Článek
A my si o něm právě teď povíme víc.
Je příjemný páteční letní večer 19. července 1974, většina lidí si užívá zaslouženého odpočinku a těší se na nadcházející víkend. Ale zaměstnanci na odpolední směně v továrně na výrobu syntetického lihu nedaleko Mostu jsou v plné práci. A nikdo z nich netuší, že se běžný pracovní den za pár minut změní v apokalypsu.
Ta vypukne přesně ve 20 hodin a 7 minut, kdy se roztrhne koleno potrubí, kterým proudí etylen do etylenové kolony. Tento velice nebezpečný plyn, který není vidět ani cítit, zato je vysoce hořlavý a výbušný, uniká vzniklým otvorem ven. Velice rychle se šíří celým areálem, během pouhých dvou minut se dostane smrtonosný etylenový oblak až k pyrolýzním pecím a katastrofě už nelze zabránit.
Dochází k masivní explozi o ničivé síle 30 tun TNT a tlaková vlna nemilosrdně ničí vše, co jí přijde do cesty, včetně lidských životů. Aby škod nebylo málo, výbuch způsobí obrovský požár, který zachvátí plochu o výměře více jak 35 000 m².
A nejen to, v důsledku exploze a následné tlakové vlny vzniknou obrovské škody na majetku dalších firem a občanů až ve vzdálenosti 12 kilometrů od epicentra výbuchu. Ty jsou experty vyčísleny na neuvěřitelnou miliardu korun československých! To byly tenkrát nepředstavitelné peníze. Další 2,5 miliardy činí škoda vzniklá přerušením výroby ve firmě.
Čert vem materiální škody, ty lze napravit a nahradit, ale životy 18 zaměstnancům už nikdo nevrátí. O stovkách zraněných a mnohdy těžce, ani nemluvě. Štěstí v neštěstí potkalo spoustu cestujících v tramvaji, která přesně v okamžiku výbuchu projížděla kolem fabriky. Jako zázrakem všichni ve zcela zdemolovaném voze přežili, byť se zraněními.
A co příčina? Potrubí přeci nepraskne jen tak samo od sebe. Jistě že ne. Již o dva roky dříve, konkrétně 15. srpna 1972, byla do knihy závad zaznamenána koroze potrubních kolen. Ale nikdo to neřešil. Až pár měsíců před havárií, 18. března 1974, se začíná něco dít. Mistr údržby při odstávce etylenové kolony zjistí poréznost kolen a jedno je vyměněno.
Ale v podobném havarijním stavu jsou další tři a tu vyvstane problém. Potrubní kolena jsou totiž stejně jako spousta dalšího tovaru v tehdejší době nedostatkovým zbožím a ač se nakupčí snaží, seč jim síly stačí, ne a ne je sehnat. Po čase se částečně zadaří, ovšem seženou jen jedno. A co dál? Pracovníci údržby si musí poradit jinak. Jedno přesně takové koleno, jaké potřebují, objeví v jiném oddělení továrny, tak si ho nenápadně přivlastní a 13. června vymění. No jo, jenže stále ještě jedno chybí.
Pak se stane zázrak. Nikdo neví jak, ale nákupčí sežene dokonce tři kusy. 17. června už jsou na skladě. Ano, kolena jsou, ale pro změnu nejsou lidi. Mistr, který by měl výměnu provést, byl zapůjčen na jiné oddělení. A když se konečně vrátí na své stálé pracoviště, nastupuje dovolenou. Po čtrnácti dnech se vrátí, avšak zbývající koleno stejně nevymění, neboť není naplánována odstávka kolony a za provozu to udělat nelze.
A tak kvůli jedné rezavé části potrubí, špatné organizaci práce a liknavosti kompetentních pracovníků chemických závodů československo-sovětského přátelství, přišlo zcela zbytečně o život 18 naprosto nevinných lidí.
Vyšetřování tragédie se neskutečně táhlo a zodpovědní pracovníci sváděli vinu jeden na druhého. Po několika letech vleklých soudních sporů konečně padly tresty. Dva pracovníci údržby vyfasovali každý 27 měsíců odnětí svobody nepodmíněně a jedna pracovnice o 9 měsíců méně. Toť vše.
Ovšem to není konec příběhu, jak by se mohlo zdát. Jelikož plnění pětiletého plánu bylo za minulého režimu úkolem číslo 1, chemička byla velice rychle znovu vybudována a uvedena do provozu. Ovšem chyběla jí jedna podstatná maličkost, a sice stavební povolení! Což je v případě tak nebezpečného provozu vskutku na pováženou.
Mimochodem, výsledek bezpečnostní kontroly v chemických závodech Záluží u Mostu za rok 1978 hovoří nadevše: Celková bezpečnostní situace je ještě horší, než před čtyřmi lety.
Chemický provoz v Záluží u Mostu existuje dodnes. Ovšem pod hlavičkou Unipetrolu a za úplně jiných bezpečnostních podmínek. Havárie v chemičkách nelze zcela vyloučit, ale můžeme je minimalizovat. A právě to se děje v současných moderních provozech.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
Nejhorší exploze chemičky: Záměnu mrtvých tajili komunisté i před pozůstalými – Badatelé – Historie, záhady, tajemství https://share.google/4p2HV063Tlfr6ttJd
Havárie v chemičce mezi Mostem a Litvínovem | iROZHLAS - spolehlivé zprávy https://share.google/tllCNmm9IsorRDuOv
Nejhorší výbuch v našich dějinách a nová fakta – o katastrofě se vědělo dopředu – Badatelé – Historie, záhady, tajemství https://share.google/4uNnTKXhVTVOT1gRr
