Článek
Taky nemuseli chodit tak daleko a mohli si vybrat nějakou příhodnější, teplejší destinaci, přijde mi na mysl vždy na začátku zimy. Bohužel, zakotvili v mírném podnebném pásmu ve střední Evropě, kde od října do dubna fakt trpím a jsem prakticky nepoužitelná. Zimní sporty nenávidím, přestože mne otec naučil dobře lyžovat i bruslit. Však to taky byla muka v zimě na horách nebo na zamrzlém rybníku! Což o to, bruslit můžu na zimáku, i když tam taky není zrovna přetopeno, ale že bych strávila zimní dovolenou v horském středisku a hoblovala sjezdovku? Ani kdyby mi platili zlatem! Jedině tak pozorovat mrazuvzdorné sportovce přes okno z příjemně vytopené restaurace nebo od sálajícího krbu se svařákem v ruce. A když lyžovat, pak jedině v saharských písečných dunách.
Zkrátka, jak teplota vzduchu klesne pod 15 °C, míněno samozřejmě plusové hodnoty a zatáhne se obloha, padne na mne depka. V případě stejného čísla pod bodem mrazu, by mě ven nikdo nedostal, ani kdyby mi za zadkem hořelo. Ne, že bych nechtěla, prostě to nejde, protože se mi udělá špatně. A stejně negativně jako zima na mne působí tma. Nikoliv noční hvězdná obloha v létě, tu miluju, nýbrž celodenní šero jako za polárním kruhem, kdy nepoznáte, jestli je zrovna ráno, poledne nebo večer.
Pracovní povinnosti ani stav mého konta mi bohužel nedovolují trávit celou tuto dlouhou „dobu temna“ na slunném ostrově v Karibiku, ba ani na Kanárech. Pak jedině na podzim zalézt do brlohu a hibernovat jako medvěd, dokud nezačnou řvát ptáci, klubat se motýli a štípat komáři. Ale to by chtělo založit stranu zimních spáčů, abychom mohli bojovat za svá práva.
Tuhle jsem pozorovala u nás v Polabí při mínus pěti koupající se otužilce, samozřejmě skrz okno z příjemně vyhřátého auta (vynálezce vyhřívané sedačky a volantu by měl dostat Nobelovu cenu). A hned se do mě dala zima. Stačí mi projít kolem mrazáků v obchodě a okamžitě mám husinu.
Naopak horké léto miluju a globální oteplování vítám všema deseti. Čím větší vedro, tím líp. Pravda, pokud teplota vzduchu ve stínu nedosáhne třicítky, do tuzemských přírodních vod nevlezu. Zato ve vyhřívaných bazénech a jižních mořích se vydržím rochnit klidně celý den, až mám obavy, aby mi nenarostly ploutve a žábry. V parném letním odpoledni, kdy běžný smrtelník hledá chládek a stín, bývá k vidění na pěší zóně v centru naší krajské metropole zvláštní úkaz: pravý chodník ve stínu přeplněný chodci až tak, že do sebe narážejí. Levý na opěru sluníčka zeje prázdnotou, vykračuje si po něm zvesela jediný živáček. A kdo myslíte, že to je? Ano, správně, já.
A jak se cítím při změně počasí z hezka do oškliva čili z tepla do zimy a poklesu atmosférického tlaku? Ani se neptejte, to se nedá publikovat.
A jakpak jste na tom vy? Má také někdo předky z rovníkové Afriky nebo se vaši prapra….. přiklouzali do české kotliny se sobím zpřežením?
