu na 12. hodině, tj. přímo proti nim. Radista, který jako jediný z kazašské posádky umí trochu anglicky, upozornění nerozumí a žádá o jeho zopakování. Dispečer tak učiní, jenže už je pozdě.

V 18 hodin 40 minut dojde k nejhoršímu. Letadla se ve výšce 14 107 stop vysokou rychlostí srazí. O síle nárazu svědčí i fakt, že se nos Boeingu zaryl 10 metrů do země. Tuto tragédii nikdo z pasažérů ani posádek nepřežil, zemřelo všech 349 lidí na palubách.

Vzápětí na místo přijíždějí členové vyšetřovací komise a čeká je doslova mravenčí práce. Ve změti ohořelých trosek rozesetých na obrovské ploše hledají to nejcennější, takzvané černé skříňky, to jest zapisovač letových údajů a záznamník hovorů v kokpitu. Než se jim to podaří, analyzují zatím záznam komunikace s řídící věží, aby mohli vyloučit první možnou příčinu, chybu dispečerů. Po vyslechnutí všech hovorů mezi věží a posádkami mohou s jistotou konstatovat, že dispečer postupoval správně a jako možného viníka ho vyloučí.

Ani výpovědi svědků na zemi příliš světla do případu nevnesou. Trosky obou letounů naštěstí nezasáhly žádné domy, dopadly na pole 65 kilometrů západně od Dillí, takže nikdo na zemi neutrpěl žádnou újmu. Lidé z okolních vesnic pouze vypovídají, že viděli, jak hoří nebe.

Prvními svědky, kteří havárii ohlásili dispečerům, byli piloti amerického vojenského letounu Lockheed C-141, který rovněž klesal k letišti. Sice neviděli přímo srážku, ale zaregistrovali ohromný výbuch, ohnivou kouli nedaleko od nich a posléze dva ohně na zemi. A právě v tento okamžik zmizela obě letadla z obrazovek radarů na řídící věži. Dispečer se ještě pokoušel navázat s posádkami rádiový kontakt, ovšem marně.

Následující den se vyšetřovatelům podařilo najít všechny čtyři černé skříňky. Jelikož byly značně poškozené, dešifrování záznamů se protáhlo na několik měsíců.

Mezitím se odborníci snažili nalézt ve změti trosek výškoměry z obou strojů, neboť příčinou havárie mohla být i jejich závada. Když se prohrabávali doslova hromadou šrotu, nevěřili v úspěch. A aby se dostali k přístrojům z Boeingu, museli vykopat celý kokpit zaražený hluboko do země. Nakonec se jim to přeci jen podařilo a zjistili, že výškoměry pracovaly správně. Tuto technickou závadu tedy mohli vyloučit.

Stále jim však nešlo na rozum, proč kazašský Iljušin klesal pod stanovenou výšku. Tento problém pomohly osvětlit až záznamy z černých skříněk, které se podařilo analyzovat za tři měsíce. V záznamech hovorů z kokpitu saudskoarabského Boeingu neshledali vyšetřovatelé žádné nesrovnalosti, vše bylo v naprostém pořádku. Až při poslechu záznamu hovorů z kazašského Iljušinu zjistili hlavní příčinu této nejtragičtější letecké katastrofy ve vzduchu.

Piloti, kteří neuměli anglicky, se patrně domnívali, že pokyny pro výšku 14 000 stop, které dal dispečer posádce Boeingu, patří jim. Oba letouny vysílaly na stejné frekvenci, tudíž se posádky vzájemně slyšely. Jediný, kdo rozuměl, byl radista. Ten si na poslední chvíli všiml údajů na výškoměrech pilotů a upozornil je, že letí příliš nízko. Ti už bohužel nestihli provést žádný manévr, který by tragédii odvrátil.

V závěrečné zprávě vyšetřovací komise je uvedeno jako hlavní příčina této tragické havárie nedodržení stanovené výšky posádkou kazašského Iljušinu. A proč k němu došlo? Protože piloti neuměli anglicky, což je u posádek mezinárodních letů vskutku zarážející. K havárii přispělo rovněž zastaralé vybavení na řídící věži jednoho z nejvytíženějších letišť na světě.

Dnes by k takového nehodě dojít nemohlo, neboť všechna dopravní letadla jsou povinně vybavena takzvaným antikolizním systémem (TCAS). Ten v případě hrozící kolize sám navede letouny tak, aby se bezpečně vyhnuly. V době této katastrofy již tyto systémy existovaly, ale ani jeden z inkrimovaných strojů ho neměl.

V současné době jsou dopravní letouny vybaveny moderními sofistikovanými přístroji a počítačovými systémy, které riziko nehody eliminují na minimum. Létání je stále nejbezpečnějším způsobem dopravy a určitě tomu tak bude i nadále. Tak vzhůru do oblak!

V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:

https://youtu.be/p7v22y-1wjA?si=8cld6rW86S-8jS7A

https://www.lidovky.cz/svet/omyl-posadky-iljusinu-stal-349-zivotu-srazka-ve-vzduchu-s-boeingem-747-byla-nejtragictejei-v-histori.A161112_123738_ln_zahranici_gib

Letecké katastrofy / 7 série -dokument – Dokumentarni Filmy | online dokumenty česky https://share.google/wkkOdV9KXqPfSoQac

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz