Článek
Jmenoval se Antonín Kalina a téměř nikdo ho nezná. Tak to teď pojďme napravit.
Náš hrdina se narodil 17. února 1902 v Třebíči v chudé rodině a postupně mu přibylo dalších 9 sourozenců. Po absolvování základní školy se rozhodl pokračovat v rodinné tradici. Stejně jako jeho otec se vyučil obuvníkem a v této profesi také pracoval. V roce 1925 se oženil, společně s manželkou Karolínou vychovával dceru Blanku a rodina si žila vcelku spokojeným životem, přestože peněz nebylo nazbyt.
Jenže přišel devětatřicátý, německá okupace a všechno bylo jinak. Antonína jako politického aktivistu gestapáci zatkli a skončil v nechvalně proslulých koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Dostal nálepku „návrat nežádoucí“, tudíž čekal, že ho nacisté brzy popraví nebo naženou do plynu.
Ovšem Antonín nebyl zvyklý se vzdávat a do karet mu hrála perfektní znalost němčiny, pořádně proříznutá pusa, řádné sebevědomí a hlavně obrovská odvaha. Nikdo pořádně neví, jak to dělal, ale dokázal si získat respekt nejen u jiných vězňů, ale též u nacistických dozorců. A tak ho na smrt neposlali.
Blížil se konec čtyřiačtyřicátého roku a Němci viděli, že jim teče do bot. Spojenecká vojska se blížila a z východu přijížděly transporty s dalšími stovkami vězňů z likvidovaných táborů. Koncentrák v Buchenwaldu doslova praskal ve švech. A v transportech nebyli jen dospělí, ale téměř tisícovka židovských chlapců ve věku od 12 do 16 let.
Ti byli umístěni v takzvaném bloku 66, kterému se přezdívalo „kinderblock“. A jestli si myslíte, že se těmto dětem dostalo vlídnějšího zacházení než dospělým, tak se sakra mýlíte. Jediný rozdíl byl v tom, že nemusely pracovat.
Antonín, který měl mezi vězni výsadní postavení, se jim snažil ze všech sil pomáhat a udělat pobyt za ostnatými dráty a vysokými zdmi alespoň trochu snesitelnější. A taky je hodně podporoval psychicky. Věděl, že se konec války opravdu blíží, o svůj vlastní život strach neměl, ale dělal vše pro to, aby zachránil mladíky, kteří mají ten svůj teprve před sebou.
Například se vloupal do skladu, kde měli esesáci uložené deky, oblečení a další proviant. A tak pomohl židovským dětem přečkat zimu, protože na ubikacích se samozřejmě netopilo. Také se mu podařilo zcizit zcela nepozorovaně z balíčků od Červeného kříže cigarety. Ty byly tenkrát něco jako tvrdá měna a dalo se za ně sehnat cokoliv.
Na počátku roku 1945 se na něj usmálo štěstí, při náletu shořela centrální kartotéka tábora a Kalina dokázal židovským dětem obstarat nové doklady na jiná nežidovská jména. A potom šel za velitelem a s drzostí sobě vlastní na něj spustil, co že dělají tyto děti v koncentráku, když to nejsou Židé, ať si to laskavě zkontroluje. Dovedete si to představit? Zní to jako sci-fi, že, ale on to opravdu dokázal a asi při tom vypadal naprosto přesvědčivě, neboť velitel mu tuto lest schlamstnul i s navijákem.
Aby dali nacističtí dozorci dětem pokoj, namluvil jim, že na bloku 66 vypukla epidemie tyfu. Ti se báli nákazy jako čert kříže a ani tam nepáchli. Kdyby toto vše prasklo, zaplatil by Antonín za svoji dobrosrdečnost a touhu pomáhat druhým tím nejcennějším, svým životem.
A jednou, doslova pár dnů před koncem války šel do bloku 66 a hoši nikde. Musel to být pro něho obrovský šok, když viděl, že stojí seřazení před bránou a za okamžik vyrazí na pochod smrti. Ovšem neváhal ani minutu, okamžitě vlítnul na bránu a poddůstojníkovi, který měl službu, bez jakéhokoliv zaváhání oznámil, že děti mají podle schváleného plánu jít až úplně nakonec. Nevěřil, že to vyjde, ale vyšlo.
Přišel 11. duben 1945 a koncentrační tábor Buchenwald byl osvobozen americkou armádou. A tak se vězni včetně 900 židovských hochů, které zachránil Antonín Kalina, dočkali vytoužené svobody.
O jeho nesmírném hrdinství dlouho nevěděla ani jeho vlastní rodina. Za hrdinu se totiž nikdy nepovažoval, rád pomáhal lidem již před válkou, tak v tom prostě jen pokračoval. Po válce se s rodinou usídlil v Praze, kde také 26. listopadu 1990 ve věku 88 let zemřel.
Znali ho pouze v Izraeli, a sice z vyprávění Židů, kteří díky němu přežili koncentrák. U nás o něm vůbec nikdo nevěděl. Objevil ho až známý publicista Stanislav Motl. Stát Izrael udělil v roce 2012 Antonínu Kalinovi titul „Spravedlivý mezi národy“ a v roce 2014 obdržel od prezidenta České republiky medaili „Za zásluhy“ in memoriam.
Vidíte, opět se potvrdilo, že lidé, za něž hovoří hrdinské činy, bývají nesmírně skromní.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://kromerizsky.denik.cz/zpravy_region/vyrval-smrt-spary-stovky-deti-pribeh-antonin-kalina-ozil-dokument-202.html
Zachránce židovských dětí má v Třebíči pamětní desku|antoninkalina.cz https://share.google/so436tjBsKkdIGPFc
Třebíčský hrdina Antonín Kalina zachránil přes tisíc židovských dětí — ČT24 — Česká televize https://share.google/fIABB9fhtSRAAabk7
