Článek
Ta postihla největší a nejmodernější stroj tehdejší flotily.
Je pátek 22. srpna 1930 krátce před 15. hodinou a na letišti Praha-Kbely se připravuje ke startu třímotorový téměř nový letoun Ford 5-AT-C Trimotor Československých aerolinií, imatrikulace OK-FOR, na pravidelné vnitrostátní lince do Brna. Přesně v 15 hodin dostává posádka povolení ke vzletu.
Za kniplem sedí velice zkušený pilot Josef Sedlář s náletem více jak 3000 hodin, což je na tehdejší dobu úctyhodné číslo. Sekunduje mu neméně zkušený palubní mechanik Josef Trafina. Mimochodem, třináctimístný Ford 5-AT je vůbec prvním letounem se zdvojeným řízením.
Letadlo s jedenácti pasažéry startuje z Prahy za ideálního slunečného počasí. Předpověd však příliš příznivá není, neboť se očekává přechod studené fronty a možnost výskytu bouřek. Ty jsou nebezpečné i pro současné moderní stroje, proto se do nich nelétá. Informace o tvořící se silné bouřce nad Jihlavou, se již bohužel k posádce nedostane, neboť meteorologická služba na letišti ve Kbelích ji obdrží až v 15:25.
Přestože letoun patří k technické špičce, není vybaven radiostanicí. Ta se stává běžnou součástí dopravních letounů až po 2. světové válce. Jen pro zajímavost, v lodní dopravě se radiová komunikace začala používat podstatně dřív, než v letecké.
Pracovníci letiště nemohou posádce letounu ČSA mířícího do Brna tuto zásadní informaci o počasí nijak předat. Doufají, že tak zkušený pilot, jakým je Josef Sedlář si s nepříznivými povětrnostními podmínkami už nějak poradí. Ano, opravdu se snaží bouřce vyhnout a rozhodne se vystoupat nad ní. Jenže mraky dosahují příliš vysoko, tak svoji taktiku změní a zkusí je podletět.
Bohužel, při tomto manévru vlétne do husté oblačnosti, silného deště a nedokáže se orientovat. Letoun těsně míjí vysoký tovární komín, prudce se stáčí doleva a pravděpodobně sražen prudkým poryvem větru, ztrácí rychlost, s ní samozřejmě vztlak a padá k zemi. Naráží do budovy v katastru obce Bedřichov u Jihlavy a začíná hořet. Většina pasažérů včetně obou členů posádky umírá okamžitě po nárazu, zbytek v nemocnici, většinou na popáleniny. Přežil jediný cestující, Josef Kraus z Litoměřic, který utrpěl pouze otřes mozku a drobné oděrky.
Svědci později vypovídají, že viděli letoun nebezpečně nízko přímo nad centrem Jihlavy. Pokud by spadl tam, byly by následky havárie ještě tragičtější.
Největší ztrátu samozřejmě představovaly lidské životy, pasažéři byli vesměs mladí lidé a pilotovi bylo pouhých 32 let. Ovšem ČSA silně zasáhla i ztráta jednoho z nejmodernějších a nejdražších dopravních letounů své doby. Stál totiž více jak dva a půl milionu korun. Jen pro srovnání, průměrná mzda v Československu činila v roce 1930 789 Kčs.
Vyšetřovatelé byli s prací hotovi raz dva. Za pouhé tři dny se shodli na jednoznačném závěru: Havárie byla způsobena přírodními silami, proti nimž byl pilot bezmocný a nenese na nehodě a smrti pasažérů žádnou vinu.
Po mnoha desetiletích přišli letečtí experti ještě s jednou teorií. Přestože byl Josef Sedlář velice zkušený pilot, drtivou většinu hodin nalétal na strojích s otevřeným kokpitem. Na uzavřený prostor nebyl zvyklý a mohl tak podlehnout iluzi, že bouřka není nijak intenzivní, protože její projevy nevnímal na vlastní kůži.
Dlužno dodat, že poslední nehoda letounu ČSA se udála 2. ledna 1977 v Praze na Ruzyni a obešla se bez ztrát na životech. A od té doby naše letadla nepadají. Tak vzhůru do oblak a čisté nebe!
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
Uplynulo přesně 95 let od pádu letounu v Bedřichově. Nehoda přinesla 12 mrtvých https://share.google/5sYDgeBfEJ97c4rw9
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/398/
Uplynulo přesně 95 let od pádu letounu v Bedřichově. Nehoda přinesla 12 mrtvých https://share.google/DHtkJix8v0EiQC9CM
