Článek
Jedním z nich je evangelický farář Jan Pavel Jelínek, jehož jméno vám patrně vůbec nic neříká. Tak si o něm pojďme povědět víc.
Hrdina dnešního akčního příběhu se narodil 19. května 1912 a již od raného dětství byl vychováván v evangelické víře. Proto není divu, že se chtěl stát kazatelem a šířit víru a slovo boží. A tak v roce 1931 nastoupil na Misijní školu v Olomouci a po jejím absolutoriu v roce 1935 se stal evangelickým pastorem.
Poté na chvíli vyměnil kněžskou sutanu za ředitelské křeslo v jedné polské textilce, aby se v roce 1937 opět vrátil ke svému poslání kazatele. Ovšem nikoliv v Čechách, nýbrž na Volyni v tehdejším Sovětském svazu (nyní Ukrajina). A proč zrovna tam? Protože se tam nacházela čtyřicetitisícová česká komunita, kterou tvořili potomci českých přistěhovalců, kteří přišli na Volyň v 19. století obhospodařovat tamější nevyužitou zemědělskou půdu. Tito lidé se hrdě hlásili k češství a udržovali českou kulturu, jazyk i zvyklosti.
Jan přijal post evangelického kazatele v jedné z mnoha českých vesnic, v Kupičově. A jakožto správný kněz začal lidem pomáhat nejen modlitbou či radou. Spoustě z nich opravdu zachránil život, nezištně a bez ohledu na jejich národnost, náboženství či postavení. Jeho hrdinské činy můžeme směle srovnávat s akcemi podstatně známějšího Oscara Schindlera.
V roce 1942 pojal za manželku svoji snoubenku Annu, s níž žil v lásce a porozumění až do své smrti. A nejen to, paní Anna byla naprosto stejného smýšlení a v bohulibé činnosti mu pomáhala. U sebe doma ukrývali Židy před nacisty, kteří je zavírali do židovských ghet a vyvražďovali.
Manželé Jelinkovi rovněž pomáhali Ukrajincům, kteří odmítali bojovat v sovětské armádě a schovávali ve svém příbytku i ukrajinské vojenské zběhy. Jakmile by to Sověti zjistili, skončil by pan farář s chotí přinejmenším v gulagu kdesi na Sibiři, v horším případě na popravišti.
V roce 1944 vstoupili manželé do Svobodovy armády, ovšem beze zbraně, jako zásobovač a zdravotnice. Po válce se usídlili v obci Oráčová na Rakovnicku a pan Jan se opět věnoval kazatelské činnosti. Značnou měrou se také podílel na návratu několika desítek tisíc volyňských Čechů do vlasti jejich předků, tedy do poválečného Československa.
A víte, co je paradox? Bez úhony přežil 2. světovou válku, přestože mnohokrát dával všanc svůj vlastní život, vaz mu zlomili až komunisti. Projevoval totiž svůj nesouhlas s jejich politikou, vystupoval proti kolektivizaci a odmítl spolupracovat s StB. Tak byl v roce 1958 zatčen a odsouzen na dva roky nepodmíněně za pobuřování.
Po propuštění z vězení nemohl vykonávat kněžskou činnost a pracoval jako dělník ve fabrice. Ke svému poslání evangelického faráře se mohl vrátit až po sametové revoluci. O jeho odbojové činnosti za 2. světové války a pomoci potřebným dlouhá léta vůbec nikdo nevěděl. Až do roku 2003, kdy vydal knihu svých vzpomínek „Pouštěj chléb svůj po vodě“.
Hrdina dnešního příběhu Jan Pavel Jelínek zemřel 3. prosince 2009 v úctyhodném věku 97 let.
A dlužno dodat, že za života se žádného ocenění za své hrdinské činy nedočkal. Až v roce 2019 mu prezident republiky propůjčil Řád Tomáše Garrique Masaryka in memoriam. A o dva roky později si na něho vzpomněli i v Polsku. Polský prezident ho vyznamenal medailí Virtus et Fraternitas.
A právě takovíto malí hrdinové tvořili velké české dějiny.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://acr.mo.gov.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/jan-jelinek---cesky-oscar-schindler---zemrel-15475/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/farar-jan-jelinek-za-valky-zachranil-desitky-zivotu-158011
https://www.volynaci.cz/volynsti-cesi/7791/